Miloš Babiš

Zajímá vás, jak se střílí řípa pomocí lokomotivy? Nebo jak pohodlně se jede z dovolené z Bulharska s havarovaným embéčkem bez předního skla? Znáte ukrajinský způsob chytání ryb „na udičku“ s přídavkem vysokého napětí? Odpočinkově laděná sbírka vyprávění z autorova života zachycuje období dospívání mladého sportovce v letech normalizace na malém městě i jeho podnikatelské začátky v divokých devadesátých létech, kdy nic nebylo problém. A při některých vyprávěních trochu mrazí. Proč? Protože jsou napsány podle skutečných událostí. Žít život je velké umění a není na něj žádný návod. Právě ty ztřeštěné a pošetilé prožitky vám trochu toho umění poodhalí. Je úplně jedno, jste-li prezident nebo popelář, máte-li v kapse víc či míň. Tak se nebojte žít svůj vlastní život naplno!

Volné pokračování cyklu humorných povídek z autorova života Vás zavede na houby s bývalým premiérem Čalfou, na výlet do bohatého Západního Německa, na vodu v časech normalizace či do jižních Čech na závody s kolem Ukrajina. Motivem, proč tato kniha vznikla, byla snaha čtenáře trochu rozptýlit, přimět ho na chvilku se zastavit a na okamžik se odpoutat od denního shonu a pobavit se nad pošetilými nápady dobrodruha. Život je dost krátký na to, abychom ho brali příliš vážně a zároveň nadmíru vzácný, abychom ho promarnili utopeni v bezedném soudku našich starostí. Vzpomínkové obrázky z dobrodružného života Vám přinesou dobrou náladu a možná Vás přimějí tak trochu i zavzpomínat. Určitě se v příbězích mnozí z Vás najdou a zjistí, že zase není potřeba se brát tolik vážně!

Naše karty jsou rozdány hned při narození. Můžeme se třeba na hlavu postavit, stejně s naším osudem nic nenaděláme. Neutečeme mu, ani se před ním nikam neschováme. Můžeme jet třeba na konec světa, stejně nás dožene. Nezkoušejme ho proto ani nijak zlomit. Nechme se životem vést a doufejme, že dobře dopadne. V pořadí třetí sbírka pošetilých povídek, vzpomínkových obrázků z autorova života, vedená snahou připomenout těm, co byli u toho, pár krásných okamžiků života a ostatním dát možnost chvilku se zastavit a třeba se i zasmát, což je, jak známo, koření života. Nahlédnete pod pokličku amatérského létání na rogalu za normalizace, okusíte trochu pravé romské pohostinnosti pod Tatrami a nakonec se vykoupete s ledními medvědy v Chorvatsku.