Zdena Bratršovská

Známá autorská dvojice Zdena Bratršovská a František Hrdlička má na svém kontě již bezmála třicet knižních titulů. Jejich legendární román Sebranci, který odstartoval jejich literární spolupráci, zaujal kritiky i čtenáře a dočkal se tří vydání. Autoři píšou kromě románů, novel a povídek také eseje, poezii, rozhlasové hry a publicistické texty. Tentokrát přicházejí s novým souborem povídek pod názvem Cela pro ctitele, v němž se setkáme s nevšedním průvodem povah a osudů, lidí, zakotvených v současném světě plném protikladů.

Známá autorská dvojice předkládá tentokrát knihu dvaceti pěti „povahopisů“ vybraných osobností z literárního a uměleckého světa, které již nejsou mezi námi, ale s nimiž se Zdena Bratršovská a František Hrdlička potkali a navázali s nimi mnohdy intenzivní kontakt (namátkou jmenujme Jaroslava Foglara, Vladimíra Justla, Ester Krumbachovou, Alfreda Radoka, Josefa Topola). Přitom se tyto charakterové črty vymykají běžným historizujícím portrétům nebo studiím o životě a díle daných tvůrců. Jak je pro tuto autorskou dvojici příznačné, přistupuje k odkazu známých i neprávem pozapomenutých osobností svérázně, mnohdy z velmi osobního, o to více interesantního úhlu, v němž vystupuje do popředí i to, co nás překvapuje nebo co bychom v souvislosti s pojednávanými tvůrci neočekávali. I v tomto svazku autoři nezapřou svůj neformální přístup a smysl pro detaily. Na jejich portrétech je možná nejvíce objevné a zajímavé pojetí fenoménu lidského setkání a potkávání se, jež jsou vykresleny na pozadí jednou příznivější, podruhé skličující doby. Avšak právě čas klene lidské charaktery, na něž se především koncentruje pozornost autorů této výjimečné, v něčem až kontroverzní knihy.

Známá autorská dvojice Zdena Bratršovská a František Hrdlička rozehrává ve svých Samých milých pitvorkách desítky výrazných, často překvapivých situací, které jsou zasazeny do každodenní skutečnosti, do historie i do mýtů. Jsou to většinou rozvedené anekdoty, bajky i apokryfy se skrytým morálním přesahem (autoři uvádějí jako svou inspiraci Goyův cyklus Caprichos), v nichž se jednotliví vypravěči bezděčně usvědčují ze sklonů a z neřestí, které si sami nepřipouštějí. Toto dráždivé napětí mezi tím, co si o sobě namlouváme, a tím, jací skutečně jsme, postihují autoři s jiskřivou ironií a sarkasmem, se smyslem pro dramatický spád a se stylistickou bravurou, což je ostatně pro jejich početnou beletristickou tvorbu příznačné.