Nikolaj Berďajev

Autor se v knize zaměřuje na duchovní, kulturní a ideové dějiny Ruska, a to především od 19. století. Hned v úvodu ukazuje, že Rusové jsou svým bytostným založením národem Východu - tomu odpovídá charakter státu, vztah mezi sociálními třídami a dlouhodobé smýšlení elit. Dále objasňuje pojmy, jako je slavjanofilství, západnictví, nihilismus, narodnictví či anarchismus, a věnuje se charakteru ruské inteligence a ruské literatury. Autor své vhledy do ruských duchovních dějin plasticky předvádí na miniportrétech ruských osobností, jako je např. Radiščev, Gercen, Čaadajev, Chomjakov, Bělinskij, Černiševskij, Pisarev, Bakunin, Něčajev, Tkačev a Lenin. Zejména na nich si čtenář jasně a konkrétně uvědomí, jak bytostně odlišné je ruské myšlení od západní mentality a západního duchovního i sociálního světa, a zejména od jakéhokoli liberalismu. Jeho konstantní rysy jsou fanatismus a asketismus, hluboký nihilismus, revolucionářství, dogmatický kult lidu a sen o jeho domnělém osvobození. Velmi působivá a přesvědčivá je též kapitola o ruské literatuře 19. století, která je sice mesianistická, ale zároveň hluboce apokalyptická, očekávající katastrofu, výbuch, zmar (Dostojevskij, Leontěv, Fjodorov a další). Dnešní čtenář s překvapením zjišťuje, kolik skutečně radikálních domácích předchůdců a zdrojů ruský bolševismus měl a jaký "kvas" mu po desetiletí a staletí předcházel. Podle Berďajeva bolševismus zcela organicky vyrůstá z domácích ruských pramenů a marxismus je pouze sjednocujícím teoretickým a organizačním vazivem hnutí. Berďajevova kniha neztrácí svou aktuálnost. Při četbě jeho výkladů čtenář mimoděk srovnává s dějinami a mentalitou vlastního národa a klade si otázky, do jaké míry je současné Rusko vypočitatelnou zemí a jak se její zvláštní duchovní ustrojení projevuje anebo může projevit dnes. Lze očekávat, že se v něm skutečně mohou prosadit západní liberálně demokratické hodnoty? Jaký postoj k této zemi zaujímat a jakou vůči ní vést politiku?

Kniha dokladuje spôsob myslenia ruského filozofa Nikolaja Alexandroviča Berdajeva, ktorý je práve dnes podnetný a inšpirujúci - východiská hľadá v konkrétnej existencii, v jedinečnosti a neopakovateľnosti ľudského osudu. Edícia Filozofia do vrecka.

Tři Berďajevovy eseje, které tvoří svazek i Nový středověk /i , patří mezi nejproslulejší díla tohoto autora. Byly napsány v první polovině dvacátých let v Berlíně pod dojmem ještě živých drastických zkušeností první světové války, bolševické revoluce a občanské války. Jsou výrazem potřeby vzdělaného a věřícího člověka vyrovnat se s pádem staré kultury a tradičních hodnot.

Tři Berďajevovy eseje, které tvoří svazek i Nový středověk /i , patří mezi nejproslulejší díla tohoto autora. Byly napsány v první polovině dvacátých let v Berlíně pod dojmem ještě živých drastických zkušeností první světové války, bolševické revoluce a občanské války. Jsou výrazem potřeby vzdělaného a věřícího člověka vyrovnat se s pádem staré kultury a tradičních hodnot.

V tomto diele Nikolaj Alexandrovič Berďajev (1874–1948) tvrdí, že „ruský komunizmus je tradičnejší, než si ľudia obyčajne myslia, je transformáciou a deformáciou starej ruskej mesiášskej idey“, má jednoducho dlhoročnú tradíciu. V knihe vystupuje celá galéria postáv ruských revolucionárov, čudákov, rojkov i praktikov, anarchistov a nihilistov, konštitučných demokratov, sociálnych revolucionárov, socialistov a komunistov, boľševikov i menševikov.

Tato práce byla napsaná po 2. světové válce, kdy se Berďajev znovu vrací k dějinně-filosofickým úvahám o Ruské ideji, inspirující Rusko během posledních pěti století.

Tato práce byla napsaná po 2. světové válce, kdy se Berďajev znovu vrací k dějinně-filosofickým úvahám o Ruské ideji, inspirující Rusko během posledních pěti století.

Kniha Duch a realita sa venuje uplatneniu základnej myšlienky Berďajevovej filozofie o nadradenosti ducha nad hmotou a potrebe rozvíjať ho vo všetkých oblastiach každodenného života. Text je patrí k základným dielam religionistiky dvadsiateho storoči a.

Filosofie svobodného ducha je prvním větším systematickým dílem N. A. Berďajeva v emigraci shrnujícím všechna základní témata jeho dosavadního myšlení, jež pokrývají oblast metafyziky, filosofie dějin a náboženství. Kriticky se zde staví k tradiční dogmatické teologii, jednostrannému západnímu racionalismu i módnímu spiritualismu a usiluje o nový hlubší pohled na křesťanskou tradici. Roku 1933 obdržel za toto dílo cenu Francouzské akademie. V prvním díle se vyrovnává s novověkou emancipací člověka, zvláště v jejích problematických rysech: masovosti a průměrnosti. Proti tomu se snaží postavit koncept duchovního aristokratismu - křesťanství obnoveného autentickou mystickou zkušeností. Druhý díl přináší hlubší úvahy o základních křesťanských dogmatech, Boholidství a Trojici, zabývá se významem panenskosti a nauky o Sofii jako náležitým doplněním trojičního učení a zhodnocuje lidskou tvorbu v dějinách, především umění, jako pokračování díla stvoření.