Benjamin Kuras strana 3 z 3

V Talmudu účinkuje přes tisíc rabínů, kteří vám při podrobnějším čtení oživnou v diskusích o obrovské škále témat a ve vyprávění jiných rabínů. Jejich příběhy jsou někdy tragické, někdy komické, místy i trapné. Někteří vám budou sympatičtí, jiní protivní. U některých vám připadne, že vás znají a jste jim naopak protivní vy. Nemáte-li rádi Židy, bude vám místy připadat, že i oni vás nenávidí. Najdete mezi nimi hrdiny i rošťáky, laskavce i vzteklouny, troufalce i zbabělce, štědré i lakomce, pokorné i nafoukance, bankéře a vezíry, vinaře a statkáře, truhláře a ševce, šašky a tanečníky, akrobaty a žongléře. Některé budete obdivovat, s některými budete souhlasit, o jiných byste raději nikdy neslyšeli. Všichni dohromady tvoří bohatý kaleidoskop, mozaiku či panoptikum svobodně a tvořivě myslící společnosti, vytvářející dramatické dějiny snah o laskavou a spravedlivou společnost a demokratickou revoluci v náboženství. Jejich prostřednictvím se náboženské vědění přeměňuje z domény a vlastnictví kněžské kasty v kulturní, etické a právní dědictví celé komunity, jejíž duchovní vůdci přicházejí ze všech společenských vrstev, od kněží po zemědělské nádeníky.

Jako všechny ostatní texty Benjamina Kurase, jsou i jeho Pravicové kuchařky vyváženě namíchaným pokrmem bystrých postřehů, poučených úvah a humoru. Čili pro ty, kteří se jen chtějí zasmát - vězte, že si budete moci i něco uvařit. A pro ty, kdo hledají nové kulinářské prožitky - zkonzumujete i spoustu zajímavostí o kulturním pozadí té které kuchyně. Proč pravicová kuchařka? Zjednodušeně řečeno, levicovost je kolektivistická a davová, pravicovost individualistická. Levicovým principem je tedy konzumace jídla předpřipraveného a jednotvárného, pravicovým vynalézavost a svoboda improvizace. A že Británie není kulinární velmoc? Jak to, že nejpopulárnějším televizním šéfkuchařem je Angličan Jamie Oliver a proč si Praha v naději na častější návštěvy Michelinových inspektorů přiváží s velkou pompou Skota Gordona Ramsayho. A oba vás v této knize naučí péct tradiční britský vánoční oběd. A nejpopulárnější britské jídlo? Není jím už dávno tradiční roast-beef, nýbrž chicken tikka masala, jež z

Další pokračování pravicové kuchařky pro všechny milovníky humoru a dobrého jídla není pojato geograficky, ale je věnováno jak vegetariánům tak všem ostatním, kteří by chtěli jíst zdravě ale též pestře. Protože v české kuchyni chybějí pestré a chuťově uspokojivé rostlinné alternativy masa - jako jimi naopak oplývají kuchyně středomořské -věnuje se autor pravicovým receptům rostlinným. Ale nejedná se o propagací vegetariánství a rozhodně ne vegetariánské ideologie, která tak ráda tvrdívá, že v člověku pěstuje touhu po míru, zatímco maso v nás vytváří agresivitu, aniž by brala na vědomí, že vedle Shawa mezi nejslavnější vegetariány 20. století patřil taky Adolf Hitler. Ostatně i ten Shaw byl často agresivní jedovatý dědek.

