Matt Bell

Vsadili byste tváří v tvář konci světa na to, že se lidstvo nakonec spojí a katastrofu odvrátí? Faun Chapman a jeho lidský bratr Nathaniel putují panenskou přírodou Ohia osmnáctého století. V neosídlené divočině vysazují sady jabloní, které chtějí jednou prodat. Když však pohlížejí na neprostupné lesy a bažiny, každý vidí něco docela jiného. Ve druhé polovině jednadvacátého století proměnila klimatická změna Spojené státy v rozpálenou pustinu, kde se nedá přežít. Obří korporace Earthtrust však včas investovala do genetického inženýrství a potravinářství. Ti, kdo se vzdají všech občanských práv, mohou žít v umělém ráji jejích zemědělských jednot a vyrábět potraviny pro zbytek hladovějící planety. Zdá se, že Earthtrust má budoucnost lidstva pevně v rukou, dokud se jeden ze zakládajících členů společnosti nerozhodne vrátit, aby zničil, co pomáhal vybudovat. Za koncem světa v ledové pustině přežívá poslední ubohý tvor beze jména. Po stovkách let osamělého živoření se vydává na pouť zmrzlým americkým kontinentem, na jejíž konec nevidí, ale tuší, že se sbíhá s jeho vlastním koncem jako kořeny v jednom kmeni. Jadérko je košatý, mnohovrstevný román, který na pozadí tří propojených příběhů přináší nezapomenutelnou meditaci nad klimatickou změnou, osobní odpovědností, osudem planety i lidstva, jež ji obývá.

Jadérko je košatá a tajuplná kniha o stromech a lidech pod nimi — o lidech žijících ve světě, který proměňují. Dobou osídlování panenské Ameriky putuje faun Chapman, sazeč jabloní: zároveň zvíře otevřené původnímu řádu přírody, člověk odhodlaný vnutit světu vlastní pořádek a odvěká bájná bytost pronásledovaná dávnou i právě prožívanou vinou. Ve druhé polovině jednadvacátého století je Amerika zemí vyčerpaných možností a omezených svobod, jejíž krajinu „odsídluje“ šlechtitel stromů John, který chce dát Zemi novou šanci tím, že z ní smaže lidský cejch. Za koncem světa v ledové pustině přežívá poslední ubohý kyborg beze jména, dědic všeho tvorstva. Po stovkách let živoření v symbióze s unavenými stroji stane na začátku cesty, pro niž byl zřejmě původně stvořen. Na její konec nevidí, ale ví, že se sbíhá s jeho vlastním koncem jako kořeny v jednom kmeni. Všem pak do života zaznívá strašlivý hlas pěvce Orfea, žalozpěv schopný tvořit a bořit mikrosvěty.