Alan Beguivin

Čtenáři, kteří mají v souvislosti s Houellebecqovou tvorbou jistá očekávání, budou překvapeni – v knize není jediná sexuální scéna. Autor se evidentně rozhodl znovu šokovat, ale tím nejméně očekávaným způsobem: je „vyklidněný“ a úspěšně se snaží o poctu realistům devatenáctého století. Houellebecq vypráví příběh malíře a fotografa Jeda Martina. Jeho matka spáchala sebevraždu, s otcem se vídá jen sporadicky. Kariéru umělce začal na akademii Beaux-Arts fotografováním neživých objektů, když ale zjistil, jak fascinující záležitostí je mapa, a začal se zabývat zejména relací mapy a zobrazeného území. Objevil zcela originální tvůrčí postup spočívající ve fotografování michelinovských map z různých úhlů – vzniklé umělecké fotky při náležitém zvětšení a patřičné instalaci dostávají rozměr neobyčejného uměleckého díla…

Teprve po 66 letech od svého napsání se dočkala vydání autobiografická novela z pera slavné představitelky existencialismu a feminismu ve francouzské literatuře, Simone de Beauvoir. Autorka svůj příběh považovala za příliš „intimní“, než aby jej publikovala. Vypráví v něm o hlubokém přátelství dvou dívek, které sdílejí dramata svých prvních milostných vzplanutí, ale spojuje je i odpor ke společenským konvencím a tradiční ženské roli v životě. Kniha přichází ke čtenářům s předmluvou adoptivní dcery autorky Sylvie Le Bon de Beauvoir a rovněž s množstvím autentických fotografií.

Politická esej na téma masová imigrace a národní identity na půdě současné Francie. Pojem velká výměna nepotřebuje dle jeho autora žádnou definici, protože "to není koncepce, nýbrž fenomén (jev)". Je to podle Camuse záměna národa, který obývá stejné území již patnáct nebo dvacet století, za jeden či více národů v průběhu jedné nebo dvou generací. Tento jev vznikl na základě "trojnásobného pohybu, kterým je svět zároveň industrializován, odduševňován a zbavován kultury".

Sliv, zvláštní agent KFR se snaží zjistit, pro koho pracuje a proč. S jistotou ví jen to, že „Konsorcium pro falšování reality“ je tajná mezinárodní organizace, která se snaží ovlivňovat lidské dějiny a jejíž existencí závažně otřásl jistý den – 11. září 2001. Vedle Slivova příběhu sledujeme také osud Youssefa, rozpolceného mezi svou vírou a přátelstvím, Magy, mladé moderní ženy, kterou sňatek uvrhne do rodiny fundamentalistů, Leny, jejíž profesní rivalita se Slivem možná skrývá pocity jiného řádu. Děj se točí kolem zbraní hromadného ničení, které se samotnému autorovi vyjevily jako falzifikace století. Autor zde ventiluje svou frustraci z USA, „které poučují celý svět a samy nejsou schopné uspořádat řádné volby”. Průzkumníci volně navazují na román Falzifikátoři.

Protagonistou románu nejkontroverznějšího spisovatele současné francouzské literatury je podobně jako v Elementárních částicích (Garamond, 2007, reedice 2013) autorův generační druh, tentokrát už čtyřicátník, úředník na ministerstvu kultury. Sarkasticky glosuje život, dokud nepotká dívku, která se vymyká jeho dosavadním zkušenostem se ženami. Skandální autor se nezapře v otevřeném líčení erotických scén i ve velmi kritických připomínkách na adresu různých náboženství.

Francouzský bestseller z roku 1998, který vynesl autorovi celosvětový ohlas. Uprostřed tápající a nevýrazné literatury zapůsobil jako časovaná bomba. Houellebecq v něm rozvíjí témata, která rozpracoval již v prvotině Rozšíření bitevního pole (česky 2004). Na pozadí příběhu dvou nevlastních bratrů, přísně deterministického vědce na jedné straně a sexuálního štvance na straně druhé, neúprosně tepe degeneraci mravů v Západní Evropě, kde „pocity lásky, něhy a lidské pospolitosti do značné míry zmizely“. Za střídání pronikavých analýz a klasických románových pasáží se pokouší o jakýsi všeobjímající historický průzkum vývoje mravů a důvodů současného individualismu, vedoucí k poněkud vědeckofantastickému vyústění, v němž oba hlavní protagonisté zastávají, každý svým způsobem, nezaměnitelnou roli. Pokus o „totální“ román konce století.

