UPM

Chromolitografie byla v době své slávy v druhé polovině 19. století exkluzivní a náročnou technikou vícebarevného soutisku, využívajícího principu sčítání barev a optického efektu tiskového bodu. Její role se však v průběhu vývoje proměňovala od reprodukční techniky s ambicemi takřka imitovat malířská díla, přes využití jako svébytného média na poli reklamy až po ryze služebnou funkci v exaktní vědecké ilustraci nebo v podobě často esteticky pokleslých užitkových merkantilních tisků, které chromolitografii přinesly pejorativně vnímané označení barvotisk. Právě tento aspekt v umělecko-historických disciplínách na dlouhou dobu neprávem deklasoval výjimečná díla, zejména reklamní plakáty, ale i diplomy, či kalendáře, která touto náročnou technikou vznikla. editor: Lucie Vlčková texty: Mikoláš Axmann, Anežka Bartošíková, Kateřina Holečková, Lucie Skřivánková, Petr Šámal, Petra Štembera, Lucie Vlčková, Filip Wittlich odborní recenzenti: prof. ak. mal. Mikoláš Axmann, prof. PhDr. Roman Prahl, CSc. překlad resumé: Vladimíra Šefranka Žáková fotografie: Ondřej Kocourek, Petr Šolar redakce textů, jmenný rejstřík: Eva Hrubá grafická úprava: Vladimír Vimr

Adolf Matura (1921-1979), výrazná osobnost československého sklářského umění a designu, se zásadně podílel na podobě užitkového a dekorativního skla padesátých až sedmdesátých let minulého století. Studoval v ateliéru profesora Karla Štipla na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Po krátkém působení jako samostatný rytec skla začal v roce 1952 působit jako designér v Ústředním výtvarném středisku pro průmysl skla a jemné keramiky. Se svými návrhy se zúčastnil významných mezinárodních přehlídek užitého umění XI. Trienále v Miláně v roce 1957 a světové výstavy Expo 58 v Bruselu. Roku 1959 se stal vedoucím výtvarníkem oboru skla v nově vzniklém Ústavu bytové a oděvní kultury (ÚBOK) v Praze. Jako zkušený designér vytvořil množství návrhů foukaného, broušeného i hutně tvarovaného skla, především se ale zaměřil na sklo lisované, jehož vývoj progresivně ovlivnil jak z výtvarného, tak z technologického hlediska. Kniha představuje Maturovu tvorbu od raných autorských ryteckých prací, které v letech 1957 až 1960 úspěšně reprezentovaly moderní československé sklo na mezinárodních výstavách užitého umění a skla, po sochařsky řešené lisované vázy z let šedesátých a sedmdesátých, jimiž podstatně ovlivnil a obohatil výtvarnou podobu sériové produkce užitkového i dekorativního skla. Kniha vychází jako devátý svazek edice Design Profily Osobnosti. Koncepce knihy a text: Jan Mergl Redakce textů: Kateřina Bendáková, Karolína Hajdíková Překlad resumé: Linda Leffová Fotografie: Gabriel Urbánek, Ondřej Kocourek, Aleš Kosina Reprodukce archivních dokumentů: Jan Mergl Grafický design: Štěpán Malovec

Osobnost Minky Podhajské zůstávala doposud mimo hlavní zájem o výtvarnou tvorbu žen počátku 20. století, možná i proto, že polovinu života prožila ve Vídni, kde se narodila a získala výtvarné vzdělání. její umělecké schopnosti zahrnovaly širokou škálu: byla malířkou, kreslířkou, ilustrátorkou hraček, návrhářkou keramických souprav - zkoušela všechno, co nejprve škola a později praxe poskytovala. Dcera českých rodičů mluvila česky, německy, francouzsky, anglicky, hrála ochotnické divadlo, zpívala, milovala cestování. První světovou válku prožila ještě ve Vídni a záhy po jejím skončení, po rozpadu Rakouska-Uherska, odešla do Prahy. Minka Podhajská spojovala dva světy - vídeňský a český: ještě v době, kdy žila ve Vídni, se aktivně zapojovala i do dění na české scéně, pracovala pro Artěl a Hořické hračkářské družstvo. Po svém přestěhování do Československa se stala profesorkou, profesionálně se věnovala návrhářství hraček a malbě. Byla komplexní umělkyní, schopnou pracovat v mnoha oborech. Získání nových informací a objev dalších děl autorky se stalo podnětem k vydání této publikace s vědomím, že nejsou vyloučeny další objevy týkající se tvorby této nevšední umělkyně. texty: Eva Neumannová (ed.), Eva Bendová, Marie Míčová grafický design: Štěpán Malovec

Kniha je součástí dlouhodobého výzkumu Lannovy sbírky skla v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, kterou Vojtěch Lanna - jeden ze zakladatelů a nejvýznamnějších mecenášů muzea - věnoval instituci v roce 1906, čímž ji povýšil mezi přední evropské sbírkotvorné ústavy. Navazuje na předchozí publikace věnované antickému a středověkému sklu a nabízí ucelený pohled na vývoj italského renesančního sklářství i evropské produkce skla v benátském stylu, jehož výroba a tvarosloví přetrvaly v řadě sklářských center až hluboko do baroka. Zvláštní pozornost věnuje českému a německému sklu malovanému emailovými barvami, které v renesanční tradici pokračovalo ještě v 17. a 18. století, a také souboru podmaleb na skle - svébytné a často opomíjené kapitole renesančního umění. Editorka: Jana Černovská Texty: Helena Brožková, Jana Černovská, Jan Schöttner, Filip Wittlich Odborná spolupráce: Reino Liefkes (Voctoria&Albert Museum, Londýn) Fotografie: Gabriel Urbánek Grafický design: Rostislav Vaněk, Michal Kopecký

Katalog hodin a hodinek ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.