Martin Ježek

Je neděle 28. 6. 1914. Zmatený řidič Leopold Lojka zastavuje vůz s Františkem Ferdinandem a jeho ženou. Zařazuje zpátečku a tím dává příležitost Gavrilu Principovi k útoku. Pro bezmocného Lojku se z tohoto okamžiku stává doživotní trauma. Sarajevský atentát je i po sto letech obrovsky živé téma. Novinář a bývalý balkánský zpravodaj Českého rozhlasu Martin Ježek společně s balkanistou Pavlem Trojanem napsali úspěšnou knihu Tak nám zabili Ferdinanda, která odhaluje ve svých sedmi reportážích pozadí českých stop v Bosně a Hercegovině zcela nezáměrně mířících k Sarajevskému atentátu. Nyní nová a doplněná verze této pozoruhodné knížky získala i svojí audiopodobu, kdy ji načetl reportér zahraniční redakce Českého rozhlasu a autor knihy Martin Ježek společně s hercem a muzikantem Ondřejem Brzobohatým. Úplně poprvé tak mají posluchači možnost zaposlouchat se do českých příběhů, které psaly světové dějiny. Některé k nich se prolínají i do současné reality Bosny a Hercegoviny. Pozoruhodné příběhy o zajímavých náhodách směřujících k atentátu na Františka Ferdinanda.

I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet. Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz. Jak jej prožívali slavní i obyčejní lidé, co se vše stalo nejenom u nás, ale i v zahraničí, co lidé měli rádi a co mít nemuseli? Ponořte se s námi do vzpomínek třicet let mladých.

Rychlost, výkon, energie, neúnavnost. Kolem toho se dnešní svět točí. Naše tělo i hlava se tomu snaží přizpůsobit, co můžou. Ale občas na všechno nestačí a my onemocníme. Jako nejsnazší se nabízí sáhnout po syntetických produktech farmaceutického průmyslu. Stále v nás však zůstaly sebezáchovné mechanismy, které říkají, že to jde i jinak. Cestu nám ukazují lidé ovládající umění léčit bylinami. A bylinky fungují. Jen jim musíme trochu věřit.

Kofola, kofča, kofolička. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960. Ovšem rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech. V Sovětském svazu, vzoru všech světových komunistických satelitů, vládl Nikita Chruščov. V naší zemi byl hlavou státu Antonín Novotný. Pojďme se ve vzpomínkách vrátit do doby všech, kteří se narodili v roce 1960.

Pět, čtyři, tři, dva, jedna, gooooool! zařval celý stát. Československý tým uhájil nad Sovětským svazem těsné vítězství 3 : 2 na mistrovství světa v hokeji. Po letech ponížení, utlačování a vazalství nám alespoň na několik hodin přálo štěstí. Byl duben 1972 a lidé za sebou měli neradostné roky po vystřízlivění z jara 1968. A tak komunisté zvyšovali lidem platy, mladé rodiny měly výhody, rodilo se víc dětí. Ale bylo i veselo. Karel Gott pěl „Ó, mami, dík“ a Olympic zase „Co tě napadá“.

Pět, čtyři, tři, dva, jedna, gooooool! zařval celý stát. Byly to poslední sekundy a československý tým uhájil nad Sovětským svazem těsné vítězství 3 : 2 na mistrovství světa v ledním hokeji, které se hrálo shodou okolností právě v Praze. Po letech ponížení, utlačování a vazalství nám alespoň na několik hodin přálo štěstí, i když jen sportovní. Alespoň tady jsme ukázali, že se jen tak nenecháme zlomit. Lidé vycházeli před domy, slavilo se v celé zemi, jako by Československo už opustil poslední sovětský tank. Ráno chlapy trochu bolela hlava, ale co. Stálo to za to. Byl duben 1972 a lidé za sebou měli neradostné roky po vystřízlivění z jara 1968. A tak komunisté trochu zatopili pod kotlem, aby lidu zlepšili náladu – zvyšovaly se platy, mladé rodiny měly výhody, rodilo se víc dětí, matky mohly na delší mateřskou. Jeden českobudějovický podnikavec vymyslel párek v rohlíku (nejdřív jej tedy viděl na Západě), jugoslávská letuška Vesna vypadla nad Československem z desetikilometrové výšky z letadla a přežila to a jiné letadlo bylo od nás uneseno na Západ. Mezi lidmi panovala spíš stísněnost a mluvilo se o emigraci. Krom tehdejší televize ale nebylo nic tak černobílé. Karel Gott pěl „Ó, mami, dík“ a Olympic zase „Co tě napadá“. Lidé si jako vždy našli dobrý důvod, proč se nermoutit příliš – třeba proto, aby jim neutekla v televizi další část seriálu Jaroslava Dietla nebo pánové Hlaváček a Krajíček z pořadu Vtipnější vyhrává. A smáli se dalšímu fórku Pan Vajíčka z televizní reklamy.

