Triton strana 94 z 139

Věda rozebírá věci na součástky, aby pochopila, jak fungují. Náboženství skládá věci dohromady, aby pochopilo jejich smysl. Jonathan Sacks energicky hájí komplementárnost vědy a náboženství. Svá tvrzení zdůvodňuje celou škálou historických a filozofických argumentů, aby nám dokázal, že k pochopení pozice člověka ve světě je zapotřebí obojí. Srovnáním příkladů z různých kultur a pátráním hluboko v historii lidské řeči a dějin západní civilizace Sacks ukazuje, že současný konflikt mezi vědou a náboženstvím je postaven na falešné dichotomii. Víra odjakživa sehrávala v lidské kultuře významnou úlohu, inspirovala člověka k mravní velikosti a umožňovala mu budovat společenství, chovající v úctě každého jednotlivce a pěstující vztahy, založené na laskavosti a vnímavosti. Náboženství nejenže zdaleka není čímsi bezvýznamným a okrajovým, ale má zásadní roli v tříbení a kultivování vědecké debaty. Dějiny totiž jasně ukazují, že ztratí-li společnost svou duši, ztratí zakrátko i svou budoucnost.

Každý rok zjara, čtyřicet dní před Velikonocemi, prožívají křesťané dobu půstu. Velká omezení způsobená covidem-19 dobu postní ještě více umocnila. Mnozí lidé situaci pandemie, karantén, nebezpečí, sociální izolace či ekonomické nejistoty prožívají velmi bolestně. A trpí a jsou ohroženi. Uvnitř, neviditelně, ve své duši Jaké paralely zde vidí známý kněz Jan Houkal? Jaké nové souvislosti odkrývá ve svých každodenních kázáních? Jaká povzbuzení pro nás nachází? Jak s koronavirovými omezeními souvisí například překvapení apoštolů nad Jidášovou zradou? Pán Ježíš ví, jak jsme na tom. Z toho důvodu můžeme jistě oprávněně doufat, že k nám chce přijít i jinak než obvykle, a bude-li naše srdce otevřené, také skutečně přijde. Jediné, co je na nás, je připravit svá srdce, a také vynalézavě hledat způsoby, jak Pána Ježíše přivítat a přijmout. Zbytek, ten podstatný zbytek, už je na něm, na Božím synu, který i letos jako každoročně přijde na svátky.

Dívčí katolická střední škola není elitním skleníkem pro panny ze vzorných rodin. Naopak studují tu dívky bez rodinného zázemí, z dětských domovů, z diagnostických ústavů. Studovala zde děvčata na své cestě z ulice či vězení k normálnímu životu. A mezi nimi se prohánějí studentky na vozíčku, děvčata s mentální retardací, autismem či nevidomé dívky a jejich psí průvodci. Umí ostatním (dívkám, učitelům, vychovatelům ale i sobě) pořádně zavařit. Ale také navařit denně skupinka z nich připravuje oběd. Přijďte ochutnat, máte-li odvahu. V knize se také dočtete, jak Bůh nepřehlédnutelně působí i v životě ředitele školy Hroznýše, v jeho rodině, osobní i profesní cestě. A možná budete chtít více vidět Boží stopu ve své, nebo spíš svoji v té Jeho

Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích. Kniha vypráví o smrti a zázracích. Zázraky se dějí nejen v Duze samotné, ale především v duších jednotlivých protagonistů – umírajících pacientů i těch, kdo je v závěru jejich pozemské pouti odborně a s velkou láskou doprovázejí. Kniha může čtenáře inspirovat a také zbavit zbytečného strachu ze smrti, protože nejvíc se obvykle bojíme toho, o čem nic nevíme. K vydání knihu doporučili kardinál Miloslav Vlk (autor předmluvy) a MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v ČR, která napsala doslov.

