Michal Bauer

Katalog k výstavě Kovářovi žáci. Historie zlínské VŠUP 1959-2011, která probíhala ve dnech 24. 2.-31. 3. 2012, přibližuje etapu fungování detašovaných ateliérů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Toto období rokem 2011 přestěhováním ateliéru Design výrobků I a Design výrobků II do Prahy skončilo. Nedávno uzavřená historie vybízí k hledání stop, které škola, její absolventi a pedagogové za více než půlstoletí svého působení zanechali a zanechávají. Katedra, výjimečná svou návazností na Školu umění, jež ve městě fungovala v rámci firmy Baťa už od roku 1939, prošla za uplynulých padesát dva let mnoha proměnami. Zde se průmyslový design začlenil mezi ostatní vysokoškolské disciplíny uměleckého druhu. Z designu strojů a nástrojů dospěl až do podoby autorského konceptuálního designu na hranici volného umění, od designu chápaného jako služba společnosti a prostředek pro budování světlých zítřků až ke kriticky zaměřenému designu reagujícímu na svět reklamy, konzumu, řešícímu otázky ekologie.

Skupina Ra patří společně se Skupinou 42 k nejvýznamnějším literárně-výtvarným seskupením v české kultuře 40. let 20. století. Její tvorbě přitom dosud nebyla věnována soustavná pozornost, a schází tedy monografie syntetizující recepci této skupiny. Přítomná edice nabízí reprezentativní výbor z básnické tvorby Skupiny Ra a Edice Ra (zastoupeni jsou autoři jako Zdeněk Šel, Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Otta Mizera). Připomenuty tak jsou stěžejní sborníky 40. let – Roztrhané panenky, A zatím co válka a stejnojmenný sborník Skupina Ra. Ediční část doplňuje výtvarný doprovod, který nabízí souhrn relevantních děl Václava Zykmunda, Josefa Istlera, Bohdana Laciny, Viléma Reichmanna, Václava Tikala či Miloše Korečka. Antologii jako u ostatních svazků ediční řady Skrytá moderna uvádí studie: zde z pera literárního historika Michala Bauera, který se tvorbě Skupiny Ra už věnoval v předmluvách a doslovech ke knihám Zdeňka Lorence Pít z kterékoliv strany, Nocležna pro romantismy a Kontinent nikoho.

Poúnorový Svaz československých spisovatelů (SČSS), nahrazující zrušené organizace typu Syndikát českých spisovatelů, Kruh moravských spisovatelů či Spolek slovenských spisovateľov, byl ustaven na svém prvním sjezdu v březnu 1949. Nejvyšším orgánem Svazu byl sjezd, který se měl konat každé tři roky, avšak nikdy za dobu existence SČSS nebylo toto usnesení naplněno. Zejména v důsledku politických událostí první poloviny 50. let bylo konání II. sjezdu několikrát odloženo; uskutečnil se až na jaře 1956, tedy po klíčovém XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, na němž došlo k vyslovení některých kritických reflexí nedávné sovětské minulosti, mírnému poukázání na několik projevů kultu osobnosti, který byl ztotožňován s J. V. Stalinem, a alespoň částečnému uvolnění i v kulturním životě. Na rozdíl od prvního sjezdu SČSS i sjezdů následujících (III. v roce 1963 i legendární IV. v roce 1967, který bývá označován za počátek tzv. pražského jara) se ale protokoly z tohoto spisovatelského setkání dosud nedočkaly souborného knižního vydání. Edice literárního historika Michala Bauera tak poprvé zpřístupňuje všechny referáty (i nepřednesené) a diskusní vystoupení na tomto sjezdu. Východiskem pro ni se staly především stenografické záznamy uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Ty editor konfrontuje s přetisky v dobových periodikách (zejména v Literárních novinách), s interními sjezdovými brožurkami, jež obsahují hlavní referáty, a s dochovanými záznamy v archivu někdejšího Československého rozhlasu. Toto srovnání ukazuje, že v Literárních novinách byly otištěny výtahy, výňatky a cenzurované texty, takže ti literární historikové, kteří z nich vycházeli jako ze základního sjezdového zdroje/pramene, přistupovali k dějinám ve zkreslené podobě. Poprvé se tak ke čtenářům dostávají referáty a diskusní příspěvky v autentické podobě. Sjezd je spojován s pokusem spisovatelů o nalomení dogmatismu první poloviny 50. let, včetně vystoupení proti cenzuře a perzekuci některých spisovatelů: v tomto kontextu bývají obvykle připomínány zejména diskusní příspěvky Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta. Knihu doplňují dobové fotografie ze sjezdového jednání a fotodokumentace související se spisovatelským sjezdem, jmenný rejstřík a stať upozorňující na základní souvislosti sjezdových vystoupení. - Vychází za podpory GA ČR v rámci grantového projektu: Kodifikace a variace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století.

