Martin Ježek strana 3 z 3

Ty záběry obletěly svět. Pořádný chlap vylézá z vody a ochraptěle říká: „Já su tak šťastné, já su tak šťastné…“ Byl to František Venclovský Přerova, a své nepředstírané štěstí vyjádřil šťavnatou hanáčtinou. Ta věta časem zlidověla. Psal se červenec 1971 a on právě přeplaval jako první Čechoslovák kanál La Manche. Zavzpomínejme spolu na rok, kdy v naší zemi došlo k populační explozi a generaci narozené v té době se říká Husákovy děti, kdy Karel Gott na chvilku emigroval a vznikl první domácí počítač.

Kofola, kofča, kofolička. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960. Ovšem rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech. V Sovětském svazu, vzoru všech světových komunistických satelitů, vládl Nikita Chruščov. V naší zemi byl hlavou státu Antonín Novotný. Pojďme se ve vzpomínkách vrátit do doby všech, kteří se narodili v roce 1960.

Kofola, kofolka, kofča, kofolebka, kofolička, kofex. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960 a její chuť se stala natolik oblíbenou, že ji vyžadují (nejen) děti dodnes. Vznikla přitom jako odpad při pražení kávy a jeho zužitkování se stalo úkolem dne. No spíš dnů. Docent Zdeněk Blažek totiž až po dvouletém výzkumu přišel na to, že po přidání dalších přísad vznikne lahodný nápoj. Kofola byla na světě. Rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli konečně propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech. Byla vyhlášena amnestie. Ne pro všechny, ale třeba Jiří Stránský propuštěn byl. Drsná padesátá léta za sebou zavřela dveře a nastala malá politická obleva. Bylo to jistě spojeno se smrtí Stalina i Gottwalda, v Sovětském svazu, vzoru všech světových komunistických satelitů, vládl Nikita Chruščov. Ten se mimo jiné proslavil tím, že bouchal 12. října 1960 na zasedání Valného shromáždění OSN botou do stolu. Jak jinak projevit nesouhlas s tím, co říkaly Filipíny na světový imperialismus. V naší zemi byl hlavou státu Antonín Novotný. Ten se stal světovým také proto, že vyhrál anketu týdeníku Stern o nejhezčího prezidenta světa. Mělo se tehdy už socialistické Československo čím chlubit, jen co je pravda. Zmíněná obleva byla příčinou stavu, že se to v našem kulturním dění přece jen začalo trochu hýbat. Vznikala nebo už hrála divadla malých forem, třeba Semafor, kde bylo možné slyšet i twist. A kdo si dokázal naladit Radio Luxembourg, rozbušilo se mu srdce zpěvem Billa Haleye nebo Elvise Presleyho. O čem jsme jistojistě nevěděli, bylo osudové setkání čtyř kluků, kteří si říkali Beatles a na dekádu začali řídit rokenrol celého světa. Pojďme se ve vzpomínkách vrátit do doby všech, kteří se narodili v roce 1960.

Rychlost, výkon, energie, neúnavnost. Kolem toho se dnešní svět točí. Naše tělo i hlava se tomu snaží přizpůsobit, co můžou. Ale občas na všechno nestačí a my onemocníme. Jako nejsnazší se nabízí sáhnout po syntetických produktech farmaceutického průmyslu. Stále v nás však zůstaly sebezáchovné mechanismy, které říkají, že to jde i jinak. Cestu nám ukazují lidé ovládající umění léčit bylinami. A bylinky fungují. Jen jim musíme trochu věřit.

I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet. Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz. Jak jej prožívali slavní i obyčejní lidé, co se vše stalo nejenom u nás, ale i v zahraničí, co lidé měli rádi a co mít nemuseli? Ponořte se s námi do vzpomínek třicet let mladých.

I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet. Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz. Jak jej prožívali slavní i obyčejní lidé, co se vše stalo nejenom u nás, ale i v zahraničí, co lidé měli rádi a co mít nemuseli? Ponořte se s námi do vzpomínek třicet let mladých.