Jedovaté bojové plyny, laserové paprsky, důmyslné obojživelné transportéry, účinné plamenomety, odolné slitiny, výkonné razicí mechanismy... Ne, opravdu se nezdá, že by lidstvo mělo proti nezvaným návštěvníkům z Marsu sebemenší šanci. Na konci 19. století, kdy marťanské kosmické lodě přistávají poblíž Londýna, představují největší výkřiky lidské techniky těžkopádné a nepřesné dělo a bojový parník. Chladná a bezcitná inteligence vetřelců válcuje emocemi zmítané pozemšťany, zhýčkané pohodlím civilizace. Nejen že skoro nevycházejí noviny, knihovny jsou zavřené, vlaky nejezdí podle grafikonu a žádná divadla nehrají – ono, pěkně prosím, už ani není co jíst a zuří boj o holé přežití. Válka světů se tak stává i válkou s vlastním sobectvím, zbabělostí, malostí a strachem. Zvítězí tradiční morální hodnoty, nebo zákon silnějšího? Dokáže se lidstvo proti nepříteli semknout? Mají Marťané nějakou slabinu a existuje na Zemi něco, s čím při plánování invaze nepočítali? A především – opravdu je útok z vesmíru natolik čirá fantazie, že se ho do budoucna nemusíme obávat?

Hrabě X-Hawk zrádce, zběhy a vzbouřence netoleruje. Trest je jediný smrt. Jeho kati zabijáci proslídí i ty nejzapadlejší zapomenuté světy na okrajích metauniverza, aby potrestali vzpurné. Vic Rattlehead a Ed Hunter jsou jedni z nejzkušenějších, nikdo jim nikdy neunikl. Tento úkol je však komplikovanější než předešlé cejch smrti obdržel bývalý parťák dokonale znající jejich postupy a metody i pomstychtivost svého bývalého pána. Štvanice se mění v dramatický střet agentů v realitě plné nepřátel a nastražených léček. A hrabě selhání nepromíjí

Čaroděj u dvora je skvělé živobytí, říkali. Dvorní čaroděj je dekorace, známka luxusu, říkali. Takový čaroděj nemusí nic dělat, je to příležitost k seberozvoji, říkali. A tak se Skeeve nechá přesvědčit – a přestože je stále jen čarodějnický učeň, místo získá. Možná by si to býval rozmyslel, kdyby věděl, že jeho prvním úkolem bude postavit se největší armádě na světě… Slavná humoristická fantasy Roberta Asprina nabrala v novém překladu Roberta Tschorna druhý dech. Přitom má stále vše, na co jsme zvyklí: příběh, ve kterém je přátelství důležitější než magie, démona Aahze, který by si pro zlaťák nechal koleno vrtat, draka Glípa, bazar na Pakle, kde seženete úplně všechno (a ještě víc), i brilantní fiktivní citáty slavných osobností. A pak je tu Skeeve. Protože Mytolomyly jsou hlavně příběh o Skeevovi. Příběh, který si chcete přečíst.

V hasičských kruzích známý žurnalista a historik Josef Nitra předkládá odborné i široké laické veřejnosti doposud nejobsáhlejší dílo věnující se vzniku a rozvoji požární ochrany v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Nezapomíná přitom ani na období společného československého státu a ve zvláštní kapitole věnuje pozornost také hasičům na Slovensku. Publikace představuje široce pojatou, propracovanou sondu do historie užití ohně a ochrany před ním. Autor přitom postupuje od počátků lidské civilizace přes první účinná opatření středověku a raného novověku, zejména císařské patenty Marie Terezie a Josefa II., až po moderní dobu charakteristickou rozvojem techniky a závislostí společnosti na ochraně vlastní bezpečnosti. Zvláštní pozornost je věnována vzniku prvních hasičských sborů a snaze o samostatnou národní organizaci. Zároveň se zde dovídáme podrobnosti o vývoji odborného vzdělávání, máme možnost seznámit se s hasičskou literaturou i profesním periodickým tiskem a autor neopomíjí ani zavádění požární ochrany v hospodářských odvětvích, založení vzájemné pojišťovny či samaritánské služby. Další kapitoly pak nabízejí přehled historie civilní ochrany, hasičského vzdělávání a sportu, muzejnictví a sběratelství a v neposlední řadě i práce s dětmi a mládeží. Nechybí zde ani kapitola, která se věnuje činnosti hasičů v boji s koronavirem.

