Roland Barthes

Mytologie jsou jedním z nejvýznamnějších Barthesových děl. Úvodní část tvoří řada krátkých a snad až překvapivě zábavných, ovšem mimořádně dobře propracovaných úvah o některých dobových aspektech konzumní společnosti (wrestling, astrologie, kuchařské recepty v časopisech); druhá část je pokusem zasadit tyto texty do obecnějšího teoretického rámce. Je pozoruhodná mimo jiné tím, že jde o jeden z prvních pokusů o aplikaci sémiologického přístupu na konkrétní kulturní jevy (v tomto ohledu bude mít Barthes nesčetné množství následovníků v oblasti teorie kultury, literární teorie, ale i politologie nebo třeba gender studies). Mytologie zásadním způsobem přispěly k proměně francouzské intelektuální scény ve druhé polovině 20. století: jsou jedním z prvních projevů nástupu nového způsobu uvažování, které se vzdá fenomenologické a existencialistiké orientace (Sartre, Camus, Merleau-Ponty) ve prospěch strukturální a synchronní analýzy dějinných i aktuálních jevů (Foucault, Althusser, Derrida aj.)

Roland Barthes o Rolandu Barthesovi je klíčovou prací Barthesova středního období. Sestává se ze sledu stylizovaných biografických fragmentů, ve kterých se úvahy o vlastní subjektivitě a tělesnosti prolínají s teoretickým myšlením. Vymezuje se zde tak oblast psaní a uvažování, která s postupem času začíná být

Roland Barthes o Rolandu Barthesovi je klíčovou prací Barthesova středního období. Sestává se ze sledu stylizovaných biografických fragmentů, ve kterých se úvahy o vlastní subjektivitě a tělesnosti prolínají s teoretickým myšlením. Vymezuje se zde tak oblast psaní a uvažování, která s postupem času začíná být

Jeden z nejosobnějších a nejčtivějších textů slavného francouzského esejisty. Japonsko jako systém znaků, nikoli pouze navštívené, ale čtené jako kniha. Důvěrné setkání autora se světem, který se před ním otevírá stránku po stránce. Roland Barthes proniká do utajeného smyslu japonské kuchyně, divadla, nádraží, pokoje nebo obyčejného balíčku s pronikavostí zamilovaného člověka. Vyznání a zároveň poetická meditace o tom, co všechno nám sdělují věci a gesta, když jsme připraveni správně číst.

Mytologie jsou jedním z nejvýznamnějších Barthesových děl. Úvodní část tvoří řada krátkých a snad až překvapivě zábavných, ovšem mimořádně dobře propracovaných úvah o některých dobových aspektech konzumní společnosti (wrestling, astrologie, kuchařské recepty v časopisech); druhá část je pokusem zasadit tyto texty do obecnějšího teoretického rámce. Je pozoruhodná mimo jiné tím, že jde o jeden z prvních pokusů o aplikaci sémiologického přístupu na konkrétní kulturní jevy (v tomto ohledu bude mít Barthes nesčetné množství následovníků v oblasti teorie kultury, literární teorie, ale i politologie nebo třeba gender studies). Mytologie zásadním způsobem přispěly k proměně francouzské intelektuální scény ve druhé polovině 20. století: jsou jedním z prvních projevů nástupu nového způsobu uvažování, které se vzdá fenomenologické a existencialistické orientace (Sartre, Camus, Merleau-Ponty) ve prospěch strukturální a synchronní analýzy dějinných i aktuálních jevů (Foucault, Althusser, Derrida aj.).

Mytologie jsou jedním z nejvýznamnějších Barthesových děl. Úvodní část tvoří řada krátkých a snad až překvapivě zábavných, ovšem mimořádně dobře propracovaných úvah o některých dobových aspektech konzumní společnosti (wrestling, astrologie, kuchařské recepty v časopisech); druhá část je pokusem zasadit tyto texty do obecnějšího teoretického rámce. Je pozoruhodná mimo jiné tím, že jde o jeden z prvních pokusů o aplikaci sémiologického přístupu na konkrétní kulturní jevy (v tomto ohledu bude mít Barthes nesčetné množství následovníků v oblasti teorie kultury, literární teorie, ale i politologie nebo třeba gender studies). Mytologie zásadním způsobem přispěly k proměně francouzské intelektuální scény ve druhé polovině 20. století: jsou jedním z prvních projevů nástupu nového způsobu uvažování, které se vzdá fenomenologické a existencialistické orientace (Sartre, Camus, Merleau-Ponty) ve prospěch strukturální a synchronní analýzy dějinných i aktuálních jevů (Foucault, Althusser, Derrida aj.).

Tři autoři, na něž se Barthesova analýza zaměřuje, na první pohled vytvářejí zcela nesourodou směs: zakladatel jezuitského řádu, prokletý spisovatel a podivínský utopický socialista. Barthes však ve své analýze odhaluje společné rysy, které se nevztahují na obsah jejich textu, nýbrž na jeho formu.

Tři autoři, na něž se Barthesova analýza zaměřuje, na první pohled vytvářejí zcela nesourodou směs: zakladatel jezuitského řádu, prokletý spisovatel a podivínský utopický socialista. Barthes však ve své analýze odhaluje společné rysy, které se nevztahují na obsah jejich textu, nýbrž na jeho formu.

Mytologie jsou jedním z nejvýznamnějších Barthesových děl. Úvodní část tvoří řada krátkých a snad až překvapivě zábavných, ovšem mimořádně dobře propracovaných úvah o některých dobových aspektech konzumní společnosti (wrestling, astrologie, kuchařské recepty v časopisech); druhá část je pokusem zasadit tyto texty do obecnějšího teoretického rámce. Je pozoruhodná mimo jiné tím, že jde o jeden z prvních pokusů o aplikaci sémiologického přístupu na konkrétní kulturní jevy (v tomto ohledu bude mít Barthes nesčetné množství následovníků v oblasti teorie kultury, literární teorie, ale i politologie nebo třeba gender studies). Mytologie zásadním způsobem přispěly k proměně francouzské intelektuální scény ve druhé polovině 20. století: jsou jedním z prvních projevů nástupu nového způsobu uvažování, které se vzdá fenomenologické a existencialistiké orientace (Sartre, Camus, Merleau-Ponty) ve prospěch strukturální a synchronní analýzy dějinných i aktuálních jevů (Foucault, Althusser, Derrida aj.).

Světlá komora známého francouzského sémiotika Rolanda Barthese je pozoruhodným textem o fotografii, v němž autor překračuje svá starší sémiotická východiska a fenomén fotografie se mu stává podnětem nejen k proměně metodologie, ale i k hlubšímu filozofickému zamyšlení. Světlá komora patří spolu s knihami Susan Sontagové, Johna Bergera a Viléma Flussera k základním pracím teorie fotografie.

S / Z Pod těmito iniciálami se skrývá Barthesova strukturální analýza tajemné Balzacovy povídky Sarrasine. Roland Barthes rozložil celý text povídky na krátké oddíly, obsahující jednotlivé výpovědní jednotky - tzv. označující (signifiant). Autor o práci na této knize prohlásil: "Rozmělnil jsem a stlačil dohromady myšlenky vycházející z mé kultury, to znamená z promluvy těch druhých, které jsem okomentoval ne proto, abych je učinil srozumitelnými, ale abych zjistil, co je to ono srozumitelné."