Jean-Christophe Brisard

Jmenují se Světlana, Edda, Carmen, Kim nebo Bašar: synové a dcery Stalina, Mussoliniho, Franca, Kim-Ir-sena nebo Háfize Assada... Tito lidé byli vystaveni do popředí za účelem dogmatické propagandy nebo naopak skrýváni před veřejností, vyobcováni, zapíráni, aby nezastínili otce. Někteří z těchto potomků převzali nebo si nárokovali otcovské dědictví, pro jiné bylo přílišnou zátěží a neustále se skrývali nebo se všemožně distancovali od člověka, jemuž vděčili za život. Lze v diktátorech, kteří tragicky poznamenali dějiny, spatřovat otce? Kráčely jejich děti v dospělosti ve stopách svých otců, nebo se od nich naopak odvrátily? Jak naložily se svým neobvyklým dědictvím a jaký byl jejich osud?

After two years of nonstop negotiations with the Russian authorities, Jean-Christophe Brisard and Lana Parshina were granted access to secret files detailing the Soviets' incredible hunt to recover Hitler's body: the layout of the bunker, plans for escaping, eyewitness accounts of the Fuhrer's final days, and human remains-a bit of skull with traces of the lethal bullet and a fragment of jaw bone. For the first time, the skull, teeth and other elements were analysed by a medical examiner with modern equipment. The authors use these never before seen documents to reconstruct the events in fascinating new detail

Francouzský novinář a rusko-americká žurnalistka odkrývají poslední závoje zahalující tajemství smrti vůdce tzv. třetí říše. Ve svém díle shrnují nejnovější bádání, opírající se o archivy tajné služby KGB, které byly ještě nedávno zcela nepřístupné. Téměř detektivní pátrání je zavádí do Státního archivu Ruské federace, kde zkoumají fyzické pozůstatky německého diktátora. Je fragment lebky, který zde leží, skutečně Hitlerův? Čtenář se seznamuje nejen s novátorskými výsledky jejich bádání, ale také s rekonstrukcí posledních dnů v Hitlerově bunkru na konci druhé světové války. Kniha zaujme nejen zájemce o historii, ale hlavně milovníky záhad spojených s druhou světovou válkou.

Jmenují se Světlana, Edda, Carmen, Kim nebo Bašar: synové a dcery Stalina, Mussoliniho, Franca, Kim-Ir-sena nebo Háfize Assada... Tito lidé byli vystaveni do popředí za účelem dogmatické propagandy nebo naopak skrýváni před veřejností, vyobcováni, zapíráni, aby nezastínili otce. Někteří z těchto potomků převzali nebo si nárokovali otcovské dědictví, pro jiné bylo přílišnou zátěží a neustále se skrývali nebo se všemožně distancovali od člověka, jemuž vděčili za život. Lze v diktátorech, kteří tragicky poznamenali dějiny, spatřovat otce? Kráčely jejich děti v dospělosti ve stopách svých otců, nebo se od nich naopak odvrátily? Jak naložily se svým neobvyklým dědictvím a jaký byl jejich osud?