Slepování střepů je svižně psaná knížka s mnoha novými objevnými pohledy na život a práci J.A. Komenského. Nachází v Komenském filozofického předchůdce politického konzervatismu, významného zákulisního stratégatřicetileté války, neúnavného workoholika a j

PPP čili politika prochází pupkem je politicko-gastronomická teorie, podle níž to, co člověk jí, podvědomě, podprahově a velmi hluboce ovlivňuje jeho politické myšlení a tudíž i volbu politiků. Podle níž taky barvu a pravděpodobné chování politika můžeme odhadnout i podle toho, co jí. Že tudíž existují jídla pravicová a levicová, i kuchařské metody levicové a pravicové. A máme-li před sebou politika, který káže pravicově, ale jí levicově - nebo naopak - měl by nám být podezřelý. Z čehož vychází další teorie, že politické myšlení - tak jako třeba zdraví - se dá měnit tím, že změníme stravu. Téměř vědeckým důkazem pro tuto teorii je poznatek, že komunismus si upevnil moc levicovým hromadným stravováním, které jednak zúžilo výběr, jednak odebralo kuchaření soukromým drobným restauracím a předalo je do rukou státem kontrolovaného potravinového glajchšaltu . Tedy vytvořilo dokonalé stravování levicové, z něhož pak těžko mohl vyrůstat člověk pravicově myslící. Měli to ti komunisté vymakáno do posledního drobečku a hodně toho po nich přežívá. Tato knížka zkoumá, jak se pravicovým jídlem zase vrátit k demokratickému konzervatismu.

Jak zabít civilizaci už vnímá demokracii v Evropě jako prohranou a sleduje její pevně nastartovanou a setrvačností hnanou cestu k zániku západní civilizace. Nastiňuje ideový původ, vznik a vývoj západní civilizace, její jedinečnou a vratkou kompozici stěžejních prvků, principů a hodnot, které z ní přes všechny překážky a pokusy o zničení udělaly nejtvořivější civilizaci dějin. Táže se, co z nich nám ještě stojí za záchranu, jak by se taková záchrana ještě na poslední chvíli dala provést, nebo jak alespoň něco z jejích hodnot převést do civilizace, která se ji chystá nahradit s mírou bigotnosti a cílené krutosti, jakou západní civilizace na svém území pamatuje jen z krátkého období Hitlerova nacismu. Mezi hlavními prvky této náhradní civilizace jsou adorace nenávisti, zbožňování smrti a likvidace smyslu pro krásu, lásku, laskavost, soucit a humor, které jsou pro západní civilizaci prvky stěžejními. Ty se i zde autor pokouší zachránit, ale jeho obvyklý optimistický humor předchozích knížek zde místy přechází v humor šibeniční a mrazivý.

Soumrak bílého muže sleduje vývoj západního myšlení od slavného Kiplingova imperiálního "břemene bílého muže" konce 19. století přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století po psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy počátku století tohoto. V mezerách mezi nimi se pokouší vystopovat paralelně probíhající a často opomíjené proudy filozofie a psychologie tvoření, sebezlepšování a duchovní a morální obnovy navazující na kreativní tradice Západu, od biblické etiky, přes protestantskou etiku kapitalismu, vědeckou a technickou revoluci, po nejnovější psychologické objevy, které by mohly západní civilizaci zachránit a posunout na další stupínek úspěšného vývoje.

Úspěšný evergreen nás vrací do tragikomických událostí české historie se všemi jejími falešnými představami o vesnické idyle a "mírumilovných a laskavých lidech".

Nebýt Golema studuje spisy pražského rabína Jehudy Löwa a vnímá ho jako renesančního filosofa spíš než legendárního mága. V jeho kabalisticky formulovaných popisech tvoření jako nadvlády myšlenky nad hmotou, v etice střední cesty a ve výkladech biblických zázraků nachází předchůdce kvantové fyziky, teorie relativity, postfreudovské motivační a transpersonální psychologie a systému vzdělání, který téměř v identické podobě o století později světu předal Komenský. Prokládá je událostmi z židovských dějin, strukturou židovské vzdělanosti a židovskými anekdotami. Místo obvykle zdůrazňovaných židovských dějinných tragédií zaostřuje na historické židovské úspěchy a snaží se vystopovat psychické a kulturní prvky, které k úspěchu přispívají. Zaznamenává Löwovo prolínání s českými dějinami, českou kulturou, českou psychikou a českými osudy a nalézá v něm několik prvků, které mají Češi se Židy společné a jimiž by mohli posílit svoji cestu k národnímu úspěchu. "Lehkým a přátelským tónem, čtivě a přehledně přispívá k občanské a náboženské spolupráci a ke vzájemnému sdílení mezi Židy a jejich okolím. Jeho humor je příjemný a usnadňuje čtení." (Ivan O. Štampach, DINGIR)

