Matěj Bílý

Kniha analyzuje vnitřní dění v politických i vojenských strukturách uvedené organizace a zasazuje je do kontextu vývoje studené války a událostí v sovětské zájmové sféře v Evropě. Zabývá se především vrcholným obdobím vlády sovětského vůdce Leonida Brežněva, pozornost je však věnována i krátkému intermezzu jeho nástupců, Jurije Andropova a Konstantina Černěnka. Práce je založena na rozsáhlém výzkumu v českých, polských a německých archivech, dokumentech publikovaných v edicích a příslušné sekundární literatuře. Výklad se nezaměřuje pouze na vývoj mechanismů organizace samotné – hodnotí též úlohu Varšavské smlouvy jakožto jednoho z nástrojů Kremlu pro správu východního bloku.

Slovník podává nejen rychlý přehled o životě a politické kariéře vedoucích funkcionářů KSČ, ale díky přiřazení seznamu základních pramenů a literatury ke každému biografickému heslu může posloužit i jako základní východisko k hlubšímu studiu témat spojených s personáliemi komunistické strany. Obsahuje také úvodní studii nastiňující problematiku vzniku a proměn KSČ a KSS a zejména jejich volených orgánů v širším kontextu dějin Československa. Biografická hesla vycházejí nejen z relevantní odborné literatury, ale především z primárního výzkumu archivních pramenů. Autorský kolektiv zahrnuje více než čtyři desítky historiků a archivářů. Krom badatelů Ústavu pro studium totalitních režimů na projektu spolupracovali přední odborníci z českých a slovenských historiografických institucí.

Monografie analyzuje na základě rozsáhlého archivního výzkumu poslední fázi existence uvedené organizace. V centru pozornosti se nacházejí změny, které v jejím fungování nastaly po nástupu sovětského vůdce Michaila Gorbačova do čela Komunistické strany Sovětského svazu. Kniha zkoumá roli, kterou aliance sehrála v závěrečné etapě studené války, stejně jako prohlubující se spory mezi jednotlivými členskými státy, které se objevily v důsledku dynamické proměny mezinárodní situace i Gorbačovem iniciovaného pokusu o reformu východoevropských státně-socialistických diktatur. V neposlední řadě se věnuje doposud málo prozkoumaným důvodům a průběhu rozpuštění organizace na počátku devadesátých let.

Monografie na základě rozsáhlého výzkumu v regionálních archivech sleduje nastolení, upevnění a proměny diktatury Komunistické strany Československa na příkladu čtyř krajských a osmi okresních stranických organizací na území českých zemí. Časově je ohraničena koncem druhé světové války v květnu 1945, kdy „národní revoluce“ vynesla v regionálním prostředí k moci velký počet komunistů a jejich sympatizantů, a druhou celostátní konferencí KSČ v červnu 1956, která završila první fázi destalinizace v Československu. Výklad se zaměřuje především na vývoj krajských a okresních stranických elit, vztahy mezi jednotlivými úrovněmi stranické hierarchie, vnitrostranickou komunikaci a proměny narativů, kterými se KSČ snažila legitimizovat své mocenské nároky.