Helena Beguivinová

Zdánlivě obyčejný den a zdánlivě obyčejné osudy lidí, které spolu souvisí víc, než by se mohlo zdát. Školka U pěnkavek vyjíždí na výlet, během stavění lesních domečků se ale ztratí malá Emma. Několik učitelů, včetně nepříliš oblíbené diabetičky Myléne, se ji vydá hledat. Po hrůzostrašné hodině strachu se holčička najde, ale co její učitelka? Myléne zůstala v lese, glykemický index nebezpečně klesá a pětiletá Emma opakuje jediné: „Já nevím“. Je to ale pravda? Ve skutečnosti toho ví víc, než by měla, což si uvědomuje především její matka, která má poměr s otcem zmizelé Myléne. A situace se začíná komplikovat…

Zdánlivě obyčejný den a zdánlivě obyčejné osudy lidí, které spolu souvisí víc, než by se mohlo zdát. Školka U pěnkavek vyjíždí na výlet, během stavění lesních domečků se ale ztratí malá Emma. Několik učitelů, včetně nepříliš oblíbené diabetičky Myléne, se ji vydá hledat. Po hrůzostrašné hodině strachu se holčička najde, ale co její učitelka? Myléne zůstala v lese, glykemický index nebezpečně klesá a pětiletá Emma opakuje jediné: „Já nevím“. Je to ale pravda? Ve skutečnosti toho ví víc, než by měla, což si uvědomuje především její matka, která má poměr s otcem zmizelé Myléne. A situace se začíná komplikovat…

Další léto bez Facebooku. Další měsíce nudy. Mladé policistce Agatě Crispiesové zbývá jediné: podat si inzerát. ZOUFALÁ POLICISTKA HLEDÁ (PĚKNOU) VRAŽDU Hlaste se v čtenářském klubu na komisařství, poslední dveře v chodbě vedle kopírky. Agatha žije na americkém venkově a ví, že vražda v tomhle kraji je jako Halleyova kometa. Člověk ji uvidí jen jednou za život. Když má štěstí. Toho má ale víc než dost, a tak se vydává po stopách „koblihového vraha“…

Další léto bez Facebooku. Další měsíce nudy. Mladé policistce Agatě Crispiesové zbývá jediné: podat si inzerát. ZOUFALÁ POLICISTKA HLEDÁ (PĚKNOU) VRAŽDU Hlaste se v čtenářském klubu na komisařství, poslední dveře v chodbě vedle kopírky. Agatha žije na americkém venkově a ví, že vražda v tomhle kraji je jako Halleyova kometa. Člověk ji uvidí jen jednou za život. Když má štěstí. Toho má ale víc než dost, a tak se vydává po stopách „koblihového vraha“…

Francouzská autorka Katrina Kalda je původem Estonka, ale od deseti let žije ve Francii. Její prvotina Estonský román (Un roman estonien) z roku 2010 vyšla v překladu Heleny Beguivinové v pražském nakladatelství Havran v roce 2015. Zatímco Estonský román byl svým způsobem literární hříčkou, druhý román Katriny Kaldy vychází ze syrové reality. Dalo by se říct, že v Aritmetice bohů se Kalda věnuje historii své země již zcela otevřeně, téměř prvoplánově. Podobně jako autorka, i vypravěčka je mladá Estonka, která se koncem 80. let vystěhovala s matkou do Francie. Smrt blízkého člověka ji přiměla zabývat se nejen vlastními vzpomínkami na babičku, která měla daleko do přívětivé stařenky s láskyplnou náručí, nýbrž rodinnou historií v širším měřítku a zejména identitou svého otce, který se narodil začátkem druhé světové války v Estonsku okupovaném Němci. Vzpomínky se prolínají s dopisy, které babičce posílala její přítelkyně, odvlečená na Sibiř v roce 1941 v rámci sovětských represí vůči pobaltskému obyvatelstvu. Dopisy líčí život ve vyhnanství a na nucených pracích, přičemž transport a konkrétní podmínky tamního života, zejména příděl potravin, si v ničem nezadaly se situací v koncentračních táborech. Román se odehrává ve třech časoprostorových rovinách. První popisuje život na Sibiři v letech 1945–1948. Druhý prostor je věnovaný Estonsku, jak ve vzpomínkách na dětství vypravěčky, tak během jejích pozdějších návštěv příbuzných. Třetí románový prostor je vymezený francouzskými hranicemi a vyprávění se odehrává prostřednictvím vzpomínek i líčením ze současnosti. Katrina Kalda i ve svém druhém románu dokázala dovedně skloubit fabulaci s dějinami a reáliemi své původní vlasti, a právě v tom může být pro českého čtenáře přínosem.

Ar men znamená v bretonštině kámen. Je to významný maják postavený na skalisku v otevřeném moři u západního pobřeží Bretaně. Autor Jean-Pierre Abraham na něm působil jako strážce v letech 1959-1964. Jeho deníkové zápisky z té doby zachycují šest měsíců jednoho ze tří strážců majáku, vyšly poprvé v roce 1968 a dočkaly se mnoha vydání. Abrahamova kniha je pozoruhodně úsporná, ale přitom se silným nábojem jakéhosi exotického kouzla - zejména pro středoevropského suchozemského čtenáře, pro kterého už jenom prostředí opuštěného, osamoceného a větry zmítaného majáku nabývá netušených rozměrů. A tak může kniha Ar-men oslovit nejen úzký okruh čtenářů mořeplavci počínaje a obdivovateli neopakovatelné Bretaně konče. Ar-men jako výsostný zástupce krásné literatury je jakýmsi minimalistickým příběhem-nepříběhem se spoustou vody, trochou techniky, přemírou větru a mořem snahy poznat sám sebe. V této souvislosti nelze nevzpomenout na Kerouaka hlídajícího na strážní věži lesní požáry, ovšem v poněkud sevřenějším stylu a pod ledovou palbou nemilosrdného příboje.

Nedokončený román nalezený v pozůstalosti francouzské autorky židovského původu vzbudil před nedávnem doslova celosvětový ohlas a zejména ve Francii, Velké Británii a USA se stal jednou z nejprodávanějších a nejrecenzovanějších knih. V první jeho části podává Némirovská na obrazu skupiny Pařížanů prchajících z Němci obsazované metropole plastický obraz hroutícího se světa, který byl dosud samozřejmou součástí jejich životů, a širokého rejstříku pocitů a typů chování obnažených existenciálně vypjatou situací. Druhé části, zasazené do prostředí francouzské vesnice, jejíž obyvatelé jsou přinuceni ubytovat v soukromí posádku německých okupantů, dominuje dilema mladé Lucile Angellierové, na kterou se v situaci, kdy se navzdory své vůli postupně sbližuje se svým nájemníkem, důstojníkem wehrmachtu von Falkem, obrátí sousedka s prosbou, aby v domě současně ukryla jejího manžela, který zabil jednoho z Němců. Své dějově i mravně vypjaté příběhy vypráví Némirovská vášnivým, často silně ironickým stylem, jehož zralost je o to obdivuhodnější, že prózy vznikaly prakticky přímo uprostřed dění, které popisují. Její nezapomenutelný portrét lidí ocitnuvších se náhle ve světě zbaveném základních životních jistot představuje jedno z prvních literárních děl s tématem druhé světové války vůbec a navzdory své dlouhé cestě ke čtenářům se do jejich paměti bezpochyby zapíše i jako jedno z nejpůsobivějších.