Vaněk Jiří

Jsou alba, která působí i po čtvrtstoletí aktuálně a alba citelně poznamenaná rzí hned v následující sezóně po vydání. Ale jsou i desky, které sice pokryje patina, ale vůbec jim to neubere na kráse. Naopak mají dar stát se zvukovým dokumentem doby svého vzniku. Což je i případ debutu superskupiny Futurum, založené v roce 1983 bývalými členy kapel Progres 2, Synkopy a Andy Seidl Band. Právě památný titul Ostrov Země (1984) jakoby mimoděk demonstroval pozvolné vymaňování tehdejší oficiální rockové scény z přetrvávajících vlivů art rocku 70. let, stále jasně patrných ve stavbě i tématech skladeb, směrem k čerstvějším inspiracím v novoromantismu, ve vyšším populáru takového Petera Gabriela i ve funkové dynamice. Pokud bereme v potaz kategorie zvuk a žánr, zůstává Ostrov Země obtékán proudem 80. let. Ale pokud se dobereme dřeně samotných písní, což je měřítko mnohem důležitější, dosahují některé momenty na nadčasovost. Například titulní skladbu Ostrov Země si lze bez problému představit v repertoáru acid-jazzové kapely stejně jako v podobě mimožánrové písničkářské výpovědi. Jde jen o aranžmá. Nadčasovou kvalitou zůstává i charakteristicky zanícený pěvecký výraz Romana Dragouna. O to víc potěší, že na jeden z největších hlasů české rockové historie nemusíme vzpomínat jen u (chvályhodných!) reedic starých desek, ale že se Roman v posledních letech vrátil k aktivní muzikantské dráze. Ať už jako sólista nebo člen all-stars projektu T4, obnovených sestav Progres 2 či právě kapely Futurum.

Zatímco debutové album Ostrov Země (1984) představovalo moment přerodu mezi doznívajícím českým art-rockem a přehlednější písňovou formou, druhé LP Jedinečná šance (1987) už zachytilo Futurum při upřímné snaze vstřebat novější trendy rocku a popu. Že byla domácí scéna oproti světu zpožděná není ani tak chybou zdejších muzikantů jako spíš totalitního režimu, který účinně zpomaloval komunikaci a vývoj ve všech sférách, nejen v populární hudbě. Aniž bychom chtěli snižovat zásluhy ostatních členů Futura, deska Jedinečná šance je s odstupem času nejzajímavější jako odraz muzikantského vývoje Romana Dragouna. Nejen, že se Roman stal téměř výhradním autorem hudby a vybrousil charakteristický rukopis rozmáchlého melodika. Proměnil se i jako zpěvák. Zatímco na starších nahrávkách slyšíme art rockovou manýru využívat hlas v podstatě jako další nástroj, byť emotivnost nechyběla Romanovi nikdy, Jedinečná šance poprvé v širší míře umožňuje zpěvákovi rozvinout jeho v postatě soul-rockové cítění. Právě od tohoto alba vedla cesta k hlavní roli české verze Jesus Christ Superstar i k pestré trilogii Romanových sólových alb. Největším pokladem desky ovšem zůstává to, že obsahuje skutečnou trvalku. Kompozice Zdroj s textem Romanova otce Františka Dragouna se stala snad ještě důležitější Romanovou písní než Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce z dob Progresu 2. Důkaz nadčasovosti? Stačí si Zdroj poslechnout na dnešních Romanových koncertech. Je dobře, že i 25, respektive 22 let od prvního vydání jsou obě řadová alba Futura stále dostupná pamětníkům i novým posluchačům. Představují kapitolu, kterou by bylo škoda z pomyslných letopisů domácího rocku a popu vynechat.

Storyville, New Orleans, 1905. Věčný trojúhelník lásky, sexu a peněz. ­MayAnn odmítá svého milence Antoina, a aby pozvedla své společenské postavení, seznamuje se s bohatým mužem. Po několika úskočných pokusech získat ji zpět zahodí Antoine svou čest a rozhodne se pro vraždu — zabije svého rivala. O nadvládu nad legendárním Storyville, první a jedinou městskou částí ve Spojených státech, kde byly zlegalizovány červené lucerny, bojuje neoficiální starosta Tom Anderson, místní mafie a šéf neworleanské policie. Nemohou však jít do otevřené války, protože ta by odehnala zákazníky a zdejší zlatý důl by přestal vynášet. Takže se pokoušejí jeden druhého přechytračit lstí, dokud Anderson nevymyslí rafinovaný, krvavý způsob, jak odstranit své soky.

Pivo na nejvyšších příčkách hierarchie hodnot. Piva jako světový názor. Vize současného světa skrz optiku výčepního skla. Hledání ztraceného piva není žánrově vyhrazenou knihou. Je to literatura faktu, beletrie, průvodce nebo snad fantasy? Její autor, který pomalu dospívá do pamětnického věku a který v knize vystupuje jako kafkovský Martin J.není literárním hrdinou v pravém slova smyslu. Spíše může být považován za prostředníka, který chce pivomilné čtenářské obci přiblížit v dějinách lidstva nejstarší kvasný nápoj, jeho přednosti, úskalí, turbulence v jeho vývoji a hlavně se snaží poukázat na rizika ohrožení jeho poctivé výroby v dnešní hektické době. Pro něj je vždy nejdříve Pivo, pak dlouho nic a pak zase Pivo. První vydání této knihy provázela premiéra celovečerního polohraného dokumentárního filmu Česká pivní válka.

Po své úspěšné hudebně-cestopisné knize Tanec s Fidelem přicházíStephen Foehr s dalším titulem. Z Kuby se přemístil o několik desítekkilometrů dál na Jamajku, kterou procestoval křížem krážem. Vrozhovorech s hudebníky i obyčejnými lidmi odkrývá kulturní,náboženské a politické pozadí tohoto ostrovního státu, hledá kořenyrastafariánství a reggae a zkoumá jejich duchovní i politickédůsledky. i Kniha je obsahově shodná s knihou Jamajka a její bojovníci /i

Po své úspěšné hudebně-cestopisné knize Tanec s Fidelem přicházíStephen Foehr s dalším titulem. Z Kuby se přemístil o několik desítekkilometrů dál na Jamajku, kterou procestoval křížem krážem. Vrozhovorech s hudebníky i obyčejnými lidmi odkrývá kulturní,náboženské a politické pozadí tohoto ostrovního státu, hledá kořenyrastafariánství a reggae a zkoumá jejich duchovní i politickédůsledky. i Kniha je obsahově shodná s knihou Jamajka a její bojovníci /i