Petra Baďurová

Jaké to je být opečovávaným domácím mazlíčkem? Byl by pes opravdu nejlepším přítelem člověka, kdyby uměl mluvit? Co bychom se o sobě dozvěděli? A co je to za spolek tihle pejskaři? Příběh jednoho psího seniora, jeho nesnesitelné paničky a shovívavého páníčka. Psí vzpomínky, plné zábavných a ironických postřehů i nechtěného humoru z odposlechnuté hovorové češtiny, jakou mluví Egonova dvounohá smečka a kamarádi-pejskaři z pražských Košíř. Na papíře to vypadá trochu rebelsky, ale jde o situace majitelům psů důvěrně známé, jen tentokrát vyprávěné z pohledu psa. Egonova literární panička, zvaná panda, je nejen neskutečně trhlá, ukecaná a otravně důsledná ve své poněkud přehnané péči, ale také toho o psech dost ví. Autorka Petra Baďurová se touto zábavnou formou dělí se čtenáři o své celoživotní kynologické know-how. Možná nakonec po čtyřnohém příteli zatouží i čtenář, který všechny ty radosti, útrapy a souznění s blízkou psí duší na vlastní kůži dosud nepoznal.

Vybrané kapitoly z knihy, kterou v roce 2019 vydalo Nakladatelství Titanic Petra Baďurová (1964) byla dvanáct let skutečnou paničkou skutečného psa Egona. Tou, které Egon říká panda, trochu je a trochu není. Je odpůrkyní polidšťování psů a ve své knize s nadsázkou, humorem a pochopením zúročila půl století svých zkušeností nejen se psy, ale také s jejich majiteli.