Lukáš Balabán

Román o bolavém a nepatřičném dospívání a hledání vlastní cesty. Ale možná je v něm i přiměřená dávka parodie a určitě kus černého humoru okořeněného vtipnou ironií. Odvážně vkročil na literární scénu další nositel jména Balabán – Janův syn Lukáš. Za jiných okolností by tato informace byla patrně zbytná, ale v tomto textu se autor staví čelem nejen k dílu Jana Balabána, ale především k jeho otcovské roli.

Je tady. Román provokativní vším, počínaje názvem a jménem autora… Čtyřicetiletý syn Jana Balabána, jednoho z nejpodstatnějších spisovatelů české porevoluční literatury, bude ve svém debutu jistě dráždit, zvlášť když je text plný smělých narážek na slavné otcovo dílo. Zvlášť když některé kapitoly explodují ironií a sarkasmem, nesmiřitelnou herezí vůči vytváření falešných mýtů a útěšných božstev. Některým lidem mohou některé reálie něco sakramentsky připomínat a nemusí to být příjemné. Některým lidem tohle psaní patrně přijde drzé, drsné, nespravedlivé a nepatřičné. A jiní se tímto textem vůbec nebudou zabývat, protože ze sebe přece nenechají dělat pitomce. Ale třeba všechna ta srovnávání, pátrání po předobrazech a pohoršování či jízlivá potěšování úplně nepřekryjí vnitřní vůli této knihy, tu odvážnou, těžkou i groteskní vzpouru člověka vůči nastaveným schématům, přiděleným rolím, vnuceným přístupům. I když se víra ve smysl takové vzpoury může jevit jako ta největší pitomost. Petr Hruška