Isabel Bono

Básnická sbírka španělské autorky Isabel Bono se vyznačuje lehkostí a jemností použitých jazykových i stylistických prostředků. Mikrobásně v této sbírce jsou lyricky zachycené vzpomínky, obrazy a pocity, které si původně psala jako jakýsi deník, krátký záznam z každého prožitého dne. Obrazy běžných dnů, autorčiny lehce načrtnuté niterné prožitky, strachy, radosti a vzpomínky by však mohly být kohokoliv z nás. Verše doprovázejí minimalistické černobílé ilustrace Karoliny Žitné.

Příběh této básnické sbírky začal v roce 2009. Isabel pobývala v domě své tchyně, o niž se starala a pomáhala jí s domácností. Každé ráno zametala terasu. Jednoho dne si všimla, že suché listí, které opadalo ze stromů, je mokré, protože přes noc pršelo. Zdálo se jí, jako by odlesky kapek vody navracely těm listům alespoň trochu života. A řekla si, že to je přesně to, co by měla udělat i ona. Navrátit život svým prožitkům. Napadlo ji, že by měla zachytit z každého dne jednu myšlenku, jeden obraz, a tím je zachránit, znovu je oživit.