Antonín Bajaja

Rozsáhlá románová freska z valašského prostředí Duely vypráví osudy několika generací kopaničářů, jejichž paměť vlastně vytváří zázemí současnosti. Postižení návazností i proměny v myšlení dědů, otců a synů směřuje k hlavní myšlence díla, jíž je kategorický zákon lidskosti a mravnosti, individuální a společenské odpovědnosti. Reálný současný i historický děj se nezřídka prolíná s mytickou folklórní obrazotvorností a s kresbou jedinečné horské přírody moravsko-slovenského pomezí. Vše ve formě krátkých, mnohdy kontrastně přerývaných střihů, jejichž motivy se někdy prolínají, jindy vracejí či zas ironicky vyvracejí, aby nakonec vytvořily harmonickou skladbu, stylově i kompozičně promyšlenou a ucelenou. První duel a Druhý duel jsou však nejen osobitou výpovědí – předkládají vnímavému čtenáři hned celou řadu vtíravých otázek týkajících se vnitřního citového bohatství člověka i stanovení žebříčku hodnoty toho, co je v životě skutečně důležité.

Rozsáhlá románová freska z valašského prostředí Duely vypráví osudy několika generací kopaničářů, jejichž paměť vlastně vytváří zázemí současnosti. Postižení návazností i proměny v myšlení dědů, otců a synů směřuje k hlavní myšlence díla, jíž je kategorický zákon lidskosti a mravnosti, individuální a společenské odpovědnosti. Reálný současný i historický děj se nezřídka prolíná s mytickou folklórní obrazotvorností a s kresbou jedinečné horské přírody moravsko-slovenského pomezí. Vše ve formě krátkých, mnohdy kontrastně přerývaných střihů, jejichž motivy se někdy prolínají, jindy vracejí či zas ironicky vyvracejí, aby nakonec vytvořily harmonickou skladbu, stylově i kompozičně promyšlenou a ucelenou. První duel a Druhý duel jsou však nejen osobitou výpovědí – předkládají vnímavému čtenáři hned celou řadu vtíravých otázek týkajících se vnitřního citového bohatství člověka i stanovení žebříčku hodnoty toho, co je v životě skutečně důležité.

Rozsáhlá románová freska z valašského prostředí Duely vypráví osudy několika generací kopaničářů, jejichž paměť vlastně vytváří zázemí současnosti. Postižení návazností i proměny v myšlení dědů, otců a synů směřuje k hlavní myšlence díla, jíž je kategorický zákon lidskosti a mravnosti, individuální a společenské odpovědnosti. Reálný současný i historický děj se nezřídka prolíná s mytickou folklórní obrazotvorností a s kresbou jedinečné horské přírody moravsko-slovenského pomezí. Vše ve formě krátkých, mnohdy kontrastně přerývaných střihů, jejichž motivy se někdy prolínají, jindy vracejí či zas ironicky vyvracejí, aby nakonec vytvořily harmonickou skladbu, stylově i kompozičně promyšlenou a ucelenou. První duel a Druhý duel jsou však nejen osobitou výpovědí – předkládají vnímavému čtenáři hned celou řadu vtíravých otázek týkajících se vnitřního citového bohatství člověka i stanovení žebříčku hodnoty toho, co je v životě skutečně důležité.

Rozsáhlá románová freska z valašského prostředí Duely vypráví osudy několika generací kopaničářů, jejichž paměť vlastně vytváří zázemí současnosti. Postižení návazností i proměny v myšlení dědů, otců a synů směřuje k hlavní myšlence díla, jíž je kategorický zákon lidskosti a mravnosti, individuální a společenské odpovědnosti. Reálný současný i historický děj se nezřídka prolíná s mytickou folklórní obrazotvorností a s kresbou jedinečné horské přírody moravsko-slovenského pomezí. Vše ve formě krátkých, mnohdy kontrastně přerývaných střihů, jejichž motivy se někdy prolínají, jindy vracejí či zas ironicky vyvracejí, aby nakonec vytvořily harmonickou skladbu, stylově i kompozičně promyšlenou a ucelenou. První duel a Druhý duel jsou však nejen osobitou výpovědí – předkládají vnímavému čtenáři hned celou řadu vtíravých otázek týkajících se vnitřního citového bohatství člověka i stanovení žebříčku hodnoty toho, co je v životě skutečně důležité.

