Hana Benešovská

Káhiru, hlavní město Egypta a nejlidnatější město afrického kontinentu, lze považovat za skutečnou studnici pokladů islámské architektury a umění vůbec - i proto byla vedle dalších významných islámských urbanistických celků zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Jednotlivé slohy se zde nerušeně vyvíjely od obsazení Egypta vojsky Amra ibn al-Áse roku 641 n. l. přinejmenším do konce osmanské vlády v závěru 18. století. Na rozdíl od jiných islámských metropolí nikdy nebyla zničena vpádem vojsk, a dochovaly se v ní tudíž i stavby z nejstarších období arabského osídlení. Dnešní mnohamiliónová Káhira v sobě stále skrývá tento historický odkaz. Naší ambicí je přispět k jejich lepšímu poznání a pochopení celé bohaté kultury islámského Egypta vůbec. Vždyť Káhiru hojně navštěvují i čeští cestovatelé. Ti se zde obvykle poprvé setkávají s islámským městem, jež však často zůstává nepochopeno, a jeho bohatství neodkryto. Naše kniha Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta může být prvním krokem k novému objevování tohoto živého, pulzujícího místa. Její struktura, hloubka informací, názorné plány a mapy by čtenáři měly usnadnit základní orientaci. Text pochází z pera autorů, kteří se Egyptem dlouhodobě odborně zabývají a v Káhiře dlouhodobě pobývají: islámskou architekturu a urbanismus zpracoval Štěpán Macháček, umělecké řemeslo a historické přehledy Hana Nováková, kapitoly o koptských dějinách a umění Hana Benešovská. Početný soubor fotografií Jana Brodského přináší jedinečnou vizuální informaci o současném stavu káhirských památek. Tato originální série vznikala v říjnu 2009 i na místech, kam běžní návštěvníci této metropole na kulturním rozhraní Afriky, Asie a Evropy obyčejně nezavítají.

Předdynastická a Archaická doba byla mnohem významnější etapou v dějinách starého Egypta, než by se na první pohled mohlo zdát. Došlo k završení sjednocovacího procesu země a vzniku státu, jehož stabilita sice byla ještě křehká, ale který vytvořil podmínky pro další rozvoj staroegyptské společnosti. Je však třeba dodat, že šlo o velmi rychlý a dynamický vývoj. Centralizace státní moci kráčela ruku v ruce s vytvářením redistribučního systému a obojí pak s rozvojem písma, kterému v počátečních formativních procesech připadla zvlášť významná role. Vykrystalizovaly a ustálily se také základní náboženské představy o Egyptu jako zemi stvořené uprostřed chaosu bohy a od nich obdařené řádem. Jedinečné postavení krále, boha žijícího na zemi, prostředníka mezi světem lidí a bohů a záruky trvání božského řádu, bylo úhelným a zároveň inspirujícím kamenem společnosti. Dalším významným impulsem k rozvoji umění se staly představy o posmrtném životě a různé pohřební zvyky a obřady. I když svébytné staroegyptské umění vyrůstalo z domácích kořenů, nevyvíjelo se v naprosté izolaci od okolního světa. Už v tomto období existují postupně se množící doklady o kontaktech jak s africkým vnitrozemím, tak s předovýchodní oblastí, jak dokládá např. motiv na noži z Džebel el-Araku. Tyto procesy a celkové společenské prostředí Egypta na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. nejen vytvářely velmi příznivé podmínky k rozvoji umění, ale zároveň umění stimulovaly a ovlivňovaly jeho základní formy. Je v něm patrné hledání a prosazování řádu, vyváženého uspořádání, symetrie a celkové harmonie. Jeho nedílnou součástí bylo pojetí perspektivy, pro umění starého Egypta tak charakteristické. Už v této době byly položeny základy uměleckého kánonu, který přetrval tisíciletí.

