Lucia Berlinová

Lucia Berlinová si získala čtenáře i kritiky po celém světě až dlouhých jedenáct let po své smrti: výbor z její povídkové tvorby nazvaný Manuál pro uklízečky vyšel ve větším nakladatelství až v roce 2015, zaznamenal ihned obrovský - a nečekaný - úspěch a byl následně přeložen do více než 30 jazyků. Soubor Večer v ráji přináší další porci toho, čím nám Berlinová učarovala - v povídkách inspirovaných vlastními osudy vypráví o neúprosnosti života, o životních prohrách a ztroskotáních, o obtížném hledání naděje tam, kde se žádná naděje neskýtá… I v těch nejtemnějších prožitcích ovšem autorka dovede najít krásu - a činí tak bez sentimentu a s ďábelským smyslem pro humor. Při čtení jejích krátkých, úderných, vražedně vycizelovaných próz chápeme, proč ji americká kritika řadí po bok Raymonda Carvera, Alice Munroové, či dokonce Antona Pavloviče Čechova a proč je Lucia Berlinová dnes za oceánem obecně vnímána jako jedna z nejzajímavějších amerických povídkářek 20. století.

Když v roce 2015 vyšel ve Spojených státech výběr toho nejlepšího z povídkové tvorby Lucii Berlinové, vysloužil autorce posmrtně přídomek „nejlepší americká spisovatelka, o které jste nikdy neslyšeli“. Od té doby byl Manuál pro uklízečky přeložen do třiceti jazyků a získal si srdce čtenářů i kritiků po celém světě. V povídkách, které vznikaly zhruba od šedesátých do devadesátých let 20. století, se Berlinová inspirovala dětstvím stráveným v těžařských městečkách na americkém Západu, mládím, které prožila mezi společenskou smetánkou v jihoamerickém Chile, třemi ztroskotanými manželstvími, celoživotním problémem s alkoholem, roky strávenými v kalifornském Oaklandu a Berkeley, na americkém Jihozápadě a v Mexiku, a v neposlední řadě nesčetnými zaměstnáními, které vykonávala, aby uživila čtyři syny a mohla se ve volných chvílích věnovat psaní. Berlinová bývá často přirovnávána k Raymondu Carverovi, Grace Paleyové, Alice Munroové, či dokonce A. P. Čechovovi, avšak její tvorba je především bytostně svá. S brutální upřímností a směsicí humoru a melancholie se čtenáři sdílí lásku k osamělým, ztraceným duším, které uvízly ve světě veřejných prádelen a protialkoholních léčeben, v podřadných zaměstnáních, v nefunkčních vztazích a rozvrácených rodinách. Díky lásce k vyprávění dovede životní prohry a existenciální krize nečekaně přetavit v krásný a očistný zážitek. Ze silně autobiografických střípků tak skládá výjimečný a univerzální portrét lidského osudu. Sbírka povídek „utajeného pokladu americké literatury“. „Mistrný pohled na svět, oslava umění v obyčejném.“ Las Vegas Weekly „Naprosto skvělá posmrtně vydaná sbírka povídek.“ The Chicago Tribune „Příběhy Berlinové vás donutí žasnout nad nepředvídatelnými událostmi vaší existence. Je to opravdu talent.“ The New York Times Do povídek Lucii Berlinové se bezhlavě zamilujete, propadnete jim už při prvním krásně upřímném odstavci a vydrží vám to až do konce. Berlinová dokáže usnovat literární síť, do níž zachycuje sám život. Jsem naprosto unešená. – Helen Oyeyemi Díky Manuálu pro uklízečky se celému světu představuje důležitá americká autorka, kterou literární trh po většinu jejího života nedokázal docenit. Při čtení jejích povídek budete žasnout, jaké nepředvídatelné události vám může každodenní existence přinést. Berlinová je opravdový talent. – Dwight Garner, The New York Times Berlinová si zaslouží, abychom ji řadili po bok Alice Munroové, Raymonda Carvera a Antona Pavloviče Čechova. V rytmu, výstavbě textu, dialogu, charakterizaci osob, popisech i všech dalších ohledech naprosto exceluje. – Nick Romeo, The Boston Globe Kniha roku 2015 podle deníku Boston Globe a týdeníku Entertainment Weekly