Martin Ježek strana 3 z 3

Pět, čtyři, tři, dva, jedna, gooooool! zařval celý stát. Československý tým uhájil nad Sovětským svazem těsné vítězství 3 : 2 na mistrovství světa v hokeji. Po letech ponížení, utlačování a vazalství nám alespoň na několik hodin přálo štěstí. Byl duben 1972 a lidé za sebou měli neradostné roky po vystřízlivění z jara 1968. A tak komunisté zvyšovali lidem platy, mladé rodiny měly výhody, rodilo se víc dětí. Ale bylo i veselo. Karel Gott pěl „Ó, mami, dík“ a Olympic zase „Co tě napadá“.

Pojďte se s námi projít dobou, kdy byl Karel Gott svržen z trůnu popového krále a Zlatého slavíka získal brýlatý kluk z Bratislavy Miro Žbirka. Svět filmu přišel poprvé o básníky, byly natočeny Sněženky a machři a také evergreen S tebou mě baví svět. Módu nově diktovala princezna Diana, na Západě se začal prodávat první přehrávač CD s diskem skupiny ABBA, jistý Ivan Lendl byl považován za nepřekonatelného a lidé si vyprávěli vtípky o komunistech a snili o tom, že socialismus jednou skončí.

Rychlost, výkon, energie, neúnavnost. Kolem toho se dnešní svět točí. Naše tělo i hlava se tomu snaží přizpůsobit, co můžou. Ale občas na všechno nestačí a my onemocníme. Jako nejsnazší se nabízí sáhnout po syntetických produktech farmaceutického průmyslu. Stále v nás však zůstaly sebezáchovné mechanismy, které říkají, že to jde i jinak. Cestu nám ukazují lidé ovládající umění léčit bylinami. A bylinky fungují. Jen jim musíme trochu věřit.

Zavzpomínejte na rok 1979 s námi, ať už jste se v tomto roce narodili, či si na něj pamatujete. Každý jsme prožili rok 1979 jinak, i když Čechům život příliš velký vějíř možností neposkytoval. O komunistech se říkalo, že zde budou navždy, a lidé se s tím smiřovali. Na mnohé „příznaky socialismu“ si zvykli, nepovažovali za divné, že se podplácí, že mnohé věci nejsou k mání a fronty se stojí na hovězí i na Hrabala. Národ sice žil v jakési vnitřní duševní emigraci, ale pořád jsme se dokázali veselit, smát, napít se a pak z toho vystřízlivět.

I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet. Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz. Jak jej prožívali slavní i obyčejní lidé, co se vše stalo nejenom u nás, ale i v zahraničí, co lidé měli rádi a co mít nemuseli? Ponořte se s námi do vzpomínek třicet let mladých.

Kofola, kofolka, kofča, kofolebka, kofolička, kofex. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960 a její chuť se stala natolik oblíbenou, že ji vyžadují (nejen) děti dodnes. Vznikla přitom jako odpad při pražení kávy a jeho zužitkování se stalo úkolem dne. No spíš dnů. Docent Zdeněk Blažek totiž až po dvouletém výzkumu přišel na to, že po přidání dalších přísad vznikne lahodný nápoj. Kofola byla na světě. Rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli konečně propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech. Byla vyhlášena amnestie. Ne pro všechny, ale třeba Jiří Stránský propuštěn byl. Drsná padesátá léta za sebou zavřela dveře a nastala malá politická obleva. Bylo to jistě spojeno se smrtí Stalina i Gottwalda, v Sovětském svazu, vzoru všech světových komunistických satelitů, vládl Nikita Chruščov. Ten se mimo jiné proslavil tím, že bouchal 12. října 1960 na zasedání Valného shromáždění OSN botou do stolu. Jak jinak projevit nesouhlas s tím, co říkaly Filipíny na světový imperialismus. V naší zemi byl hlavou státu Antonín Novotný. Ten se stal světovým také proto, že vyhrál anketu týdeníku Stern o nejhezčího prezidenta světa. Mělo se tehdy už socialistické Československo čím chlubit, jen co je pravda. Zmíněná obleva byla příčinou stavu, že se to v našem kulturním dění přece jen začalo trochu hýbat. Vznikala nebo už hrála divadla malých forem, třeba Semafor, kde bylo možné slyšet i twist. A kdo si dokázal naladit Radio Luxembourg, rozbušilo se mu srdce zpěvem Billa Haleye nebo Elvise Presleyho. O čem jsme jistojistě nevěděli, bylo osudové setkání čtyř kluků, kteří si říkali Beatles a na dekádu začali řídit rokenrol celého světa. Pojďme se ve vzpomínkách vrátit do doby všech, kteří se narodili v roce 1960.

Ty záběry obletěly svět. Pořádný chlap vylézá z vody a ochraptěle říká: „Já su tak šťastné, já su tak šťastné…“ Byl to František Venclovský z Přerova, a své nepředstírané štěstí vyjádřil šťavnatou hanáčtinou. Ta věta časem zlidověla. Psal se červenec 1971 a on právě přeplaval jako první Čechoslovák kanál La Manche. Co se v tomto roce ještě stalo? V Československu došlo k populační explozi – generaci narozené počátkem sedmdesátých let se říká Husákovy děti. Karel Gott na chvilku emigroval. Vznikla populární škodovka 110 R, první kapesní kalkulačka a tuzemské vozy metra. Steve Wozniak potkal Steva Jobse vymysleli první počítač, který jste mohli mít doma. V naší zemi se zvyšovaly platy a zlevňovalo zboží. A kola socialistické normalizace se točila stále rychleji. Co se pilo v hospodě a jaké vtipy se vykládaly? Čím jsme jezdili a co jsme nadělovali pod stromeček? Po kterých zpěvácích ženy toužili? Co jsme četli, sledovali v televizi, na co chodili do kina? To vše, a ještě mnohem víc najdete v knížce Můj rok 1971.

Každý jsme prožili rok 1979 jinak, i když Čechům život příliš velký vějíř možností neposkytoval. O komunistech se říkalo, že zde budou navždy, a lidé se s tím smiřovali. Na mnohé „příznaky socialismu“ si zvykli, nepovažovali za divné, že se podplácí, že mnohé věci nejsou k mání a fronty se stojí na hovězí i na Hrabala. Národ sice žil v jakési vnitřní duševní emigraci, ale pořád jsme se dokázali veselit, smát, napít se a pak z toho vystřízlivět.

Osmdesátá léta zažila renesanci díky netflixovému hitu Stranger Things – a že se během nich zrodila nejedna podivnost! Tahle stylová publikace dýchá dobovou atmosférou a užijí si ji nejen pamětníci, ale i ti, pro které jsou osmdesátky tak trochu bizarní prehistorií. Najdete v ní tunu hudby, filmů, trendů, módních kreací i zásadních událostí. Nastupte do stroje času a pořádně se připoutejte, čeká vás cesta do nitra desetiletí, které navždy změnilo tvář moderního světa.