Roberto Bolano

Chilan Roberto Bolano (1953–2003), básník a prozaik, je v současnosti zřejmě nejvýraznější postavou latinskoamerické literatury. V této knize vypráví příběh dvou „divokých detektivů“, básníků-desperátů Artura Belana a Odyssea Limy a jejich přátel, umělců a stoupenců „žaludečního realismu neboli žaludného či záludného realismu, někdy též bludrealismu“, kteří se vydávají po stopách tajemné básnířky Cesáreji Tinajerové. Hledání – iniciační cesta, bildungsroman, citová výchova – trvá dvacet let, od roku 1976 do roku 1996, a prostřednictvím množství postav se rozvětvuje do změti podivných, někdy neukončených příběhů, tvořících „totální“ román, kde se dá najít úplně všechno: lásky, smrti a vraždy, blázince a univerzity, zmizení a objevování, literatura i život. Dějištěm je Mexiko (kde Bolaño vyrůstal), Nikaragua, USA, Francie, Španělsko, Rakousko, Izrael, Afrika.

Touto knihou, vydanou v roce 1996, na sebe dnes slavný Roberto Bolaňo poprvé upoutal pozornost. Formálně se tváří jako slovník spisovatelů, ale žádná slavná jména skutečných latinskoamerických autorů, kteří si tak či onak zadali s fašistickou ideolog ií, tam nenajdeme. Není to ani sbírka esejů, ale ani román či povídky, nýbrž zvláštní hybridní žánr: soubor typicky bolaňovských, záměrně znejistělých vyprávění, kde banální a všední historky nabývají děsivých a groteskních rozměrů. Bolaňo tu má blíz ko k Borgesovi, jenž také věrohodně vyprávěl o neexistujících spisovatelích, textech a historických osobnostech a s radostí ze hry vymýšlel příručky typu Fantastické zoologie. Bolaňo si navíc hraje se jmény, která se někdy dají v textu dešifrovat, sa rkasticky se šklebí a popichuje, ale hlavně propadá - a s ním i čtenáři - kouzlu slova a chrlí fascinující litanie a obrazy.

V kompozičně bohatém románu 2666 se mísí detektivka s eposem, filozofický román s básní, citová výchova s vědeckofantastickou literaturou, novinová reportáž s lékařskými záznamy šílených stavů choré mysli. Hlavními hrdiny jsou tři profesoři německé literatury, které spojuje láska k dílu tajemného spisovatele Archimboldiho i k jejich anglické kolegyni. Čtyři badatelé se vydají po stopách Archimboldiho do Mexika, kde se dozvědí o řadě brutálních vražd žen a dívek. Tyto zločiny se vinou pěti knihami románu, zrcadlícího dnešní šílenou společnost, kterou snad může zachránit jen literatura.

Mladý Udo Berger se vydává s přítelkyní na pár dní na Costa Brava, kde zdokonaluje svou novou válečnou hru – Třetí říši. Idylická scenérie kontrastuje s výstupy podivínů, jako je Vlk, Beránek či znetvořený hlídač na pláži, zvaný Spálenej. Udo při zdokonalování stolní hry o Třetí říši ztrácí pojem o hranicích skutečnosti a výmyslu a také čtenáře někdy mate měkká, bažinatá půda Bolanovy nezkrotné imaginace. Vypravěčsky strhující kniha znovu a jinak předkládá autorova věčná témata – podoby zla, formy nacismu a to, jak se kultura (smyšlenka, hra, literatura) stává jedinou pravou skutečností.

Roberto Bolano napísal zvláštny román noir, v ktorom sa miešajú umenie, dejiny a teror. V ateliéri poézie, ktorý navštevuje rozprávač románu v provinčnom meste v Čile, sa objaví zvodný a záhadne odťažitý mladý muž. Pinochetov puč poskytne tomuto čudnému umelcovi príležitosť predviesť svoju radikálnu umeleckú koncepciu krutosti, keď zavraždí niekoľko žien za okolností, ktoré si ani čitateľ, ani rozprávač nedokážu predstaviť. Vzdialená hviezda je mrazivým skúmaním fašistickej mentality a hraníc zla podaným vo forme strhujúceho literárneho trileru.

