Helena Březinová

Hafni vypráví… že se rozvádí. Je jí devětačtyřicet, opouští vyhaslý rodinný krb a rozhodne se vydat na cestu po restauracích, kde se podávají tradiční dánské chlebíčky smorrebrod - bohatě obložené plátky černého žitného chleba, které se jedí příborem a tvoří esenci dánské kuchyně.Hafniina kulinární cesta z ostrova Sjalland na ostrov Fyn je radikálním pokusem změnit zaběhlý život. Během svého putování zažívá banální, ale zábavná setkání s nejrůznějšími samorosty, svérázy, ale taky s úplně normálními lidmi. Kniha neotřele líčí dánskou mentalitu a kulturu, a přitom vyjadřuje cosi obecně lidského a rozpoznatelného. Autorka vypráví příběh neprůbojné, ale silné ženy na prahu nové životní kapitoly, který obsahuje groteskní momenty, účtování, ale samozřejmě i nostalgii a smutek.

Předmětem monografie je detailní studium archeologických středověkých a raně novověkých textilií, které se zachovaly v různých nálezových situacích Pražského hradu a představují jedinečný soubor luxusních předmětů dokládajících vysokou úroveň dobové textilní produkce. Monografie je rozdělena do dvou částí – textové a katalogové. Kapitoly textové části jsou věnovány dějinám bádání, restaurování textilií, zmínkám o nich v historických písemných pramenech, dějinám hedvábnické produkce, obchodu a módy. Stěžejní částí monografie je podrobný katalog textilií, který čítá více než 170 hesel. Celá kniha je doplněna rozsáhlou grafickou přílohou, dokumentující jak zkoumané textilie, tak zahraniční analogie nebo ikonografické prameny. Texty jsou v českém i anglickém jazyce.

Proč jsou Andersenovy pohádky tak znepokojivé? Měsíc před smrtí si Andersen poznamenal: „Žádný sochař mě nezná, neviděl mě číst, neví, že děti nemám za zády, na klíně ani na koleni; že mé pohádky jsou stejně tak pro starší publikum jako pro děti. Že naivní jsou mé pohádky jen zčásti, že jejich solí je humor.“ Humor tu opravdu najdeme, jenže jak známo, sůl dokáže být pěkně štiplavá. První česká monografie o Andersenových pohádkách se zaměřuje právě na jejich dospělou rovinu, vznikla totiž z potřeby přiblížit českému čtenáři rafinovanost těchto známých pohádek a přemístit je alespoň v myslích čtenářů z polic dětské knihovničky mezi četbu pro dospělé. Tam by směle snesly srovnání s dílem Andersenova krajana a dalšího slavného představitele zlatého věku dánské literatury Sorena Kierkegaarda. V trpce zábavné kapitole o českých překladech Andersenových pohádek se čtenář navíc obeznámí s vydařenými i vysloveně obskurními českými verzemi slavných příběhů.

Příběh románu úspěšné dánské prozaičky začíná na opuštěné autobusové zastávce na jednom z dánských ostrovů, kam se nazdařbůh vydá hlavní hrdinka knihy, dvaačtyřicetiletá spisovatelka, v touze po místě, "kde by si mohla pěkně poplakat". Před blížící se vichřicí ji zachrání John a Půťa, svérázná dvojice místních obyvatel, nerozpakující se nejen přijmout ženu pod vlastní střechu, ale rovněž ji po svém začlenit do rutiny vlastního každodenního života. Ve svém charakteristicky úsporném, ale přesném ohledávání současných mezilidských vztahů vytváří i tentokrát Helle Helle na malé ploše komorně pojatého příběhu mnohovrstevné drama provázené řadou otázek, jejichž zodpovězení ponechává na čtenáři: říkáme sami sobě o vlastním životě a jeho prohrách celou pravdu? Lze zapřít to, kým jsme doposud byli, a začít skutečně znovu? A uvědomujeme si ve svém trápení, že naši bližní mohou být stejně zranitelní jako my sami?