Helena Beguivinová strana 2 z 2

Ar men znamená v bretonštině kámen. Je to významný maják postavený na skalisku v otevřeném moři u západního pobřeží Bretaně. Autor Jean-Pierre Abraham na něm působil jako strážce v letech 1959-1964. Jeho deníkové zápisky z té doby zachycují šest měsíců jednoho ze tří strážců majáku, vyšly poprvé v roce 1968 a dočkaly se mnoha vydání. Abrahamova kniha je pozoruhodně úsporná, ale přitom se silným nábojem jakéhosi exotického kouzla - zejména pro středoevropského suchozemského čtenáře, pro kterého už jenom prostředí opuštěného, osamoceného a větry zmítaného majáku nabývá netušených rozměrů. A tak může kniha Ar-men oslovit nejen úzký okruh čtenářů mořeplavci počínaje a obdivovateli neopakovatelné Bretaně konče. Ar-men jako výsostný zástupce krásné literatury je jakýmsi minimalistickým příběhem-nepříběhem se spoustou vody, trochou techniky, přemírou větru a mořem snahy poznat sám sebe. V této souvislosti nelze nevzpomenout na Kerouaka hlídajícího na strážní věži lesní požáry, ovšem v poněkud sevřenějším stylu a pod ledovou palbou nemilosrdného příboje.

Kniha francouzské historičky Francoise Mayerové je věnována utváření se kolektivní paměti komunismu v českých zemích v 90. letech 20. století. Autorka zde podrobným způsobem rovněž zkoumá nesnadné vyrovnávání se české společnosti s minulostí, limity pojímání komunismu jako totalitní ideologie. Vedle sebe pak promyšleně staví různá vyprávění o komunismu, příběh právníků, příběh historiků, příběh ekonomů, příběh politických vězňů a příběh reformních komunistů.

Další léto bez Facebooku. Další měsíce nudy. Mladé policistce Agatě Crispiesové zbývá jediné: podat si inzerát. ZOUFALÁ POLICISTKA HLEDÁ (PĚKNOU) VRAŽDU Hlaste se v čtenářském klubu na komisařství, poslední dveře v chodbě vedle kopírky. Agatha žije na americkém venkově a ví, že vražda v tomhle kraji je jako Halleyova kometa. Člověk ji uvidí jen jednou za život. Když má štěstí. Toho má ale víc než dost, a tak se vydává po stopách „koblihového vraha“…

Kniha známého francouzského mediavelisty se zabývá interpretací pozoruhodného rodokmenu z 12, století, v němž je v první osobě líčen proces obrácení na křesťanskou víru židovského mladíka Hermanna. Rozsahem nijak obsáhlý spis se Schmittovi stává textem, nad nímž může rozvinout mnohem obecnější úvahy o funkci biografie a autobiografie ve středověku, o mechanismech reprezentace, způsobech polemiky, užití obrazů, křesťansko-židovském soužití aj. Na jedinečné památce tak staví filologicky minuciozní a přesto velkorysý pohled na evropskou společnost 12. století a v neposlední řadě ovšem i pohled na metodologické cesty moderní historiografie.

Kniha známého francouzského mediavelisty se zabývá interpretací pozoruhodného rodokmenu z 12, století, v němž je v první osobě líčen proces obrácení na křesťanskou víru židovského mladíka Hermanna. Rozsahem nijak obsáhlý spis se Schmittovi stává textem, nad nímž může rozvinout mnohem obecnější úvahy o funkci biografie a autobiografie ve středověku, o mechanismech reprezentace, způsobech polemiky, užití obrazů, křesťansko-židovském soužití aj. Na jedinečné památce tak staví filologicky minuciozní a přesto velkorysý pohled na evropskou společnost 12. století a v neposlední řadě ovšem i pohled na metodologické cesty moderní historiografie.