Rozsáhlá románová freska z valašského prostředí Duely vypráví osudy několika generací kopaničářů, jejichž paměť vlastně vytváří zázemí současnosti. Postižení návazností i proměny v myšlení dědů, otců a synů směřuje k hlavní myšlence díla, jíž je kategorický zákon lidskosti a mravnosti, individuální a společenské odpovědnosti. Reálný současný i historický děj se nezřídka prolíná s mytickou folklórní obrazotvorností a s kresbou jedinečné horské přírody moravsko-slovenského pomezí. Vše ve formě krátkých, mnohdy kontrastně přerývaných střihů, jejichž motivy se někdy prolínají, jindy vracejí či zas ironicky vyvracejí, aby nakonec vytvořily harmonickou skladbu, stylově i kompozičně promyšlenou a ucelenou. První duel a Druhý duel jsou však nejen osobitou výpovědí – předkládají vnímavému čtenáři hned celou řadu vtíravých otázek týkajících se vnitřního citového bohatství člověka i stanovení žebříčku hodnoty toho, co je v životě skutečně důležité.

Konec starých časů ve Zlíně. I tak by se mohl jmenovat nový román A. Bajaji. Nebo také moravský Amarcord - vzpomínání na dětství, těsně po válce, kdy Zlíňané vítali osvoboditele chlebem a solí, na fotbalovém hřišti se konala veselice s popravou „gestapáka" a kdekdo z „buržoustů" věřil v návrat masarykovské republiky a baťovské prosperity. To dětství mohlo být i šťastné, kdyby nespadla železná opona, Zlín se nestal Gottwaldovem a soudruzi nelikvidovali třídního nepřítele. Tak došlo nejen na rodinu autora, ale i na jejich přátele, tzv. reakcionáře, kteří přicházeli o majetek, postavení i svobodu. A právě postupný rozpad všeho dřívějšího a vyhasínání naděje na převrat - to je leitmotiv Bajajovy knihy. I když se ale životy rodičů a prarodičů hroutily, dětský svět se vznášel vysoko nad starostmi dospělých - až do okamžiku, kdy také jejich životy zasáhly „velké" dějiny a z propletence „pravdolží" se vyklubaly úzkosti a noční můry. Kniha je stylizována jako výběr z dopisů sestře Janě (Jeanne), s níž autor ono slibné dětství prožíval. Texty, které do krásné modré Dřevnice vložil, občas připomenou tragikomické papírové loďky. Začaly vznikat v šedesátých letech minulého století a původně nebyly určeny k publikaci. Státní cena za literaturu 2010, nominace na Cenu Josefa Škvoreckého 2010 a Magnesii Literu 2010 za prózu Antonín Bajaja patří v současnosti k nejvýznamnějším autorům střední generace. Narodil se v lékařské rodině 30. května 1942 ve Zlíně. Po studiu na Vysoké škole zemědělské v Brně (1959 - 1964) pracoval až do r. 1991 v zemědělství, potom jako zpravodaj (Český rozhlas), novinář, publicista (deník Prostor, týdeník Týden) a též od r. 1991 jako stálý spolupracovník, později redaktor Rádia Svobodná Evropa (RSE). Od r. 1996 vede semináře Tvůrčího psaní na Univerzitě Palackého v Olomouci. Knižně kromě účasti ve sbornících povídek a pohádek vydal následující samostatné tituly:Mluviti stříbro (román, 1982); Duely (románový diptych, 1988, 2005); Pastorální (poetické texty v české a německé verzi, 1994); Na šéne blaue Dřevnici (próza, 1996); Zvlčení (román, 2003; kniha vyšla v běloruštině a maďarštině, připravuje se vydání ve slovinštině a ruštině). Ocenění: Výroční cena nakl. Mladá fronta za Duely (1989); cena v soutěži Evropský fejeton Brno 93‘; novinářská Cena Křepelek od Nadace ČLF za pořady RSE Hlasy a ohlasy z domova (1994); cena Magnesia Litera za Zvlčení (2004).

Próza Zvlčení nahlíží do života dvou rodin: lidské a vlčí. Tu vlčí vyhnali lovci a pastevci ze Slovenska do moravských Karpat, kde se postupně zabydluje. Protože se chová obezřetně, žijí rodiny odděleně, každá ve vlastním světě. Jejich příběhy se však pokradmu přibližují, až dojde k tajemnému prolnutí. A kdesi v pozadí je slyšet baladický tón starých legend.