Malé dítě potřebuje čas, aby se naučilo udržovat moč a stolici. Netrpělivost rodičů, nerespektování individuálního zrání potomka a uspěchaná výchova k suchým nocím se mohou vymstít stresem. Dalším zdrojem stresu jsou například konflikty v rodině nebo citové zanedbávání. U takto stresovaného dítěte se pak enuréza a enkopréza mohou rozvinout se všemi důsledky a vnášet další nepohodu do života celé rodiny. Rodiče se za problémy spojené s enurézou a enkoprézou stydí a dlouho je neřeší to vede jen k prohloubení stresu. Cílem této publikace proto je upozornit včas, přiměřenou a přístupnou formou na možnosti předcházení těmto potížím. Text využijí také začínající pedagogové, vychovatelé i dětští lékaři a sestry, kteří s problematikou seznamují rodiče.

Jedinečný životní příběh každého z nás tvoří prožitky a úkoly jednotlivých vývojových období a zvládání zkoušek v podobě závažných, často nečekaných životních událostí. K úvahám o naplnění života a jeho smyslu dospíváme nejčastěji na křižovatkách vývojových milníků daných přirozeným životním cyklem. Každé životní stadium klade otázku, jejímž prostřednictvím autoři knihy přibližují specifika, rozmanitost, náročnost i krásu dané etapy. Obdobně, jako je ve sportu upřena pozornost zejména na start a cíl, je v této knize věnován větší prostor období kojeneckého věku (O životní naději) a závěrečné etapě života (Umění stárnout). Jednotlivá životní stadia jsou pozváním k rozšíření pohledu na lidský život o existenciální dimenzi z hlediska porozumění dané etapě i jejímu naplnění. Kniha přináší cenné teoretické poznatky o životním cyklu a rozvíjí terapeutické nápady pro dané období. Tak jako přesah našeho života spočívá ve stopách, které jsme zanechali v jiných lidech, bude mít tato kniha přesah, pokud podpoří radost z žití, porozumění sobě i druhým, blízkost mezi lidmi. Proto byla napsána. Přijměte pozvání k její četbě.

I když se dítě narodí do prostředí plného nejhrubší agrese, kde se samo stává obětí násilí a sexuálního zneužívání a kde musí denně řešit nedětské starosti, neznamená to, že se jeho životní dráha nemůže změnit. V případě autorky to byla všímavá sousedka, kdo zasáhl do jejího osudu: nabídla jí nový domov, stala se její pěstounkou, dokázala vlídnou důsledností a se srdcem na dlani překonat přízraky, které dívenku provázely z původního nezdravého prostředí, a posunout ji k jejímu pravému já. Příběh nelehké cesty k vlastním snům, plný naděje, dokazuje ozdravnou moc bezpodmínečné lásky.