Katalog u příležitosti výstavy v galerii Dolmen.

Kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století Kniha literárního historika Michala Bauera přibližuje konstituování ideologicko-estetické normy v české literatuře na přelomu 40. a 50. let minulého století. Bauer ve své studii sleduje strategie moci i strategie obrany vůči normativnímu mocenskému přístupu, uplatňovanému vedoucími představiteli politiky a kulturní fronty. Úvodní text je zaměřen na projevy tohoto tlaku v české literatuře po roce 1945, které vyvrcholily plenární schůzí Svazu československých spisovatelů 22. 1. 1950. V následující části je interpretován význam zmíněné schůze a její vliv na další literární i obecně kulturní události v Československu 50. let. Zvláštní pozornost je věnována nechvalně proslulému Štollovu referátu, vydanému knižně v upravené podobě pod názvem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (1950), i jeho „první aplikaci“ v podobě navazujícího referátu Jiřího Taufera – oba texty se na dlouhou dobu staly mezníky v české kultuře. Poslední, ediční část knihy přináší unikátní archivní přepis stenografického zápisu schůze v nekrácené verzi. Díky monografii Souvislosti labyrintu se čtenáři poprvé seznámí s průběhem schůze, která významně předurčila tuzemskou literaturu nejen 50. let, ale i následujícího období. Knihu doplňují fotografické přílohy, dobové archivní dokumenty, ukázky z rukopisných textů. – Vychází za podpory GA ČR v rámci grantového projektu: Kodifikace a variace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století.

Kniha je věnována životu a tvorbě jedné z nejvýraznějších osobností české literatury 20. století. Doplňuje obraz, který byl dosud tvořen soubory Čepovy korespondence, monografiemi a studiemi o jeho díle. Ojedinělost svazku spočívá v tom, že autory memoárových textů jsou zde výhradně členové Čepovy rodiny (sestry Anna, Anděla, Žofie a Ludmila, bratr Václav, synovec Václav, neteř Alena a dcera Klára). Na hlavní část knihy navazuje text Michala Bauera Nejkřehčí linky tajemství, v němž je reflektována Čepova tvorba. Součástí knihy je i rozsáhlý soubor unikátních fotografií, na nichž je zachycen Jan Čep od dětství až do stáří, členové jeho rodiny i Čepovi přátelé. Editorem svazku je literární historik Michal Bauer, docent Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, autor řady studií publikovaných v České republice i v zahraničí, autor knih Ideologie a paměť, Tíseň tmy, Z každého z nás postupem let něco zmizí (s Jiřím Kolářem) a Architektura paměti.

Kniha je věnována životu a tvorbě jedné z nejvýraznějších osobností české literatury 20. století. Doplňuje obraz, který byl dosud tvořen soubory Čepovy korespondence, monografiemi a studiemi o jeho díle. Ojedinělost svazku spočívá v tom, že autory memoárových textů jsou zde výhradně členové Čepovy rodiny (sestry Anna, Anděla, Žofie a Ludmila, bratr Václav, synovec Václav, neteř Alena a dcera Klára). Na hlavní část knihy navazuje text Michala Bauera Nejkřehčí linky tajemství, v němž je reflektována Čepova tvorba. Součástí knihy je i rozsáhlý soubor unikátních fotografií, na nichž je zachycen Jan Čep od dětství až do stáří, členové jeho rodiny i Čepovi přátelé. Editorem svazku je literární historik Michal Bauer, docent Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, autor řady studií publikovaných v České republice i v zahraničí, autor knih Ideologie a paměť, Tíseň tmy, Z každého z nás postupem let něco zmizí (s Jiřím Kolářem) a Architektura paměti.