Kniha navazuje na kultovní knihu Jak přežít padouchy. Sleduje historicky průběžně trvalé napětí mezi utopickou vírou a praktickou racionalitou, které je na jedné straně hnací silou civilizační tvořivosti a na straně druhé zdrojem hromadné vražednosti ve jménu těžko uskutečnitelných „vyšších principů“. Jako možnou záchranu před hrozícím civilizačním krachem nabízí cestu etiky skvělosti spočívající v soustředění všech lidských energií k tvorbě užitečných věcí, k jejich vlastnímu dokonalému účelu a smyslu, v níž by na padoušství nezbývala síla, čas ani místo. Pátrá po původu touhy západní civilizace přetvářet padouchy v dobrotivé lidi a společnost krutou a bezohlednou ve spravedlivou a soucitnou. Kořeny nachází v antickém Řecku a Izraeli; analyzuje jejich náboženské mýty, sleduje souběžný historický vývoj, srovnává jejich pravidla ideálního jednání a objevuje v nich víc podobností než odlišností. Zaznamenává vzájemné ovlivňování a příležitostné konflikty, které nakonec splývají v západní kultuře, která trvá dodnes.

První verze této knihy vznikala na samém počátku 21. století. V té době začal pád západní civilizace nabírat do té doby nepředstavitelné tempo. To se ovšem neustále zrychluje, a tak se ani nedbalý a povrchní sledovatel už nemůže ubránit obavám, že v Evropě se schyluje k politické, kulturní, duchovní a fyzické katastrofě kataklyzmatických rozměrů, srovnatelné s pádem západní Římské říše a o tisíc let později východní Byzance, které ve svých miléniích tvořily vrcholy civilizačních snah lidstva. U obou zaniklých civilizací přispěl k jejich pádu pod vnějšími útoky také vnitřní kulturní, morální a politický kolaps. Ten dnes probíhá téměř podle stejné šablony v obou dědických civilizacích, jimiž jsou Západ a Rusko. Po pádu komunismu se u nich očekávalo sblížení, místo něhož se opět dostávají do nesmyslného konfliktu, který odvádí pozornost jich i celého světa od ohrožení společných hodnot a oslabuje jejich schopnost sebeobrany. Jak západní svět, tak i současné Rusko jsou postiženy akutní ztrátou pudu sebezáchovy a náměsíčnou hypnózou, která podle všeho neodvratně směřuje k pasivní a masivní sebevraždě. Tato knížka se v rozšířeném pohledu pokouší probudit všechny, jimž na přežití civilizace záleží, a přimět je k přemýšlení, jak jejímu zániku zabránit. Pokud je to ještě možné.

Kniha Poslední naděje civilizace navazuje na bestseller Jak zabit civilizaci. Dokumentuje dobu od přelomových událostí historické imigrační vlny léta 2015 a nabízí hlubší vhled do příčin a kořenů sebevražedné mánie západní civilizace. Vydává tak zoufalý výkřik k probuzeni z iluzí a sebeklamů růžovými brýlemi vnímané reality a vykresluje skutečný obraz vystupující z mlhy ideologické zaslepenosti. V podrobně dokumentovaných událostech popisuje šíři kolonizace a hloubku islamizace západní Evropy, prudké tempo islamizace Ameriky za Obamova prezidentství, kolaps Blízkého východu a jeho pád do brutálního chaosu a ničím nezastavovaný růst síly a agresivity spojený se sofistikovanou strategií radikálního islámu. Ukazuje, jak a proč prohlubující se psychické poruchy západních elit vhánějí celou civilizaci do propasti, a přibližuje poslední naděje na záchranu Evropy před kulturním a civilizačním zánikem. Vkládá je především do střední Evropy jako poslední dosud nekolonizované a multikulturní politickou korektností neomámené evropské části, jejímž osudovým posláním je vyrůst ze své domnělé malosti a uchovat zdravý rozum, tak jako kdysi Západ zachránil zdravý rozum a civilizovaný život jí.