Výpravná obrazová publikace v anglickém jazyce vychází u příležitosti padesátého výročí založení Českého (dříve Československého) egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Kniha obsahuje historii působení českých egyptologů při záchraně archeologických památek v Núbii pod záštitou UNESCO v roce 1960 před zatopením tamní oblasti po dostavbě Vysoké ausuánské přehrady. Dále dokumentuje práce na českých archeologických koncesích na pyramidovém poli v Abusíru a v Západní poušti. Cenný je kompletní soupis expedicí Českého egyptologického ústavu do Egypta a chronologický přehled egyptských dějin. Vedle historicky hodnotných fotografií z průběhu posledních padesáti let kniha zároveň přináší výběr nejvýznamnějších nálezů z vykopávek českých egyptologů, které budou v průběhu roku 2008 vystaveny v Egyptském muzeu v Káhiře, v Muzeu Núbie v Asuánu a v pražském Lichtenštejnském paláci.

Káhiru, hlavní město Egypta a nejlidnatější město afrického kontinentu, lze považovat za skutečnou studnici pokladů islámské architektury a umění vůbec - i proto byla vedle dalších významných islámských urbanistických celků zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Jednotlivé slohy se zde nerušeně vyvíjely od obsazení Egypta vojsky Amra ibn al-Áse roku 641 n. l. přinejmenším do konce osmanské vlády v závěru 18. století. Na rozdíl od jiných islámských metropolí nikdy nebyla zničena vpádem vojsk, a dochovaly se v ní tudíž i stavby z nejstarších období arabského osídlení. Dnešní mnohamiliónová Káhira v sobě stále skrývá tento historický odkaz. Naší ambicí je přispět k jejich lepšímu poznání a pochopení celé bohaté kultury islámského Egypta vůbec. Vždyť Káhiru hojně navštěvují i čeští cestovatelé. Ti se zde obvykle poprvé setkávají s islámským městem, jež však často zůstává nepochopeno, a jeho bohatství neodkryto. Naše kniha Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta může být prvním krokem k novému objevování tohoto živého, pulzujícího místa. Její struktura, hloubka informací, názorné plány a mapy by čtenáři měly usnadnit základní orientaci. Text pochází z pera autorů, kteří se Egyptem dlouhodobě odborně zabývají a v Káhiře dlouhodobě pobývají: islámskou architekturu a urbanismus zpracoval Štěpán Macháček, umělecké řemeslo a historické přehledy Hana Nováková, kapitoly o koptských dějinách a umění Hana Benešovská. Početný soubor fotografií Jana Brodského přináší jedinečnou vizuální informaci o současném stavu káhirských památek. Tato originální série vznikala v říjnu 2009 i na místech, kam běžní návštěvníci této metropole na kulturním rozhraní Afriky, Asie a Evropy obyčejně nezavítají.

Káhiru, hlavní město Egypta a nejlidnatější město afrického kontinentu, lze považovat za skutečnou studnici pokladů islámské architektury a umění vůbec - i proto byla vedle dalších významných islámských urbanistických celků zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Jednotlivé slohy se zde nerušeně vyvíjely od obsazení Egypta vojsky Amra ibn al-Áse roku 641 n. l. přinejmenším do konce osmanské vlády v závěru 18. století. Na rozdíl od jiných islámských metropolí nikdy nebyla zničena vpádem vojsk, a dochovaly se v ní tudíž i stavby z nejstarších období arabského osídlení. Dnešní mnohamiliónová Káhira v sobě stále skrývá tento historický odkaz. Naší ambicí je přispět k jejich lepšímu poznání a pochopení celé bohaté kultury islámského Egypta vůbec. Vždyť Káhiru hojně navštěvují i čeští cestovatelé. Ti se zde obvykle poprvé setkávají s islámským městem, jež však často zůstává nepochopeno, a jeho bohatství neodkryto. Naše kniha Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta může být prvním krokem k novému objevování tohoto živého, pulzujícího místa. Její struktura, hloubka informací, názorné plány a mapy by čtenáři měly usnadnit základní orientaci. Text pochází z pera autorů, kteří se Egyptem dlouhodobě odborně zabývají a v Káhiře dlouhodobě pobývají: islámskou architekturu a urbanismus zpracoval Štěpán Macháček, umělecké řemeslo a historické přehledy Hana Nováková, kapitoly o koptských dějinách a umění Hana Benešovská. Početný soubor fotografií Jana Brodského přináší jedinečnou vizuální informaci o současném stavu káhirských památek. Tato originální série vznikala v říjnu 2009 i na místech, kam běžní návštěvníci této metropole na kulturním rozhraní Afriky, Asie a Evropy obyčejně nezavítají.