Jaroslav Balvín

Kniha s názvem Quo vadis, Romové? Ptá se Emil Ščuka se zaměřuje na analýzu činnosti jedné z nejvýznamnějších romských osobností v České republice i v mezinárodním společenství. Předmětem knihy je nejenom osobnost Emila Ščuky a její význam v romském emancipačním hnutí, ale i vystižení historických, politických a filozofických souvislostí, které charakterizují moderní české dějiny. Bohatá fotodokumentace ze života a působnosti JUDr. Emila Ščuky doplňuje jednotlivé kapitoly. Quo vadis, Romové? Kam kráčíte, Romové? Otázka, kterou si celý život pokládá jedna z nejvýznamnějších osobností moderních dějin romského národa u nás i v Evropě. Romský lídr, právník, někdejší politik a vizionář Emil Ščuka, který zasvětil svůj život obrodě svého národa. Muž, který celý život bojuje za práva Romů a nebojí se klást nepříjemné otázky – sobě, společnosti i Romům samotným. Na zásadní otázku „Quo vadis, Romové?“ tentokrát odpovídá v knize Jaroslava Balvína. Publikace na více než 350 stranách mapuje životní příběh Emila Ščuky v souvislostech – osobních, profesních i historických. Zároveň přináší podrobný pohled na klíčové momenty romského národního obrození. Kniha není jen pohledem do minulosti – je inspirací pro budoucnost. Svorníkem mezi osobností Emila Ščuky a novodobou historií romského národa je rok 1989. Sametová revoluce otevřela i Romům cestu k dosud nepoznané emancipaci a uplatnění ve společnosti. Avšak kniha ukazuje, že tento proces romského národního obrození nebyl jednoznačný a nekonfliktní. Při realizaci historického úkolu romského národa se plně prosadila osobnost Emila Ščuky jako vůdčího činitele při realizaci romského národního obrození a harmonizaci vztahů ve společnosti mezi Romy a neromskou majoritou. Reprezentoval a obhajoval veřejně zájmy romského národa. Vydavatelství: Muzeum romského národního obrození, z.s.

Sociální pedagogika je jednou z významných pedagogických disciplín současnosti. Podílí se na řešení určitých negativních dopadů společnosti na děti, mládež a koneckonců i dospělé. V předkládané monografii se autor zabývá dvěma významnými českými osobnostmi sociální pedagogiky z nedávné minulosti i současnosti. Jsou to Přemysl Pitter (1895–1976) a Miroslav Dědič (*1925). Oba přispěli jak v teorii, tak v konkrétní praxi k rozvoji tohoto oboru. Podstatnou částí jejich sociálně pedagogické činnosti byla práce s dětmi, mládeží i dospělými jiných národností. Publikace je dobrým přínosem pro poznání nejvýznamnějších osobností sociální pedagogiky v ČR, které jsou svým významem inspirující i pro dnešní situaci multikulturní Evropy.