Blaho je přirozený stav vesmíru. Všechno, co není blaho, je faleš, lež, sebeklam, přetvářka, předstírání, náhražka. Blaho je pocit harmonie s tokem vesmíru, který se čínsky jmenuje Tao. Faleš, napodobenina, předstírání a sebeklam se čínsky řeknou Mao. Tao nám prospívá, Mao nám škodí. Tao je nekonečná energie nekonečného vesmíru, Mao je jepičí eneržičička našeho malého vystrašeného egíčka nafukujícího se k prasknutí. Mao vytváříme, když nahrazujeme něco, co je, něčím, co si představujeme, že by být mělo podle našeho egocentrického řádu, kolektivistické utopie, bigotních pravidel, Maovy příručky. Tak se blaho stává neblahem a z taoistů maoisté. To se nám promítá do sexu a s ním často spojované záhady, které se říká láska.

Jak zabít civilizaci už vnímá demokracii v Evropě jako prohranou a sleduje její pevně nastartovanou a setrvačností hnanou cestu k zániku západní civilizace. Nastiňuje ideový původ, vznik a vývoj západní civilizace, její jedinečnou a vratkou kompozici stěžejních prvků, principů a hodnot, které z ní přes všechny překážky a pokusy o zničení udělaly nejtvořivější civilizaci dějin. Táže se, co z nich nám ještě stojí za záchranu, jak by se taková záchrana ještě na poslední chvíli dala provést, nebo jak alespoň něco z jejích hodnot převést do civilizace, která se ji chystá nahradit s mírou bigotnosti a cílené krutosti, jakou západní civilizace na svém území pamatuje jen z krátkého období Hitlerova nacismu. Mezi hlavními prvky této náhradní civilizace jsou adorace nenávisti, zbožňování smrti a likvidace smyslu pro krásu, lásku, laskavost, soucit a humor, které jsou pro západní civilizaci prvky stěžejními. Ty se i zde autor pokouší zachránit, ale jeho obvyklý optimistický humor předchozích knížek zde místy přechází v humor šibeniční a mrazivý.

Jak zabít civilizaci už vnímá demokracii v Evropě jako prohranou a sleduje její pevně nastartovanou a setrvačností hnanou cestu k zániku západní civilizace. Nastiňuje ideový původ, vznik a vývoj západní civilizace, její jedinečnou a vratkou kompozici stěžejních prvků, principů a hodnot, které z ní přes všechny překážky a pokusy o zničení udělaly nejtvořivější civilizaci dějin. Táže se, co z nich nám ještě stojí za záchranu, jak by se taková záchrana ještě na poslední chvíli dala provést, nebo jak alespoň něco z jejích hodnot převést do civilizace, která se ji chystá nahradit s mírou bigotnosti a cílené krutosti, jakou západní civilizace na svém území pamatuje jen z krátkého období Hitlerova nacismu. Mezi hlavními prvky této náhradní civilizace jsou adorace nenávisti, zbožňování smrti a likvidace smyslu pro krásu, lásku, laskavost, soucit a humor, které jsou pro západní civilizaci prvky stěžejními. Ty se i zde autor pokouší zachránit, ale jeho obvyklý optimistický humor předchozích knížek zde místy přechází v humor šibeniční a mrazivý.