„Teraz som matka a zároveň vydatá žena, no nie tak dávno som žila mimo zákon.“ Týmito slovami začína Bianca svoj príbeh o neľahkom – zločineckom – dospievaní v Ríme. Keď príde o rodičov, nechá školu, nájde si slabo platenú prácu a obklopí sa nesprávnou spoločnosťou. Keď jej mladší brat domov privedie dvoch zlodejíčkov, Bianca zistí, ako hlboko dokáže klesnúť. Lumpen románik je prekvapivým podobenstvom o tom, ako znovu získať moc nad vlastným životom. „Najvplyvnejší a najobľúbenejší autor v španielsky písanej literatúre.“ Susan Sontag „Najlepší spisovateľ svojej generácie.“ El Mundo

"Roberto Bolano generációjának legbámulatosabb spanyol nyelvű regényírója.", vallotta sokakkal egyetértésben Susan Sontag. A 2666 pedig a chilei szerző vitathatatlan mesterműve, amely a korai halála utáni évben, 2004-ben jelent meg, és máig a 21. századi világirodalom talán legnagyobb hatású regénye. Az öt könyvből álló mű minden része külön kaland, melyek egy meghatározott hely, a mexikói-amerikai határhoz közel fekvő, kitalált város, Santa Teresa felé vezetnek. Ide tart a négy elvakult irodalmár - egy francia, egy spanyol, egy olasz és egy angol - a rejtőzködő német írózseni, Benno von Archimboldi nyomában, miközben kusza szerelmi hálóba bonyolódnak. Itt él a második könyv chilei származású irodalomprofesszora, Amalfitano, akit a felesége egy tébolydába zárt költő miatt hagy el, és akinek egyetlen lánya életkorát tekintve a soron következő gyilkosságok egyik potenciális áldozata. A harmadik könyvben egy afroamerikai újságíró érkezik Santa Teresába, hogy egy bokszmérkőzésről közvetítsen, ám végül sokkal izgalmasabb téma, a rejtélyes elkövető után ered. A negyedik könyv a bűnesetek könyve. A város szeméttelepein egyre-másra kerülnek elő a női holttestek: sokuk épp csak kamasz, és szinte mindegyiküket kegyetlenül megkínozták. Legvégül a regényfolyam visszakanyarodik a titokzatos német író, Archimboldi élettörténetére, amely hová máshová is vezetne, mint a drog, a korrupció és erőszak eme valószerűtlenül valóságos poklába. Roberto Bolano 1953-ban született Santiago de Chilében. Fiatalkorában a családja Mexikóvárosba költözött, ahová Bolano a 70-es években visszatért. Élete második felét, legaktívabb alkotó éveit egy katalán tengerparti kisvárosban, Blanesben töltötte. 2003-ban halt meg Barcelonában. A Jelenkor Kiadónál megjelenő életműsorozatban a magyarul már napvilágot látott Vad nyomozókon kívül hamarosan megjelenik két kiadatlan műve, az El espíritu de la ciencia ficción (A science fiction szelleme) című regény, valamint egy elbeszéléskötet. "A pap, miközben sepregetett, egy darabig csak beszélt: a városról, a közép-amerikai emigránsok beszivárgásáról, arról a több száz mexikóiról, aki nap mint nap idejön, hogy munkát kapjon az üzemekben, vagy épp megpróbál átszökni az észak-amerikai oldalra; az embercsempészek üzelmeiről, a gyárakban fizetett éhbérről, arról, hogy mégis mennyire sóvárognak ez után az éh-bér után azok a szerencsétlenek, akik Querétaróból, Zacatecasból vagy épp Oaxacából jönnek, a kétségbeesett keresztények, mondta a pap - különös kifejezés éppen egy pap szájából -, akik egészen valószerűtlen módokon utaznak, olykor egyedül, olykor az egész családjukat magukkal hurcolva, míg el nem jutnak a határig, és csak akkor pihennek meg, vagy sírnak, imádkoznak, leisszák vagy bedrogozzák magukat, esetleg táncolnak, míg össze nem esnek."

Útlý román Vzdálená hvězda (šp. 1996) vznikl rozpracováním posledního příběhu Nacistické literatury v Americe (šp. 1996, čes. 2011). Vypravěč líčí se směsí hrůzy a fascinace několik epizod ze života básníka, s nímž se seznámil počátkem 70. let na básnické dílně a pak se s ním znovu setkal až po Pinochetově puči – vlastně ne s ním, ale s jeho „vzdušnou poezií“, verši psanými na oblohu tryskami letadla. Pátrání po tom, kdo tento básník-válečný pilot vlastně je, co znamená umění pro život a kolik cizích životů je někdo svému svéráznému umění ochoten obětovat, tvoří páteř vyprávění plného odboček dalších příběhů. Kniha, považovaná literárními kritiky za jedno z nejpodstatnějších Bolanových děl, je bajkou nehodnou následování o podvodném umělci, jenž místo jakékoli etiky dbal pouze na estetiku, a další z variant Bolanova hledání podob moderního zla.

