Kamil Boldan

Sedmero příspěvků nahlíží na osudy knihtisku v zemích Koruny české od konce 60. let 15. století. Autoři sledují rozdílné využití nového typografického média v komunikaci, církevní správě, liturgickém provozu nebo devoční praxi dominantní utrakvistické i menšinové katolické konfese, s přihlédnutím k polemikám s Jednotou bratrskou a raně reformační publicistikou. Jejich sondy zostřují obraz utrakvismu, který si až do 20. let 16. století udržoval od tištěných novinek jistý odstup, na rozdíl od receptivnějšího prostředí katolické církve.

Kniha představuje českou středověkou knižní kulturu a její média, tedy rukopisy a inkunábule. Popisuje, jak se knihy psaly a později tiskly, užívaly a shromažďovaly. Zaměřuje se především na památky latinského kulturního okruhu z území Českého království a Moravského markrabství z období od 9. století do roku 1500, tedy do doby, kdy tisky začaly i v české knižní kultuře významně převládat. Zahrnuje jak produkci knih, tak jejich recepci ve společnosti. Sleduje postupné přesuny těžiště knižní kultury mezi různými sociálními prostředími, stejně jako rozšiřování a proměny žánrového spektra opisovaných a tištěných děl a také doplňování zpočátku dominantní latiny texty v národních jazycích. Závěrečná kapitola se věnuje fenoménu iluminovaných rukopisů, včetně rozličných funkcí malířské výzdoby, které se v průběhu středověku částečně měnily. Zabývá se tvorbou nejvýznamnějších iluminátorů jak v obdobích, kdy zásadní roli hrály zahraniční vzory, tak i v dobách, kdy česká knižní malba dosáhla vrcholu a významnou měrou inspirovala okolní země. Text doprovází více než 250 barevných vyobrazení z padesátky zahraničních i domácích paměťových institucí. Publikace vyjde těsně před Vánoci.