Pojďte se s námi projít dobou, kdy byl Karel Gott svržen z trůnu popového krále a Zlatého slavíka získal brýlatý kluk z Bratislavy, napůl Angličan Miro Žbirka. Do povědomí se ale začali dostávat také Michal David nebo Víťa Vávra a naprosto nejhranějším hitem v rádiu byly Holky z naší školky. I Petr Janda měl dobrý rok – Jasná zpráva, Okno mé lásky, Osmý den… Tyto písničky znal každý. Za oceánem zase ukázal „měsíční chůzi“ Michael Jackson, který vydal svůj superúspěšný Thriller. Svět filmu přišel poprvé o básníky, byly natočeny Sněženky a machři a také evergreen S tebou mě baví svět. Některým dětem začal svítit ukazováček levé ruky, když vycházely z kina, kde hleděly s otevřenou pusou na E. T. mimozemšťana. Módu nově diktovala princezna Diana, tu ale prý v mrkváčích nikdo neviděl. My jsme zato jezdili v plísňákách stopětkami k Balatonu nebo na Mácháč, ale na otevření haly Rondo v Brně jsme se oblékli do gala. Ve Strakonicích posunovali vlastnoručně sochami a na Západě se začal prodávat první přehrávač CD s diskem skupiny ABBA. Američané létali co půl roku na Měsíc, jistý Ivan Lendl byl považován za nepřekonatelného a lidé si vyprávěli vtípky o komunistech (i když raději polohlasem). A pokud to šlo, měli se rádi a snili o tom, že ten socialismus jednou skončí.

Rok 1973 si mnozí pamatují jako období Husákovy normalizace. Veřejný život byl možný hlavně v organizacích komunistické Národní fronty, takže se lidé věnovali spíše rodině a chatě. Jezdilo se ve škodovkách a trabantech, kdo měl víc peněz, počkal si na sovětského žigulíka. Davy pobláznily hity jako Noc na Karlštejně nebo Popelka. Karel Gott se stal Zlatým slavíkem podesáté v řadě a osladil si u toho kávu. Pojďte si zavzpomínat – a pokud nesladíte, vůbec to nevadí.

I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet. Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz. Jak jej prožívali slavní i obyčejní lidé, co se vše stalo nejenom u nás, ale i v zahraničí, co lidé měli rádi a co mít nemuseli? Ponořte se s námi do vzpomínek třicet let mladých.

Kofola, kofča, kofolička. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960. Ovšem rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech. V Sovětském svazu, vzoru všech světových komunistických satelitů, vládl Nikita Chruščov. V naší zemi byl hlavou státu Antonín Novotný. Pojďme se ve vzpomínkách vrátit do doby všech, kteří se narodili v roce 1960.

Kofola, kofča, kofolička. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960. Ovšem rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech. V Sovětském svazu, vzoru všech světových komunistických satelitů, vládl Nikita Chruščov. V naší zemi byl hlavou státu Antonín Novotný. Pojďme se ve vzpomínkách vrátit do doby všech, kteří se narodili v roce 1960.

Ty záběry obletěly svět. Pořádný chlap vylézá z vody a ochraptěle říká: „Já su tak šťastné, já su tak šťastné…“ Byl to František Venclovský Přerova, a své nepředstírané štěstí vyjádřil šťavnatou hanáčtinou. Ta věta časem zlidověla. Psal se červenec 1971 a on právě přeplaval jako první Čechoslovák kanál La Manche. Zavzpomínejme spolu na rok, kdy v naší zemi došlo k populační explozi a generaci narozené v té době se říká Husákovy děti, kdy Karel Gott na chvilku emigroval a vznikl první domácí počítač.

Zavzpomínejte na rok, kdy jste se narodili, nebo který vám utkvěl v paměti. O čem se psalo v novinách, kolik stál lístek do kina nebo jaké byly módní trendy? Připomeňte si dobovou reklamu i knihy, které se četly v roce 1978. Začal se natáčet Bob a Bobek, na obrazovkách se objevila Nemocnice na kraji města a naše země zažila největší úspěch v oblasti kosmonautiky, když se Vladimír Remek stal prvním československým kosmonautem vyslaným do vesmíru.

Pojďte se s námi projít dobou, kdy byl Karel Gott svržen z trůnu popového krále a Zlatého slavíka získal brýlatý kluk z Bratislavy Miro Žbirka. Svět filmu přišel poprvé o básníky, byly natočeny Sněženky a machři a také evergreen S tebou mě baví svět. Módu nově diktovala princezna Diana, na Západě se začal prodávat první přehrávač CD s diskem skupiny ABBA, jistý Ivan Lendl byl považován za nepřekonatelného a lidé si vyprávěli vtípky o komunistech a snili o tom, že socialismus jednou skončí.

I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet. Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz. Jak jej prožívali slavní i obyčejní lidé, co se vše stalo nejenom u nás, ale i v zahraničí, co lidé měli rádi a co mít nemuseli? Ponořte se s námi do vzpomínek třicet let mladých.