Martina Bolom-Kotari

Genetická genealogie a paleogenetika jsou mladé, dynamicky se rozvíjející disciplíny na pomezí přírodních věd, historie a moderních technologií. Díky zpřístupnění DNA testování se zrodila skutečná revoluce, která umožňuje nejen ověřovat rodokmeny a odhalovat zapomenuté příbuzenské vazby, ale také rekonstruovat migrace celých populací a nahlížet do dávné minulosti lidstva. Kniha nabízí komplexní vhled do principů genetického výzkumu – od základů stavby DNA až po praktické využití genetických databází a specializovaných nástrojů. Autor ukazuje, jak genetická genealogie a paleogenetika překračují hranice tradičních historických metod a přináší nové odpovědi na otázky, které byly dlouho považovány za neřešitelné. Na konkrétních příkladech – od identifikace ruské carské rodiny přes výzkum hrobu Richarda III. až po analýzy nálezů z Dolních Věstonic či hromadných hrobů z války roku 1866 – demonstruje, jak DNA propojuje archeologii, historii i osobní genealogii. Tato publikace je cenným průvodcem pro odborníky i vážné zájemce o rodinnou historii a ukazuje, že genetická genealogie a paleogenetika jsou plnohodnotným nástrojem pro poznání skrytých příběhů minulosti – a možná i klíčem k jejímu budoucímu zkoumání.

Klášter v Louce u Znojma má tradici významné řeholní instituce, politicko-kulturního i církevně-správního centra Znojemska. Blízký vztah ke klášteru, založenému na konci 12. století, měli čeští panovníci, včetně Přemysla Otakara II., Jana Lucemburského nebo Karla IV. Řeholní dům však zažil i pohnuté chvíle, kdy se ocitl téměř na pokraji zkázy. Několik staletí trvající příběh této premonstrátské kanonie ukončil rozhodnutím o zrušení roku 1784 císař Josef II. Kniha Pečeti louckých premonstrátů v pozdním středověku a raném novověku nahlíží na osudy kláštera prostřednictvím pečetí. Ty představovaly právní nástroj k identifikaci jednotlivce či instituce, k ověřování písemností. Pečeti jsou zároveň atraktivními uměleckými díly, užívanými k účelům sebeprezentace i reprezentace. Autorka věnovala řadu let jejich vyhledávání v archivech, studiu a podrobné analýze. Navázala tak na svou knihu věnovanou pečetím premonstrátského kláštera v Hradisku u Olomouce, publikovanou v roce 2015.

Kniha vznikla jako výsledek autorčiny dlouholeté badatelské činnosti. Jde o dílo neobyčejně precizní, novátorské a zajímavé. Autorka vytvořila řadu nových způsobů členění či třídění pramenů. Stála před otázkami, na něž současná sfragistika prakticky nenabízí odpovědi. Prolínání středověké a novověké sfragistiky v jednom příspěvku je unikátní. Pečeť, jak správně uvádí, není ve svém užití osamocena, ale stojí ruku v ruce s diplomatikou, paleografií, heraldikou a v neposlední řadě s dějinami umění. To vše dokázala vhodně skloubit a zakomponovat do své práce. Neomezuje se přitom na stručnou popisnost, doplněnou případně jednoduchou kvantifikací, ale přistupuje k rozboru podstatně hlouběji. Nejprve věnuje pozornost terminologii, poté již jednotlivým obvyklým znakům. Tento základní rozbor dále prohlubuje v kapitole o heraldice na pečetích, a o jejich ikonografii. Kapitola věnovaná písemnostem, k nimž byly pečeti připojovány, je zároveň sondou do klášterní či řádové diplomatiky.