Pavel Bedrníček

Autor knihy MUDr. Pavel Bedrníček (1930-2010) zasvětil svému koníčku historii Prahy a jejím památkám celý svůj život. A právě v této, v mnoha ohledech výjimečné knize nabízí čtenářům výsledek své dlouholeté práce. Vypráví příběhy jednotlivých svatyní, rozebírá okolnosti jejich vzniku i následných osudů, pojednává o zakladatelích a tvůrcích, popisuje vnější i vnitřní výzdobu, líčí pověsti, legendy i zkazky, které se vážou k jejich osudovým momentům a rozhodujícím zvratům, jak je zachytili doboví vypravěči. V abecedním pořádku jsou zde uvedeny veškeré sakrální objekty na území hlavního města Prahy, ať už se jedná o kostely různých vyznání, synagogy, kaple, ale i další, a to včetně objektů, které v současnosti již náboženským účelům neslouží, je-li původní účel dosud zjevný. Kniha je vybavena obsáhlým jmenným rejstříkem a pro lepší orientaci je připojen i rejstřík místních názvů.

Po třech úspěšných publikacích Pavla Bedrníčka o pražských kostelech, o Vyšehradu a pražských městských částech vychází jeho již čtvrtá knížka, tentokrát o pražských prostranstvích, dnešních náměstích v centru města. Kdysi to ovšem nebyla náměstí, nýbrž rynky, rynečky a plácky, některé rušné, alespoň podle tehdejších měřítek, jiné zase úplně tiché, kde sousedé za teplých podvečerů vysedávali na zápraží... A právě o historii těchto míst autor poutavě a vtipně vypravuje, přičemž neopomine zmínit různé zajímavosti či staré pověsti.

Prvního ledna roku 1922 vešel v platnost zákon, jímž byla vytvořena Velká Praha, a to připojením dlouhé řady obcí - jednak nově vzniklých měst (Královské Vinohrady, Karlín, Smíchov, ap.), ale i více jak tří desítky vesnic v tehdejším pražském okolí. Některé si ještě dlouho uchovávaly venkovský ráz, jiné se rychle měnily v městské čtvrti. O historii, kulturních památkách, ale i o různých zajímavostech právě těchto „obcí vůkolních“ (jak se říkalo ještě v 19. století) poutavě vypravuje knížka, jejíž zkušený autor se především snaží čtenáře pobavit.

Obsáhlá publikace probírá v abecedním pořádku sakrální objekty na území hlavního města Prahy – pouze však objekty volně stojící, a to i zrušené, pokud je jejich původní účel dosud na první pohled zřetelný.

Počátkem 60. let 19. století vznikl v Čechách spolek českých spisovatelů Svatobor, který mimo jiné začal pořádat sbírky na zřizování důstojných hrobů českých spisovatelů a zabýval se myšlenkou zřízení jakéhosi národního Pantheonu na Vyšehradě. Citováno květnatým dobovým jazykem, byl Slavín určen „k pohřbívání nejpřednějších, nad jiné vynikajícím způsobem o národ český zasloužilých mužů, kteří výtečnými spisy aneb uměleckými výtvory, důležitými vynálezy nebo nevšedními obětmi, tuhými zápasy a blahodárnými úspěchy čest a slávu českého národa pomáhali šířit i přes hranice této naší vlasti.“ Z finančních důvodů se hřbitov nepodařilo již více rozšířit, a tak je dnes na nevelké ploše natěsnáno více než 600 hrobů, převážně osob všeobecně slavných nebo ve svém oboru vynikajících. A tak se autor pokusil o jakýsi výběr 164 snad nejzajímavějších jmen a u každého ze slavných nebožtíků uvádí několik slov o jeho životě a osudech. V knížce je pro snadnou orientaci očíslovaný plánek vybraných hrobů.

Obsáhlá publikace probírá v abecedním pořádku sakrální objekty na území hlavního města Prahy – pouze však objekty volně...

Cílem knížky Příběhy pražských parků a zahrad není jen postihnout historické proměny těchto míst, ale nenásilně nabídnout podnět k jejich hlubšímu poznávání, a to všem, kdo množství dnes dobře udržovaných zelených ploch ve městě využívají, ať už k odpočinku, sportu nebo každodennímu venčení mazlíčků, tedy především laickým zájemcům. Proto její autor, nadšený znalec a obdivovatel Prahy, nepřináší žádný akademický, suchý výklad a výčet – jeho čtivé vyprávění naopak nabízí spoustu drobných zajímavostí, barvitě a živě přibližuje příběhy a zásluhy mnoha známých osobností, ale i postav zdánlivě nedůležitých, zmiňuje také některé pověsti a legendy, tak aby čtenáře pobavil, někdy i přinutil k úsměvu. Každá z kapitol je doplněna o půvabné fotografie Michaela Romanovského, který svými neotřelými, vkusnými pohledy na známá místa jako by mnohde na autorovo vyprávění důvtipně navázal, citlivě ho doplnil, ba i načal příběh nový…