Ugandský život očima mladých českých učitelů. "Zpřístupnění vzdělání širokým vrstvám vidíme jako hlavní cestu z africké chudoby. Není sice krátká a neproběhne skokově, ale je nejkratší, protože je úzce propojená s lidmi. Nejde pouze o fakt, že vzdělání zvyšuje příjem Afričanů, protože lidé pracují produktivněji. Za ještě důležitější považujeme vliv vzdělání na chtěný počet dětí, na schopnosti začlenit budoucnost do svého rozhodování a aktivněji přistupovat k životu. To je koření, bez něhož se udržitelný růst neobejde."

Ugandský život očima mladých českých učitelů. "Zpřístupnění vzdělání širokým vrstvám vidíme jako hlavní cestu z africké chudoby. Není sice krátká a neproběhne skokově, ale je nejkratší, protože je úzce propojená s lidmi. Nejde pouze o fakt, že vzdělání zvyšuje příjem Afričanů, protože lidé pracují produktivněji. Za ještě důležitější považujeme vliv vzdělání na chtěný počet dětí, na schopnosti začlenit budoucnost do svého rozhodování a aktivněji přistupovat k životu. To je koření, bez něhož se udržitelný růst neobejde."

Ugandský život očima mladých českých učitelů. "Zpřístupnění vzdělání širokým vrstvám vidíme jako hlavní cestu z africké chudoby. Není sice krátká a neproběhne skokově, ale je nejkratší, protože je úzce propojená s lidmi. Nejde pouze o fakt, že vzdělání zvyšuje příjem Afričanů, protože lidé pracují produktivněji. Za ještě důležitější považujeme vliv vzdělání na chtěný počet dětí, na schopnosti začlenit budoucnost do svého rozhodování a aktivněji přistupovat k životu. To je koření, bez něhož se udržitelný růst neobejde."

Kniha literárního historika Michala Bauera se skládá ze dvou částí: recepční a dokumentární. První část obsahuje studii Básník tak známý až je cizí. Jejím základem je shromáždění a interpretace textů, které se věnují recepci Halasova díla po básníkově skonu, tedy od konce roku 1949 až do počátku 90. let 20. století největší pozornost je zaměřena na období, v němž se nejvíce projevily spory o Halasovo dílo – na 50. léta. „Jde mi o to,“ konstatuje autor, „ukázat, co se dělo s jednotlivými recepčními diskursy jednak po Halasově smrti (v říjnu 1949) a vzápětí po Štollově referátu na plenární schůzi o poezii (22. 1. 1950), editované posléze (v dubnu 1950) knižně. Vycházím především z archivních dokumentů, z materiálů nacházejících se v majetku básníkovy rodiny, ze zápisů z obecních a školních kronik obcí, kudy byl vypraven pohřební průvod, a z dobových sborníků a periodik.“ Bauerova studie navazuje na práce Ludvíka Kundery a doplňuje jeho monografii František Halas, vydanou v roce 1999. Kunderova kniha o Halasovi končí právě Halasovým skonem a záležitostmi polemik po roce 1949 se již nezabývá. Smyslem publikace je tedy mimo jiné zaplnění tohoto prostoru, jenž je dosud v syntetické podobě nezpracován a nezmapován. Druhá část knihy je edičního charakteru a zahrnuje soubor 200 kondolencí, které obdržela básníkova vdova Dr. Libuše Halasová bezprostředně po Halasově smrti. Originály kondolencí jsou v majetku básníkovy rodiny. Kondolence tvoří originální soubor jejich autory jsou nejvýznamnější osobnosti umění i veřejného života konce 40. let. Obrazovou přílohu tvoří fotografie Halase i osobností, které se nejvíce věnovaly recepci jeho díla (L. Kundera, J. Grossman, F. Hrubín, J. Brabec, L. Štoll ad.), dvě básníkova parte, fotografie z Halasova pohřbu, ukázky z rukopisných textů (Štollových či básníkova otce Františka Halase staršího) a dále některé z nejzajímavějších kondolencí. Přílohu knihy tvoří b audio CD s nahrávkami F. Halase /b z archivních fondů Českého rozhlasu.

Soubor literárněhistorických studií zabývajících se dobou přelomu 40. a 50. let 20. století.