Petr Agha

Právní věda zpravidla zkoumá právní řád jako soubor pravidel a doktrín, ale jazykové a rétorické prostředky, které používá, zůstávají téměř zcela mimo oblast zájmu právních vědců, a to přesto, že jazyk hraje zásadní roli jak při tvorbě práva (např. při tvorbě konkrétních zákonů), tak při jeho provádění (např. v tom, jak se jazyk používá v průběhu soudního řízení). Tato kniha seznamuje čtenáře s těmi nezákladnějšími principy interdisciplinárního způsobu zkoumání práva, zejména s různými způsoby interakce různých forem umění a právních textů. Zkoumáme, jak je právo zastoupeno v různých kulturních kontextech, a zkoumáme také možnosti interpretace právních textů jako literárního a uměleckého produktu v tom nejširším slova smyslu. Analyzujeme některá z ústředních témat práva a právní vědy, avšak zkoumáme je prostřednictvím škály disciplinárních přístupů, mezi které patří umění, poezie, film a literatura. Interakce s různými texty, jejich kulturně historickými kontexty či reprezentacemi vytváří specifickou dynamiku, díky které mohou čtenáři této knihy získat hlubší povědomí o právních a právně teoretických otázkách. Na pomoc si bereme také konvenčnější metody právní vědy, které pracují na průsečíku práva, politiky a filozofie a společně usilují o pochopení existujících právních institucí a konceptů a zohledňují společenské dopady právního řádu na společnost a jednotlivce. Proto je důležité, abychom dokázali rozeznávat, jakým způsobem se v soudních rozhodnutích konstruuje příběh, který je následně jazykem práva vyprávěn, a naučili se číst v argumentaci soudů a rozpoznávat způsoby, jak mohou slova a slovní spojení právního jazyka buď reprodukovat, nebo měnit základní kulturní a politické nastavení společnosti. Autorský tým vychází z toho, že kulturní a umělecká média jsou schopna ukázat jednak na systémové problémy, se kterými se právo potýká (normotvorba a implementace práva), a také poskytnout jemnější optiku, která nám zprostředkuje mnohem bohatší kognitivní pole, ze kterého můžeme čerpat při analýze klíčových právních problémů; takové pole se totiž neomezuje na doktrinální chápání práva. Tato kniha upozorňuje na příběhy, které se nemohou z různých důvodů odrazit v procesech interpretace práva nebo jeho tvorby.

V publikaci její autoři mapují některé z osudů devětaosmdesátého ať už jako étosu, souboru hodnot či události otevírajícího pole pro aktualizaci různých potencialit vývoje v českém veřejném prostoru. Ptají se, kde přebývá devětaosmdesátý, přičemž přebývání v sobě skrývá dvě podoby. Může naznačovat pátrání po posledních zbývajících prostorech, kde lze devětaosmdesátý ještě nalézt, ale také identifikaci míst, kde devětaosmdesátý přebývá v tom smyslu, že je ho tam přespříliš. To je rámec, ze kterého vycházejí jednotlivé studie v knize. Ty promýšlejí ideu revolučního období jako času otevření široké škály možností společenského vývoje, věnují se konkrétním diskursům vycházejícím z revoluční situace či ovlivněným dědictvím devětaosmdesátého a zaměřují se i na porevoluční společenská štěpení a na jejich souvislost se současnými interpretacemi historických událostí.

Právní věda zpravidla zkoumá právní řád jako soubor pravidel a doktrín, ale jazykové a rétorické prostředky, které používá, zůstávají téměř zcela mimo oblast zájmu právních vědců, a to přesto, že jazyk hraje zásadní roli jak při tvorbě práva (např. při tvorbě konkrétních zákonů), tak při jeho provádění (např. v tom, jak se jazyk používá v průběhu soudního řízení). Tato kniha seznamuje čtenáře s těmi nezákladnějšími principy interdisciplinárního způsobu zkoumání práva, zejména s různými způsoby interakce různých forem umění a právních textů. Zkoumáme, jak je právo zastoupeno v různých kulturních kontextech, a zkoumáme také možnosti interpretace právních textů jako literárního a uměleckého produktu v tom nejširším slova smyslu. Analyzujeme některá z ústředních témat práva a právní vědy, avšak zkoumáme je prostřednictvím škály disciplinárních přístupů, mezi které patří umění, poezie, film a literatura. Interakce s různými texty, jejich kulturně historickými kontexty či reprezentacemi vytváří specifickou dynamiku, díky které mohou čtenáři této knihy získat hlubší povědomí o právních a právně teoretických otázkách. Na pomoc si bereme také konvenčnější metody právní vědy, které pracují na průsečíku práva, politiky a filozofie a společně usilují o pochopení existujících právních institucí a konceptů a zohledňují společenské dopady právního řádu na společnost a jednotlivce. Proto je důležité, abychom dokázali rozeznávat, jakým způsobem se v soudních rozhodnutích konstruuje příběh, který je následně jazykem práva vyprávěn, a naučili se číst v argumentaci soudů a rozpoznávat způsoby, jak mohou slova a slovní spojení právního jazyka buď reprodukovat, nebo měnit základní kulturní a politické nastavení společnosti. Autorský tým vychází z toho, že kulturní a umělecká média jsou schopna ukázat jednak na systémové problémy, se kterými se právo potýká (normotvorba a implementace práva), a také poskytnout jemnější optiku, která nám zprostředkuje mnohem bohatší kognitivní pole, ze kterého můžeme čerpat při analýze klíčových právních problémů; takové pole se totiž neomezuje na doktrinální chápání práva. Tato kniha upozorňuje na příběhy, které se nemohou z různých důvodů odrazit v procesech interpretace práva nebo jeho tvorby.