První dílo francouzské filosofky, teoložky a odborářky představuje sborník zdánlivě neuspořádaných úvah, myšlenek a aforismů, které však tvoří promyšlený celek, tematicky rozdělený do 39 oddílů, jejichž základními stavebními kameny jsou zlo, láska, prázdnota, oproštění, vůle, Bůh, ateismus, krása, spravedlnost, smysl života. Formulace se vyznačují přímostí, provázaností, až obsesivní wittgensteinovskou metodou, jíž jednotlivá témata zkoumá z různých stran. Vybízejí k meditaci. Ve své intimnosti naznačují specifický vývoj, kterým tato autorka židovského původu prošla (od mládí v buržoazním prostředí po práci v továrně a na statku, od marxismu přes příklon k anarchismu až po výrazný obrat ke křesťanství, ale i k hinduismu a dalším věroukám). Její zásadně nedogmatická, otevřená mysl v tomto díle osciluje kolem zásadní otázky spásy: jak uniknout tomu, co nás táhne dolů? Jak prohlásil filosof Gustave Thibon, jemuž Simone Weilová před odjezdem do Anglie, kde roku 1943 zemřela, předala rukopisné poznámky, z nichž poté připravil k prvnímu vydání (1947) dílo s názvem Tíha a milost tak, jak je známe, nejde v této knize o filosofii, nýbrž o život . Především pak o úvod do díla velké myslitelky 20. století.

První dílo francouzské filosofky, teoložky a odborářky představuje sborník zdánlivě neuspořádaných úvah, myšlenek a aforismů, které však tvoří promyšlený celek, tematicky rozdělený do 39 oddílů, jejichž základními stavebními kameny jsou zlo, láska, prázdnota, oproštění, vůle, Bůh, ateismus, krása, spravedlnost, smysl života. Formulace se vyznačují přímostí, provázaností, až obsesivní wittgensteinovskou metodou, jíž jednotlivá témata zkoumá z různých stran. Vybízejí k meditaci. Ve své intimnosti naznačují specifický vývoj, kterým tato autorka židovského původu prošla (od mládí v buržoazním prostředí po práci v továrně a na statku, od marxismu přes příklon k anarchismu až po výrazný obrat ke křesťanství, ale i k hinduismu a dalším věroukám). Její zásadně nedogmatická, otevřená mysl v tomto díle osciluje kolem zásadní otázky spásy: jak uniknout tomu, co nás táhne dolů? Jak prohlásil filosof Gustave Thibon, jemuž Simone Weilová před odjezdem do Anglie, kde roku 1943 zemřela, předala rukopisné poznámky, z nichž poté připravil k prvnímu vydání (1947) dílo s názvem Tíha a milost tak, jak je známe, nejde v této knize o filosofii, nýbrž o život . Především pak o úvod do díla velké myslitelky 20. století.

Francouzský bestseller z roku 1998, který vynesl autorovi celosvětový ohlas. Uprostřed tápající a nevýrazné literatury zapůsobil jako časovaná bomba. Houellebecq v něm rozvíjí témata, která rozpracoval již v prvotině Rozšíření bitevního pole (česky 2004). Na pozadí příběhu dvou nevlastních bratrů, přísně deterministického vědce na jedné straně a sexuálního štvance na straně druhé, neúprosně tepe degeneraci mravů v Západní Evropě, kde „pocity lásky, něhy a lidské pospolitosti do značné míry zmizely“. Za střídání pronikavých analýz a klasických románových pasáží se pokouší o jakýsi všeobjímající historický průzkum vývoje mravů a důvodů současného individualismu, vedoucí k poněkud vědeckofantastickému vyústění, v němž oba hlavní protagonisté zastávají, každý svým způsobem, nezaměnitelnou roli. Pokus o „totální“ román konce století.

Hlavní hrdina, třicetiletý střední kádr, odborník na informatiku, se suchou ironií líčí v první osobě svůj banální život bez ambic, bez přátel a bez lásky. Zatímco kolem něho kolegové bojují o zvýšení platu a snaží se urvat co nejvíc rozkoší, protagonista upadá do depresí. Jeho "citová výchova" směřuje k otupělosti a znechucení, kde jistě ví jen jediné: že existuje cesta, kterou je třeba urazit. "Lidé se mylně domnívají, že dříve či později se přece něco musí stát. To je hluboký omyl. Život může být docela dobře zároveň krátký i prázdný."