Každý jsme prožili rok 1979 jinak, i když Čechům život příliš velký vějíř možností neposkytoval. O komunistech se říkalo, že zde budou navždy, a lidé se s tím smiřovali. Na mnohé „příznaky socialismu“ si zvykli, nepovažovali za divné, že se podplácí, že mnohé věci nejsou k mání a fronty se stojí na hovězí i na Hrabala. Národ sice žil v jakési vnitřní duševní emigraci, ale pořád jsme se dokázali veselit, smát, napít se a pak z toho vystřízlivět.

Zavzpomínejte na rok 1979 s námi, ať už jste se v tomto roce narodili, či si na něj pamatujete. Každý jsme prožili rok 1979 jinak, i když Čechům život příliš velký vějíř možností neposkytoval. O komunistech se říkalo, že zde budou navždy, a lidé se s tím smiřovali. Na mnohé „příznaky socialismu“ si zvykli, nepovažovali za divné, že se podplácí, že mnohé věci nejsou k mání a fronty se stojí na hovězí i na Hrabala. Národ sice žil v jakési vnitřní duševní emigraci, ale pořád jsme se dokázali veselit, smát, napít se a pak z toho vystřízlivět.

Zavzpomínejte na rok, kdy jste se narodili, nebo který vám utkvěl v paměti. O čem se psalo v novinách, kolik stál lístek do kina nebo jaké byly módní trendy? Připomeňte si dobovou reklamu i knihy, které se četly v roce 1978. Začal se natáčet Bob a Bobek, na obrazovkách se objevila Nemocnice na kraji města a naše země zažila největší úspěch v oblasti kosmonautiky, když se Vladimír Remek stal prvním československým kosmonautem vyslaným do vesmíru.

Je neděle 28. 6. 1914. Zmatený řidič Leopold Lojka zastavuje vůz s Františkem Ferdinandem a jeho ženou. Zařazuje zpátečku a tím dává příležitost Gavrilu Principovi k útoku. Pro bezmocného Lojku se z tohoto okamžiku stává doživotní trauma. Novinář a bývalý balkánský zpravodaj Českého rozhlasu Martin Ježek odhaluje ve svých sedmi reportážích společně se serbistou Pavlem Trojanem pozadí českých stop v Bosně a Hercegovině zcela nezáměrně mířících k Sarajevskému atentátu. Úplně poprvé mají čtenáři možnost po sto letech skládat společně s autory mozaiku českých, bosenskohercegovských a rakousko-uherských příběhů, které se v určitých momentech prolínají do současné reality Bosny a Hercegoviny. Jak napovídá název závěrečné kapitoly - Procházka českým Sarajevem - kniha poslouží také jako unikátní průvodce po českých architektonických akcentech v bosenské metropoli.

Reportážní cestopis mapuje ta nejkonfliktnější a zároveň nejmalebnější místa poválečného Balkánu. Kniha provede čtenáře oblastmi, ve kterých ještě neskončil konflikt, včetně zákoutí jaderských ostrovů a přímořských hor. Začíná reportážemi z Kosova a Albánie, plynule přechází do Bosny a Srbska a končí Černou Horou, Dalmácií a chorvatskou Likou. Z Kosova kniha přináší mimo jiné vhled do odstrčeného malého muslimského národa Goranů, příběh pumpaře, kterému Albánci zabili bratra, či albánské uklízečky na české vojenské základně, ohlédnutí za vyhlášením nezávislosti, přiblížení hovorů v obyčejné srbské hospodě nebo povídání s liberálním srbským mnichem. Z Černé Hory pak například rozhovor s knězem, který kryl válečné zločince a pak držel hladovku, nebo pohled do udírny pršutu. Příběhy a reportáže doplní v hojném počtu fotografický materiál a mapa regionu.