Luboš Brim

Soukromé právo v řadě případů váže právní následky na vědomost osoby o právně významných okolnostech. Je-li právní norma, která spojuje vznik, změnu či zánik práv a povinností s věděním, aplikovatelná i na právnické osoby, je pro její použití zapotřebí zjistit, zda má právnická osoba rozhodnou znalost, či nikoli. Tato publikace se pokouší nalézt strukturovaný soubor pravidel, s jejichž pomocí bude možné otázku vědění právnické osoby o právně významných faktech v českém právu řešit. Podle zde představeného modelu je právnické osobě primárně přičitatelné vědění subjektů, které za ni v otázkách, pro něž je toto vědění významné, rozhodovaly jako členové jejích orgánů nebo právně jednaly coby její zástupci. Právnické osobě jsou ovšem v souladu s koncepcí navrhovanou v tomto textu přičitatelné rovněž znalosti tzv. kvaziorgánů, tedy těch, kdo v předmětné záležitosti vykonávali v rámci právnické osoby rozhodovací pravomoc, aniž byli členy jejích orgánů nebo jejími zástupci. V případech, kdy je aplikována právní norma, jež váže následky na normativní (právně konstruované) vědění, a spokojuje se tedy s tím, že subjekt o určité skutečnosti měl vědět, pak na právnickou osobu dopadá povinnost k řádnému nastavení vnitřních informačních procesů. Je-li tomu tak, lze právnické osobě přičítat též vědění dalších subjektů, které sice za právnickou osobu nerozhodovaly ani ji nezastupovaly, avšak v řádně uspořádané právnické osobě by získané informace předaly těm, kdo danými kompetencemi nadáni jsou. Právnická osoba se tak v případě použití normy pracující s právně konstruovaným věděním nemůže dovolávat neznalosti členů svých orgánů, kvaziorgánů a zástupců o rozhodné okolnosti, pokud je tato neznalost důsledkem porušení její povinnosti k řádnému nakládání s informacemi.

Publikace poskytuje ucelený přehled úpravy institutu bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku. Výklad navazuje na aktuální tuzemskou literaturu a judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, ale vychází též z právní teorie i praxe zahraniční, zejména německé a rakouské, jakož i z Návrhu společného referenčního rámce (DCFR). Představuje tedy české právo bezdůvodného obohacení v evropském kontextu. Současně usiluje o co největší názornost a pochopení látky usnadňuje častým využitím příkladů i grafickým znázorněním složitějších třídění. Primárním cílem textu je sloužit jako pomůcka pro studenty právnických fakult, kteří se seznamují s institutem bezdůvodného obohacení v rámci magisterských kurzů závazkového práva. Tomu je uzpůsobena šíře a podrobnost výkladu. Publikaci nicméně mohou využít coby nástroj pro orientaci v oblasti práva bezdůvodného obohacení i praktikující právníci či akademici, kteří se na závazky z bezdůvodného obohacení nespecializují. Skripta totiž poskytují obecný přehled o dané matérii a bohatě odkazují na domácí i cizojazyčnou literaturu, jejímž studiem může v případě potřeby či zájmu čtenář pokračovat.