Jiří Baroš

V roce 1989 jsme toužili po svobodě a demokracii. V následujících letech jsme proto začali přebírat řadu demokratických a konstitucionalistických institutů a principů od našich západních sousedů, které se postupně staly součástí našeho právního řádu. Tyto principy a instituty však byly často přijímány bez hlubší společenské debaty a ne vždy jsme plně chápali jejich význam. Předkládaná kniha se vrací k samotným základům ústavní demokracie a usiluje o objasnění významu jejích klíčových konstitucionalistických prvků. Autor, politický teoretik s desetiletou praktickou zkušeností z působení u Ústavního soudu, si klade řadu zásadních otázek: Proč o současné demokracii často hovoříme jako o ústavní či liberální? Jaké jsou meze tohoto politického režimu? Co přesně označuje pojem konstitucionalismus? Jak ústavní soudnictví proměňuje podobu demokratického vládnutí? Jaké myšlenky a hodnoty stojí v pozadí principu dělby moci? Jak vznikla lidská práva a v čem spočívá jejich fundamentální význam? A proč se lidská důstojnost stala ústřední hodnotou moderního konstitucionalismu? Publikace představuje mimořádně cenný příspěvek k současnému bádání, zejména díky hloubce teoretické reflexe základních stavebních prvků, na nichž spočívá ústavní demokracie. Autorem je Jiří Baroš, politický teoretik působící na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Demokracie a lidská práva se zdají být v západním společenskovědním diskursu i politické praxi těsne propojenými pojmy. Je ovšem jejich blízkost skutečne tak očividná? Ve smyslu této otázky je základním cílem monografie analyzovat význam a důsledky proměn diskursu demokratizace a lidských práv pro současné sociopolitické procesy, a to s přihlédnutím a důrazem na realitu střední Evropy. Kniha nejprve rozebírá metodologické výzvy současného výzkumu demokratizace a lidských práv a vymezuje klíčové termíny spjaté s nedemokratickými režimy a jejich demokratizací, dále rozebírá jejich vývoj „po“ demokratizaci, tedy směřování některých demokratizujících se režimů spíše k režimům hybridním, včetně jejich poměru k dodržování lidských práv. V dalších kapitolách autoři kladou základní otázky po smyslu a definici demokracie, jejích různých formách a koncepcích, podrobně rozebírají lidská práva, proměny jejich zdůvodnění v různých obdobích a různých školách politické filozofie a zaměřují se i na otázku konstitucionalismu a jeho propojení s demokracií a lidskými právy. Druhá část knihy je zaměřena na konkrétnější a praktičtější problémy: vztah voleb a demokratizace, demokratizaci a lidská práva pohledem současných základních teorií mezinárodních vztahů či sekuritizaci lidských práv a demokracie. Poslední kapitola se zaměřuje na otázku, do jaké míry s sebou demokratizace státu střední Evropy přinesla porušování některých lidských práv a jak je posuzovaly ústavní soudy těchto států a Evropský soud pro lidská práva. – Jaká je podstata vztahu mezi demokracií a konceptem lidských práv? – Představuje jakýkoli demokratizační proces zároveň úsilí o nastolení či zlepšení ochrany lidských práv? – Potřebujeme, aby i v dnešních státech reprezentovaných demokratickými režimy byla ochrana lidských práv stejně intenzivní jako v éče nedemokracií? Autorský tým tvoří politologové, právníci a političtí filozofové působící na Masarykově univerzitě v Brně.