Legendy Židů patří neoddiskutovatelně do pokladnice světové literatury, do níž vstoupily jako příběhy, jež v Bibli nenajdete nebo jako veškeré židovské legendy v kostce. Ginzberg vynikal schopností vstřebávat stovky příběhů a jejich verzí v původních jazycích a všímat si rozdílů, jež naznačují, který příběh je původní a který odvozený. Toto Ginzbergovo dílo dodnes představuje odrazový můstek pro studium biblických legend obecně a autorovy závěry nebyly pozdějšími objevy tzv. svitků od Mrtvého moře a gnostických rukopisů z Nag Hammádí vyvráceny, nýbrž vesměs potvrzeny. Českému čtenáři, jenž se s nimi dosud neměl možnost seznámit, umožňují poprvé nahlédnout do textů, jež se formovaly tisíce let a jež úzce souvisejí s pojmem ústní Tóra. Tóra samotná (je třeba vždycky psát s velkým písmenem) není jen učení (nauka) či pět knih Mojžíšových, ale je též synonymem pojmu Tanach, celé židovské Bible. Tóra navíc není jen Písmo svaté, úzce se pojící se svatostánkem, ale i živá bytost, předcházející stvoření člověka a světa. Na její podvojný charakter písemný a ústní nelze zapomínat. Písemná forma je vnějším projevem Tóry, zjeveným fyzickým artefaktem, nutně provázeným vnitřním obsahem, tedy ústní Tórou, jež vznikala souběžně s hmotným textem. A ač prvním uceleným písemným vyjádřením ústní Tóry je až rabínská Mišna z počátku 3. stol. po Kr., rozhodně to neznamená, že příběhy, jež v Bibli křesťan nenajde, jsou dodatečným výmyslem rabínů odtržených od běžného života židovské komunity. Právě naopak. Ginzberg celým svým dílem poukazoval na to, že oba aspekty vznikaly synchronně. Bez nich by Tóra nikdy nebyla celá. K písemnému zaznamenání ústní Tóry byl dán důvod teprve po zničení Chrámu v roce 70 po Kr. (po tzv. churbanu), tedy po skončení období druhého chrámu. Ve zkratce to vyjadřuje tvrzení, že Tanach je Chrámem po churbanu: hmotný Chrám zmizel, leč přijal podobu duchovní, kterou nikdy neztratil a nikdy ztratit nemůže.

Atlas elektroencefalografie dospělých je určen lékařům a jiným zdravotnickým pracovníkům, kteří s klinickou elektroencefalografií přicházejí do styku, tedy zejména epileptologům, neurologům, psychiatrům, psychologům a odborníkům, zabývajícím se výzkumem v neurovědách. Užitečnou pomůckou se může stát i pro ty, kteří touží do tajů této již poměrně staré, ale dynamicky se rozvíjející vyšetřovací metody proniknout, tedy začínajícím elektroencefalografistům a studentům medicíny. Druhý díl této práce předpokládá znalost normálních nálezů uvedených v dílu prvním. Cílem tohoto dílu je podat co nejširší výběr abnormních interiktálních nálezů u dospělých. Jde tedy o téma, které klinického elektroencefalografistu zajímá v každodenní práci nejvíce. V první kapitole diskutujeme otázky pojetí abnormity v elektroencefalografii (EEG) a klasifikaci abnormních nálezů. V kapitole druhé se snažíme zdůraznit klesající význam elektroencefalografie v diagnostice morfologických lézí (projevujících se nálezy nespecifickými). Protože jde však v praxi o nálezy velmi časté, zvolili netradiční přístup a k obrazu elektroencefalografickému přidáváme v řadě případů i ilustratívní výsledky neurozobrazovacích vyšetření. Ve třetí kapitole pojednávající o nálezech epileptiformních používáme ukázky neurozobrazovacích vyšetření spolu s množstvím grafů ke zdůraznění komplementarity neurofyziologických a neurozobrazovacích vyšetření. Na poli epileptologie spatřujeme hlavní význam EEG v současnosti. Kontinuální monitorování EEG u kriticky nemocných je další bouřlivě se rozvíjející oblastí využití EEG. Vzorce, na které jsme dříve naráželi jen náhodně či které jsme nezachycovali vůbec, se nyní stávají nálezy, se kterými se klinický elektroencefalografista setkává vcelku běžně. Jejich přehled podáváme ve čtvrté kapitole. V poslední páté kapitole je podán přehled o těch postupech kvantitatívní EEG, u kterých již byl přínos pro klinickou neurofyziologii ověřen.