Millie Adams

„Měla bys být mou ženou, Livio.“ Ale Livia řekla králi Matteovi, muži, kterého milovala, „ne“. Právě proto, že ho milovala! Už totiž nebyla tím ubohým nalezencem, kterému Matteo poskytl přístřeší. A věděla, že má dost síly na to od něj raději odejít než přijmout jeho nabídku a stát se královnou. Bez jeho lásky!   (Příběh navazující na Ukradenou princeznu z dubna!)  

Nastal čas platit dluhy… A Violet zjistila, že tou splátkou za otcův dluh je ona sama. Že se musí stát královnou! Aspoň to tvrdí ten tajemný muž, který se rozhodl odvézt ji na druhý konec planety a předat ji svému vládci a bratrovi. Javier má v hlavě zmatek, byť to na sobě nedává znát. Ta žena, na kterou nesmí pomyslet, protože patří někomu jinému, ho ovládla! A on to nesmí připustit. Nesmí jí dovolit, aby ho milovala!   (V červnu vyjde volné pokračování pod názvem Bez tebe jsem ztracen!)  

Buď můj jediný král! „Potřebuju, abyste byl můj ochránce a můj rádce…“ Ta malá princezna, Annick, Maxima pořád překvapovala. Nenechala se odradit a nenechala se ani zastrašit. A když ji odmítl – prostě ho unesla! Z pocitu zodpovědnosti nabídl Annick manželství, ale srdce jí Maximus nenabídl. Jenže ona chce všechno – nebo nic! A Maximus nakonec pochopil, že celou dobu to byl on, kdo potřeboval pomoc, ne Annick!

Byl to viking. Byl dobyvatel. A ona ho zradila. Vztah mezi Gunnarem a Olive byl složitý. Znali se od dětství, od dětství spolu soupeřili… od dětství se přitahovali. A Olive, aby se navždy zbavila své závislosti na tomto krásném islandském nájezdníkovi, porazila ho… tím, že mu podlehla! Jenže se přitom zpronevěřila zásadám. Jeho zásadám. A musí za to podle něj nést trest. Gunnar byl chladný a odtažitý. Byl jako promrzlá pustina. Na Olive bylo, aby ten led rozpustila!