Helena Beguivinová strana 2 z 2

Pro francouzského filozofa A. Glucksmanna není fenomén nenávisti pouhou metaforou sociálního jednání. Nenávist nelze sociologicky či kulturně "odvysvětlit", protože je faktem psychologickým a antropologickým, základním atributem člověka, který lze kd ykoli aktivovat. V knize Rozprava o nenávisti vysvětluje, že příčina nenávisti nespočívá v nenáviděném objektu, nýbrž v tom, kdo nenávidí. Glucksmann pojednává o nenávisti a nihilismu teroristů a rozebírá tři formy trvající nenávisti: antisemitismus, antiamerikanismus a nenávist k ženám, a sleduje, co mají tyto projevy společného.

Francouzský historik M. Bloch ve své rozsáhlé, byť nedokončené eseji uvažuje nad významem historie a historiografie a nad tím, co je podstatou historikova řemesla. Klade si řadu otázek, např. jakou roli hrají v dějinách prameny anebo čas, co má být předmětem historického pozorování a kritické metody historikovy práce, jaký význam má při studiu pramenů rozlišování mezi pravdou, lží a omylem, má-li historik zkoumané téma soudit či pochopit, jak má rozumět jazyku svých pramenů atd. Nové vydání připravil a poznámkami opatřil historikův syn Étienne Bloch, předmluvu napsal Jacques Le Goff.

Kniha známého francouzského mediavelisty se zabývá interpretací pozoruhodného rodokmenu z 12, století, v němž je v první osobě líčen proces obrácení na křesťanskou víru židovského mladíka Hermanna. Rozsahem nijak obsáhlý spis se Schmittovi stává textem, nad nímž může rozvinout mnohem obecnější úvahy o funkci biografie a autobiografie ve středověku, o mechanismech reprezentace, způsobech polemiky, užití obrazů, křesťansko-židovském soužití aj. Na jedinečné památce tak staví filologicky minuciozní a přesto velkorysý pohled na evropskou společnost 12. století a v neposlední řadě ovšem i pohled na metodologické cesty moderní historiografie.

Kniha známého francouzského mediavelisty se zabývá interpretací pozoruhodného rodokmenu z 12, století, v němž je v první osobě líčen proces obrácení na křesťanskou víru židovského mladíka Hermanna. Rozsahem nijak obsáhlý spis se Schmittovi stává textem, nad nímž může rozvinout mnohem obecnější úvahy o funkci biografie a autobiografie ve středověku, o mechanismech reprezentace, způsobech polemiky, užití obrazů, křesťansko-židovském soužití aj. Na jedinečné památce tak staví filologicky minuciozní a přesto velkorysý pohled na evropskou společnost 12. století a v neposlední řadě ovšem i pohled na metodologické cesty moderní historiografie.

Blaise Cendrars, klasik francouzské moderní literatury, poprvé vydal své Malé černošské pohádky v roce 1929. Vypráví v nich legendy a příběhy starého kontinentu neopakovatelným způsobem. Můžeme v nich slyšet rytmus afrických písní, houpavý krok žen, kradmý krok zvěře, zpěv myší, vítr prohánějící se nad vyprahlou zemí a také kroky lstivých i hloupých lidí a v neposlední řadě smích dětí. Dětí, které tyto příběhy poslouchaly a stále poslouchají.

Kniha francouzské historičky Francoise Mayerové je věnována utváření se kolektivní paměti komunismu v českých zemích v 90. letech 20. století. Autorka zde podrobným způsobem rovněž zkoumá nesnadné vyrovnávání se české společnosti s minulostí, limity pojímání komunismu jako totalitní ideologie. Vedle sebe pak promyšleně staví různá vyprávění o komunismu, příběh právníků, příběh historiků, příběh ekonomů, příběh politických vězňů a příběh reformních komunistů.

Kniha Éra prázdnoty vyšla ve francouzském nakladatelství Gallimard poprvé v roce 1983 a od té doby se dočkala mnoha reedic. Její autor, francouzský esejista a sociální myslitel Gilles Lipovetsky (1944), profesor filozofie na univerzitě v Grenoblu, je přijímán jako mimořádně výstižný a zároveň kritický komentátor druhé poloviny 20. století a celé postmoderní epochy. Jeho zkoumání "současného individualismu" se dotýká takřka všech rysů a příznaků našeho veřejného i osobního života, respektive projevů západní civilizace. Ke svému tématu nezaujímá autor žádný předem vyhraněný morální postoj. Snaží se dobrat jeho příčin a následků, vyhledává paralely, jež umožňují pochopit současný individualismus a jeho proměny v celé jejich komplexnosti. Česky kniha vychází již ve čtvrtém vydání.

Jak léčit dávná emoční zranění U každého z nás, ať svobodného, nebo žijícího v partnerském vztahu, rodiče, nebo bezdětného, ať jsme jakéhokoli věku, se projevuje nevědomý mechanismus, který nás vede k jednání, na něž má vliv prožitá bolestná zkušenost z dětství nebo z dávné doby, kterou si ani neuvědomujeme. Mluví se pak o „scénářích“, návratných schématech nebo o nutkání k opakování. V reakci na přítomné události nás tento „opakovací mechanismus“ nutí k prožívání našich starých zranění. Autor nás pomocí příkladů, cvičení a podnětů k postupné práci na sobě vede k tomu, jak se osvobodit od starých emočních zranění, jak odstranit nevědomé mechanismy a zdravě prožívat přítomnost. B. Rancourt je psycholog a psychoterapeut, autor dalších knih s psychologickou a rádcovskou tematikou.