Giorgio Agamben

"A profán fertőző. Egyetlen érintés elég ahhoz, hogy megtörje a varázst, és visszahelyezze a használatba azt, amit a szent elkülönített és kővé dermesztett." "A profanáció azt jelenti, hogy megteremtjük a hanyagság e speciális formájának lehetőségét, amely figyelmen kívül hagyja a szent és a profán különválasztását. Sőt, talán nem is hagyja figyelmen kívül, inkább csak sajátos módon próbálja használni." Sajátos módon, mint például a játék, és nem is egyszerűen a játék, hanem a cselekvő játék (ludus) a rítus, a szójáték (jocus) pedig a mítosz paródiájaként. "Itt azonban nem elhanyagolásról vagy gondatlanságról van szó, hiszen a figyelem egyetlen formája sem állhatja ki az összehasonlítást a játszó gyermek odafigyelésével, hanem a használat egy új formájáról, melyet a gyermekek és a filozófusok tanítanak az emberiségnek." Giorgio Agamben mondatainak szépsége és lenyűgöző sokrétegűsége különös csemege azok számára, akiknek a filozofálás, ha csemege is, de mindennapi csemege. Szakértő filozófusok számára pedig egyszerűen megkerülhetetlen.

V návaznosti na Foucaultův pojem „biopolitiky“ se Agamben snažípředvést, že svrchovaná politická moc je v západní myšlenkové tradicijiž od Aristotela chápána jako „moc nad životem“. S využitím analýzC. Schmitta a výsledků antropologického bádání Agamben definujesvatého člověka jako bytost, již lze zabít, ale nikoli obětovat. Tento paradox podle Agambena vymezuje postavení moderního jedince v systému,který ovládá kolektivní „holý život“ všech.

V návaznosti na Foucaultův pojem „biopolitiky“ se Agamben snažípředvést, že svrchovaná politická moc je v západní myšlenkové tradicijiž od Aristotela chápána jako „moc nad životem“. S využitím analýzC. Schmitta a výsledků antropologického bádání Agamben definujesvatého člověka jako bytost, již lze zabít, ale nikoli obětovat. Tento paradox podle Agambena vymezuje postavení moderního jedince v systému,který ovládá kolektivní „holý život“ všech.

Eseje obsažené v této knize jsou originálním zamyšlením nad stavem současného politického života a radikální kritikou vyprázdněných kategorií současné politiky. Giorgio Agamben odkazuje a navazuje zejména na myšlenky H. Arendtové, C. Schmidta, M. Foucaulta a G. Deborda a načrtává nové perspektivy politického života v současné demokraticko-spektakulární společnosti. Autor pojednává jak o tématech, která patří k zavedeným paradigmatům politické zkušenosti, tak o tématech, která nejsou všeobecně chápána jako politická. Podle Agambena jsou oblastmi politiky v pravém slova smyslu právě jevy, o kterých uvažuje v této knize: výjimečný stav (jako dočasné zrušení právního řádu), koncentrační tábor (jako místo, kde se nerozlišuje mezi veřejným a soukromým), uprchlík (který tím, že rozbíjí pouto mezi člověkem a občanem, se dostává ze svého marginálního postavení do centra krize moderního národního státu) nebo oblast pouhých prostředků a gest (které tím, že zůstávají pouhými prostředky, se samy vysvobozují z jakékoli vazby na cíle či účely). Giorgio Agamben (1942) patří k významným současným italským filosofům. Ve svém myšlení originálně spojuje znalosti literární teorie, evropské filosofie, politického myšlení, religionistiky, literatury a umění, což z něj činí jednoho z nejpodnětnějších myslitelů současnosti. Pravidelně publikuje ve francouzském tisku, v Itálii řídil vydávání díla W. Benjamina. Je autorem řady knih, z nichž mnohé byly přeloženy do francouzštiny a angličtiny, některé také do němčiny a dalších jazyků.

Eseje obsažené v této knize jsou originálním zamyšlením nad stavem současného politického života a radikální kritikou vyprázdněných kategorií současné politiky. Giorgio Agamben odkazuje a navazuje zejména na myšlenky H. Arendtové, C. Schmidta, M. Foucaulta a G. Deborda a načrtává nové perspektivy politického života v současné demokraticko-spektakulární společnosti. Autor pojednává jak o tématech, která patří k zavedeným paradigmatům politické zkušenosti, tak o tématech, která nejsou všeobecně chápána jako politická. Podle Agambena jsou oblastmi politiky v pravém slova smyslu právě jevy, o kterých uvažuje v této knize: výjimečný stav (jako dočasné zrušení právního řádu), koncentrační tábor (jako místo, kde se nerozlišuje mezi veřejným a soukromým), uprchlík (který tím, že rozbíjí pouto mezi člověkem a občanem, se dostává ze svého marginálního postavení do centra krize moderního národního státu) nebo oblast pouhých prostředků a gest (které tím, že zůstávají pouhými prostředky, se samy vysvobozují z jakékoli vazby na cíle či účely). Giorgio Agamben (1942) patří k významným současným italským filosofům. Ve svém myšlení originálně spojuje znalosti literární teorie, evropské filosofie, politického myšlení, religionistiky, literatury a umění, což z něj činí jednoho z nejpodnětnějších myslitelů současnosti. Pravidelně publikuje ve francouzském tisku, v Itálii řídil vydávání díla W. Benjamina. Je autorem řady knih, z nichž mnohé byly přeloženy do francouzštiny a angličtiny, některé také do němčiny a dalších jazyků.

Eseje obsažené v této knize jsou originálním zamyšlením nad stavem současného politického života a radikální kritikou vyprázdněných kategorií současné politiky. Giorgio Agamben odkazuje a navazuje zejména na myšlenky H. Arendtové, C. Schmidta, M. Foucaulta a G. Deborda a načrtává nové perspektivy politického života v současné demokraticko-spektakulární společnosti. Autor pojednává jak o tématech, která patří k zavedeným paradigmatům politické zkušenosti, tak o tématech, která nejsou všeobecně chápána jako politická. Podle Agambena jsou oblastmi politiky v pravém slova smyslu právě jevy, o kterých uvažuje v této knize: výjimečný stav (jako dočasné zrušení právního řádu), koncentrační tábor (jako místo, kde se nerozlišuje mezi veřejným a soukromým), uprchlík (který tím, že rozbíjí pouto mezi člověkem a občanem, se dostává ze svého marginálního postavení do centra krize moderního národního státu) nebo oblast pouhých prostředků a gest (které tím, že zůstávají pouhými prostředky, se samy vysvobozují z jakékoli vazby na cíle či účely). Giorgio Agamben (1942) patří k významným současným italským filosofům. Ve svém myšlení originálně spojuje znalosti literární teorie, evropské filosofie, politického myšlení, religionistiky, literatury a umění, což z něj činí jednoho z nejpodnětnějších myslitelů současnosti. Pravidelně publikuje ve francouzském tisku, v Itálii řídil vydávání díla W. Benjamina. Je autorem řady knih, z nichž mnohé byly přeloženy do francouzštiny a angličtiny, některé také do němčiny a dalších jazyků.