Kateřina Borecká

Příběh složitého prožívání skutečnosti je zároveň téměř básnickou metaforou současného komplikovaného světa. Jasmínu a Alexe spojuje pokus o sebevraždu. Úvodní útočný a vzteklý křik připomene proslulý Munchův obraz a vyprávění postupně odkrývá příčiny uvolněné emoce spolu s minulostí obou hlavních postav. Společná bolestná zkušenost jim umožňuje komunikovat skrze myšlenky, představy a sny. Překračují tak hranice reálného. Alex a Jasmína se setkávají v psychiatrické léčebně, sdílejí nejbolestnější okamžiky, ale nedokážou je změnit. Přestože se pohybují na půdě imaginace a prožívají, co se doopravdy nestalo, jejich setkání se rozhodně nepodobají patetickým seancím s duchy. Jejich svět zůstává velmi chladný a drsný stejně jako oni sami. V současné české literatuře představuje Bolest výjimečnou, působivě naléhavou psychologickou prózu.