H. Adler

Román Cesta je kritikou považován za jedno z nejranějších a umělecky nejvytříbenějších zpracování tematiky koncentračních táborů. Přestože vznikal již v letech 1950-1951, je napsán stylem, jenž by se dnes dal nazvat magickým realismem, a právě to aut orovi umožňuje, jak si všiml již Heimito von Doderer, "převést nesnesitelný námět do roviny, kde se téměř vznáší".

Trilogie: I. Dějiny II. Sociologie III. Psychologie Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho „nuceného společenství“, jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

Panoráma, román v deseti obrazech, je nejčtenější z Adlerových knih a je napsána ve stylu, který je charakteristický pro Bildungsroman. Zachycuje životní příběh Adlerova i alter ege /i Josefa Kramera, od dětství stráveného v Čechách, pobytu v německé škole a let dospívání k nuceným pracím na stavbě železnice, pobytu v koncentračním táboře a konečně emigraci do Anglie.První obrazy jsou napsány v lehčím stylu, avšak s tím, jak se témata jednotlivých kapitol stávají stále závažnějšími, mění se i styl vyprávění. V závěru již převažuje filosofický, hloubavý tón. V roce 1968, kdy kniha vyšla poprvé, získala cenu Charlese Veillona. H.G.Adler je jedním z předních pražských německých autorů své generace, takzvaných exilových Pražanů.

Panoráma, román v deseti obrazech, je nejčtenější z Adlerových knih a je napsána ve stylu, který je charakteristický pro Bildungsroman. Zachycuje životní příběh Adlerova i alter ege /i Josefa Kramera, od dětství stráveného v Čechách, pobytu v německé škole a let dospívání k nuceným pracím na stavbě železnice, pobytu v koncentračním táboře a konečně emigraci do Anglie.První obrazy jsou napsány v lehčím stylu, avšak s tím, jak se témata jednotlivých kapitol stávají stále závažnějšími, mění se i styl vyprávění. V závěru již převažuje filosofický, hloubavý tón. V roce 1968, kdy kniha vyšla poprvé, získala cenu Charlese Veillona. H.G.Adler je jedním z předních pražských německých autorů své generace, takzvaných exilových Pražanů.

Panoráma, román v deseti obrazech, je nejčtenější z Adlerových knih a je napsána ve stylu, který je charakteristický pro Bildungsroman. Zachycuje životní příběh Adlerova i alter ege /i Josefa Kramera, od dětství stráveného v Čechách, pobytu v německé škole a let dospívání k nuceným pracím na stavbě železnice, pobytu v koncentračním táboře a konečně emigraci do Anglie.První obrazy jsou napsány v lehčím stylu, avšak s tím, jak se témata jednotlivých kapitol stávají stále závažnějšími, mění se i styl vyprávění. V závěru již převažuje filosofický, hloubavý tón. V roce 1968, kdy kniha vyšla poprvé, získala cenu Charlese Veillona. H.G.Adler je jedním z předních pražských německých autorů své generace, takzvaných exilových Pražanů.

Román Neviditelná stěna zaujímá v literárním díle H. G. Adlera mimořádné a velmi specifické místo. Jako žádný jiný z jeho románů však také tvoří explicitní článek mezi jeho literárním a vědeckým úsilím tím, že se v něm autor ohlíží zpět na dobu, kdy psal

Esej H. G. Adlera tvoří nejsevřenější, názornými citáty obohacený úvod do literatury Pražské školy.

Román Neviditelná stěna zaujímá v literárním díle H. G. Adlera mimořádné a velmi specifické místo. Jako žádný jiný z jeho románů však také tvoří explicitní článek mezi jeho literárním a vědeckým úsilím tím, že se v něm autor ohlíží zpět na dobu, kdy psal

Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinérii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho „nuceného společenství , jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou. Kniha vyjde ve třech dílech: 1. Dějiny, 2. Sociologie, 3. Psychologie.