Marie Bahenská

Josef Charvát (6. 8. 189731. 1. 1984), zakladatel české endokrinologie, působil od roku 1923 na II. interní klinice, v roce 1945 založil III. interní kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a vedl ji až do roku 1970. Dochované Charvátovy dení ky z dramatického roku 1945 jsou jedinečným historickým pramenem. Josef Charvát si v tomto roce vedl pečlivé každodenní záznamy, které zachycují jeho osobní zážitky, ale také reflektují stěžejní dobové dění (v oblasti politiky, vědy, kultury, hospodářství) a poskytují řadu zajímavých údajů o utváření československého zdravotnického systému. Byl očitým svědkem bombardování Prahy na jaře 1945, podílel se na obnově výuky medicíny po znovuotevření českých vysokých škol a na formování našeho poválečného zdravotnictví včetně jeho personálního zajištění.

Kniha přináší pohled na status, formy a proměny ženské práce v 19. a 20. století, které představuje prostřednictvím vybraných dobových textů a na pozadí různých přístupů (etického, genderového a třídního). Přibližuje dobové diskuse a reflektování ženské práce, její vývoj a determinaci rodem, třídou, náboženstvím nebo regionem.

Trojice autorek se zabývá vývojem feministického myšlení v českých zemích a v Československu od poloviny 19. do poloviny 20. století. Práce sleduje jeho projevy v kontextu evropského feministického myšlení a v jednotlivých etapách života ženy. Zvláštní pozornost věnuje problematice ženského vzdělávání, mateřství a veřejné činnosti. Práci doplňují portréty významných aktérek a aktérů příběhu českého feministického myšlení.

Název knihy, která má ambici být příspěvkem k poznání feministického myšlení v českých zemích v 19. a 20. století, je inspirován článkem spisovatelky, političky a aktivistky Boženy Vikové-Kunětické. Její zvolení poslankyní českého zemského sněmu v roce 1912 vyvolalo ve své době velký ohlas v celé Evropě a vystavilo "vysvědčení" soudobému ženskému hnutí. Byla to příležitost k bilancování více než půlstoletí trvající cesty od prvního ženského spolku k sociálnímu hnutí, které si vytklo za svůj cíl vybojovat pro ženy stejná práva, jakými disponovali muži. Kolektivní boj za emancipaci a za rovná práva žen však nebyl možný bez teoretického a ideologického zázemí, které ovšem mnohdy poskytovali muži. Zmiňovat v této souvislosti Vojtu Náprstka a zejména Tomáše Garrigua Masaryka je sice takřka zbytečné, nicméně zásadní. Nutí nás totiž k hledání kořenů feministického myšlení v českých zemích, jeho osobností a proměn v kontextu vývoje moderní společnosti. Cílem této publikace je zmapovat pomocí vybraných dokumentů vývoj feministického myšlení v českých zemích od poloviny 19. do poloviny 20. století. Vybrané dokumenty reprezentují jednotlivé etapy vývoje feministického myšlení, jeho osobnosti a v neposlední řadě dobový a sociální kontext jejich vzniku. Texty zařazené do této knihy představují reflexi základních paradigmat ženského hnutí v českých zemích: mateřství, vzdělávání a (placené) práce.

Publikace představí více i méně známé osobnosti českého ženského hnutí, jejich sociální postavení a životní osudy. Jádrem knihy jsou kapitoly o formování a činnosti průkopnických ženských spolků v Praze a proměnách ženské role v rodině i na veřejnosti v průběhu dlouhého 19. století. Celým textem se prolínají životopisné pasáže, ve stručných medailonech poznáme osudy žen z různých sociálních vrstev, které svou činností výrazně ovlivnily průběh českého ženského hnutí. Za všechny připomeňme Marii Riegrovou-Palackou, Věnceslavu Lužickou-Srbovou, Elišku Krásnohorskou nebo Josefu Náprstkovou.

Publikace představí více i méně známé osobnosti českého ženského hnutí, jejich sociální postavení a životní osudy. Jádrem knihy jsou kapitoly o formování a činnosti průkopnických ženských spolků v Praze a proměnách ženské role v rodině i na veřejnosti v průběhu dlouhého 19. století. Celým textem se prolínají životopisné pasáže, ve stručných medailonech poznáme osudy žen z různých sociálních vrstev, které svou činností výrazně ovlivnily průběh českého ženského hnutí. Za všechny připomeňme Marii Riegrovou-Palackou, Věnceslavu Lužickou-Srbovou, Elišku Krásnohorskou nebo Josefu Náprstkovou.