Benjamin Kuras strana 2 z 4

Upravené vydání Kurasova bestselleru od roku 2004. S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcum zábavne, srozumitelne a svižne nastinuje obnovování tradic starocínských taoistických sexuálních technik a tao istické životní fi lozofi e. Proplétá je anekdotami ze staré Cíny a z nedávné Hané, kde se urcité formy taoistického sexu bezdeky pes tovaly za dob hlubokého komunismu.

Úspěšný evergreen nás vrací do tragikomických událostí české historie se všemi jejími falešnými představami o vesnické idyle a "mírumilovných a laskavých lidech".

První verze této knihy vznikala na samém počátku 21. století. V té době začal pád západní civilizace nabírat do té doby nepředstavitelné tempo. To se ovšem neustále zrychluje, a tak se ani nedbalý a povrchní sledovatel už nemůže ubránit obavám, že v Evropě se schyluje k politické, kulturní, duchovní a fyzické katastrofě kataklyzmatických rozměrů, srovnatelné s pádem západní Římské říše a o tisíc let později východní Byzance, které ve svých miléniích tvořily vrcholy civilizačních snah lidstva. U obou zaniklých civilizací přispěl k jejich pádu pod vnějšími útoky také vnitřní kulturní, morální a politický kolaps. Ten dnes probíhá téměř podle stejné šablony v obou dědických civilizacích, jimiž jsou Západ a Rusko. Po pádu komunismu se u nich očekávalo sblížení, místo něhož se opět dostávají do nesmyslného konfliktu, který odvádí pozornost jich i celého světa od ohrožení společných hodnot a oslabuje jejich schopnost sebeobrany. Jak západní svět, tak i současné Rusko jsou postiženy akutní ztrátou pudu sebezáchovy a náměsíčnou hypnózou, která podle všeho neodvratně směřuje k pasivní a masivní sebevraždě. Tato knížka se v rozšířeném pohledu pokouší probudit všechny, jimž na přežití civilizace záleží, a přimět je k přemýšlení, jak jejímu zániku zabránit. Pokud je to ještě možné.

Kniha navazuje na kultovní knihu Jak přežít padouchy. Sleduje historicky průběžně trvalé napětí mezi utopickou vírou a praktickou racionalitou, které je na jedné straně hnací silou civilizační tvořivosti a na straně druhé zdrojem hromadné vražednosti ve jménu těžko uskutečnitelných „vyšších principů“. Jako možnou záchranu před hrozícím civilizačním krachem nabízí cestu etiky skvělosti spočívající v soustředění všech lidských energií k tvorbě užitečných věcí, k jejich vlastnímu dokonalému účelu a smyslu, v níž by na padoušství nezbývala síla, čas ani místo. Pátrá po původu touhy západní civilizace přetvářet padouchy v dobrotivé lidi a společnost krutou a bezohlednou ve spravedlivou a soucitnou. Kořeny nachází v antickém Řecku a Izraeli; analyzuje jejich náboženské mýty, sleduje souběžný historický vývoj, srovnává jejich pravidla ideálního jednání a objevuje v nich víc podobností než odlišností. Zaznamenává vzájemné ovlivňování a příležitostné konflikty, které nakonec splývají v západní kultuře, která trvá dodnes.

Nebýt Golema studuje spisy pražského rabína Jehudy Löwa a vnímá ho jako renesančního filosofa spíš než legendárního mága. V jeho kabalisticky formulovaných popisech tvoření jako nadvlády myšlenky nad hmotou, v etice střední cesty a ve výkladech biblických zázraků nachází předchůdce kvantové fyziky, teorie relativity, postfreudovské motivační a transpersonální psychologie a systému vzdělání, který téměř v identické podobě o století později světu předal Komenský. Prokládá je událostmi z židovských dějin, strukturou židovské vzdělanosti a židovskými anekdotami. Místo obvykle zdůrazňovaných židovských dějinných tragédií zaostřuje na historické židovské úspěchy a snaží se vystopovat psychické a kulturní prvky, které k úspěchu přispívají. Zaznamenává Löwovo prolínání s českými dějinami, českou kulturou, českou psychikou a českými osudy a nalézá v něm několik prvků, které mají Češi se Židy společné a jimiž by mohli posílit svoji cestu k národnímu úspěchu. "Lehkým a přátelským tónem, čtivě a přehledně přispívá k občanské a náboženské spolupráci a ke vzájemnému sdílení mezi Židy a jejich okolím. Jeho humor je příjemný a usnadňuje čtení." (Ivan O. Štampach, DINGIR)

Soumrak bílého muže sleduje vývoj západního myšlení od slavného Kiplingova imperiálního "břemene bílého muže" konce 19. století přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století po psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy počátku století tohoto. V mezerách mezi nimi se pokouší vystopovat paralelně probíhající a často opomíjené proudy filozofie a psychologie tvoření, sebezlepšování a duchovní a morální obnovy navazující na kreativní tradice Západu, od biblické etiky, přes protestantskou etiku kapitalismu, vědeckou a technickou revoluci, po nejnovější psychologické objevy, které by mohly západní civilizaci zachránit a posunout na další stupínek úspěšného vývoje.