Jorge Borges

Proslulý argentinský spisovatel zachytil svůj životní příběh do nerozsáhlé autobiografie. Kapitoly s věcnými názvy: Rodina a dětství, Evropa, Buenos Aires, Dospělost a Přeplněná léta pojednávají o jednotlivých etapách života a tvorby. Vznik Borgesovy autobiografie podnítil jeho blízký spolupracovník a přítel Norman Thomas di Giovanni, který se dlouhodobě věnoval překládání Borgesova díla do angličtiny, společně koncipovali Borgesovy Spisy a spolupracovali na jejich překladu do angličtiny. Di Giovanni totiž postřehl, že čtenářům výrazně uniká, jak hluboce je Borges a jeho psaní zakořeněno v argentinské zkušenosti, a proto jim připadá jako autor bez kontextu, který se někde náhle zjevil. Text autobiografie vznikal v roce 1969 za úzké spolupráce Borgese s di Giovannim, jež spočívala nejen v tom, že Borges její znění di Giovannimu diktoval - činil tak z důvodu své oční nemoci již posledních dvacet let se všemi svými díly -, ale zejména v tom, že se di Giovanni výrazně zasadil, aby se Borges držel předem stanovených témat a neodbíhal od nich, jak by jinak činil. O vzniku autobiografie pojednává di Giovanniův text, jejž řadíme jako předmluvu. Autobiografie poprvé vyšla v americkém časopise The New Yorker 19. září 1970, a byla posléze zařazena do svazku The Aleph and Other Stories, 1933-1969 (New York, E. P. Dutton 1970) s názvem "An Autobiographical Essay". Španělský překlad vyšel pod názvem Autobiografía 1899-1970 až v roce 1999. V našem vydání vycházíme z prvního, tedy anglického znění. "V mém věku by si člověk měl být vědom vlastních hranic a toto vědomí by mohlo vést ke štěstí. Když jsem byl mladý, považoval jsem literaturu za hru šikovných a překvapujících variací; teď když jsem nalezl svůj vlastní hlas, mám pocit, že opravování a předělávání moje koncepty ani moc nezlepší ani moc nezkazí. To je samozřejmě jeden z největších prohřešků proti jedné z hlavních tendencí literatury tohoto století - malichernému přepisování -, která vedla člověka, jako byl Joyce, k vydávání nákladných fragmentů, vznešeně nazvaných ,Rozpracované dílo'. Myslím, že svá nejlepší díla už mám za sebou. To mi dodává jisté tiché uspokojení a klid." J. L. Borges - Autobiografie

"Nem haszontalan dolog, ha tanulmányozzuk a tangót, mert általa az argentin lélek különféle viszontagságait tanulmányozzuk" - írja Borges. És valóban, e kötet lapjain feltárul előttünk egy letűnt város, a 19. század végi Buenos Aires, és kiderül, hogy egy szinte alvilági eredetű, lenézett, megvetett táncból miképpen válhatott nemzetközi divat, és hogyan lett egy egész ország védjegye. A La Nación 1965. szeptember 30-i száma adott hírt róla, hogy "a tangó témájáról Jorge L. Borges ad elő (...) az előadás-sorozatot októberben, hétfőnként 19 órától a General Hornos utca 82. 1-es számú lakásában tartják". Az előadások hanganyagát tartalmazó magnókazetták 2002-ben bukkantak fel. Egy volt baszk képviselő juttatta el az író Bernardo Atxagához, és elmondta, hogy egy galíciai férfi tulajdonában voltak, aki még gyerekként ment Argentínába, később pedig zenei producerként dolgozott Németországban. Atxaga meghallgatta az anyagot, digitalizálta, majd hitelességéről is meggyőződött. Ahogy a Tangó spanyol kiadója, César Antonio Molina nyilatkozta: "ez az egész körutazás szimbolikusan jellemzi a mi spanyol-amerikai közösségünket: egy galíciai ember felveszi egy argentin előadásait, majd átadja egy baszknak a felvételt, a baszk pedig továbbadja egy másik galíciainak, hogy így végre napvilágot lásson ez a dokumentum egy argentin szerzőtől, minden idők irodalmának egyik nagy mesterétől".