Michaela Andreé

Sestra Angelika láskyplně pohladila spící Aničku po vláscích a ustaraně si povzdechla. Den předtím přivezli malou Aničku i její matkou Evou do nemocnice Sv. Michala po těžké nehodě, ale Evě Leitnerové už nebylo pomoci. Chudinka malá Anička, říkala si Angelika už posté. Její osud ji hluboce dojímal. I ona sama přišla o rodiče, když byla malé dítě, ale teta Lila si ji vzala k sobě a vynahradila jí lásku rodičů, kterou každé dítě tolik potřebuje. Má Anička také někde nějakou tetu Lili? A kde je její otec? Angelika po něm začala pátrat a stopa ji nakonec zavedla ke Kevinu Leitnerovi. Jenže Aniččin mladý tatínek byl notorickým hazardním hráčem, který přišel u stolu s ruletou nejen o peníze, ale i o životní štěstí. Vypadalo to, že on malou Aničku před dětským domovem nezachrání.

Od chvíle, co sestra Angelika poznala panovačnou Annu-Sofii Arendtovou, pochopila, proč malá Gina nechtěla, aby ji z dětské kliniky Sv. Michala propustili domů. Stará dáma ji přísně a neúprosně střežila a zakazovala jí jakýkoliv dětský projev. Gina měla jednou převzít známou firmu Arendt-Werke a naplnit naděje, které její otec Georg zklamal. Velmi brzy měla zjistit, co je disciplína a sebeovládání. Zdálo se, že jen sestra Angelika je schopna pochopit, že očekávání, která jsou na malou Ginu kladena, ji mohou zadusit. Ale ani Angelice se nedařilo osušit jí slzy. Malá Gina se cítila nemilovaná a zavržená od chvíle, kdy ji opustil člověk, kterého nejvíce milovala – její krásná maminka Silvana…

Doktor Adrian Abel si k sobě Angeliku zamilovaně přitáhl a jejich rty se na okamžik něžně dotkly. Strávili spolu překrásný večer. Smáli se, flirtovali, zatančili si a pohledný pohotovostní lékař se poprvé od návratu z Afriky rozhovořil o svých zážitcích na černém kontinentu. Angelika tušila, co ho k tomu přimělo, i když normálně to byl introvertní a málomluvný člověk. A čím víc se o něm dozvídala, tím ho měla raději. Ano, nemohla si už déle zapírat, že se do Adriana zamilovala! Po dlouhé době byl první muž, se kterým si dovedla představit společnou budoucnost. A jednoho vlahého podzimního večera pozval Adrian Angeliku do svého pěkně zařízeného bytu. Svíčky šířily intimní, příjemné osvětlení, ze stereo aparatury se tiše linula romantická hudba, stůl byl slavnostně prostřen a Adrian se konečně odvážil požádat Angeliku o ruku.