Román Amulet navazuje na Divoké detektivy, podobně jako Vzdálená hvězda navazovala na Nacistickou literaturu v Americe. Vypravěčkou je Auxilio Lacouture, uruguayská básnířka a matka všech mexických básníků, která se v září roku 1968 při policejním zásahu na mexické univerzitě schovala na záchodě, kde přečkala několik dnů. Čas strávený na záchodě filozofické fakulty se stane tunelem času, který ji přenáší do minulých let v Mexiku i do těch, která má ještě před sebou. Ve strhujícím toku vyprávění, které sám Bolano přirovnává k partituře pro jediný nástroj, kdežto Divocí detektivové a 2666 jsou skladba pro orchestr, se objevují slavní skuteční i smyšlení básníci, malíři a další umělci včetně Artura Belana, a vypráví se také o cestování, o severním pólu a zapomenutých vraždách. Amulet je Bolanovým šestým románem, vydaným poprvé roku 1999 v nakladatelství Anagrama.

Az "Éjszaka Chilében" egyetlen hosszú, lenyűgöző, hol véresen komoly, hol fergetegesen mulatságos monológ, egy haldokló önigazolása önmaga és Isten előtt. Sebastián Urrutia Lacroix mondja el, aki szegény sorból származott és költőnek készült, aztán jezsuita pap és konzervatív kritikus lett, a gazdag és kiváltságos kulturális elit tányérnyalója; majd az Opus Dei megbízásából az európai templomok állagmegóvását tanulmányozta; később, Pinochet hatalomátvétele után a legnagyobb titokban a diktátort oktatta a marxizmus alapjaira; életének groteszk elemekben bővelkedő, olykor szürreális története példázat a sodródó társutas értelmiségiről, aki nem vesz tudomást a körülötte zajló véres valóságról, a társadalmi problémákról és az emberi szenvedésről, s az irodalom oltárán feláldozza az életet.

Livre du chaos magistralement mis en choeur, livre aussi de l''amitié, de la passion, Les Détectives sauvages brasse des éléments de la vie errante de Roberto Bolano et de son ami Mario Santiago Papasquiaro, qu''il transfigure en une épopée ouverte, lyrique, triste et joyeuse de destins qui ont incarné la poésie. La critique internationale a comparé ce roman polyphonique aux grandes oeuvres de Cortazar, de Garcia Marquez, de Pynchon. Cette oeuvre marque avec force l''arrivée de nouveaux écrivains latino-américains qui sont des héritiers hérétiques des grands auteurs du XXe siecle.

Mladý Udo Berger se vydává s přítelkyní na pár dní na Costa Brava, kde zdokonaluje svou novou válečnou hru – Třetí říši. Idylická scenérie kontrastuje s výstupy podivínů, jako je Vlk, Beránek či znetvořený hlídač na pláži, zvaný Spálenej. Udo při zdokonalování stolní hry o Třetí říši ztrácí pojem o hranicích skutečnosti a výmyslu a také čtenáře někdy mate měkká, bažinatá půda Bolanovy nezkrotné imaginace. Vypravěčsky strhující kniha znovu a jinak předkládá autorova věčná témata – podoby zla, formy nacismu a to, jak se kultura (smyšlenka, hra, literatura) stává jedinou pravou skutečností.

Touto knihou, vydanou v roce 1996, na sebe dnes slavný Roberto Bolaňo poprvé upoutal pozornost. Formálně se tváří jako slovník spisovatelů, ale žádná slavná jména skutečných latinskoamerických autorů, kteří si tak či onak zadali s fašistickou ideologií, tam nenajdeme. Není to ani sbírka esejů, ale ani román či povídky, nýbrž zvláštní hybridní žánr: soubor typicky bolaňovských, záměrně znejistělých vyprávění, kde banální a všední historky nabývají děsivých a groteskních rozměrů. Bolaňo tu má blízko k Borgesovi, jenž také věrohodně vyprávěl o neexistujících spisovatelích, textech a historických osobnostech a s radostí ze hry vymýšlel příručky typu Fantastické zoologie. Bolaňo si navíc hraje se jmény, která se někdy dají v textu dešifrovat, sarkasticky se šklebí a popichuje, ale hlavně propadá - a s ním i čtenáři - kouzlu slova a chrlí fascinující litanie a obrazy.