Max Brod

Vzpomínková kniha Pražský kruh (1966) představuje poslední dílo Maxe Broda, známého německého spisovatele, esejisty a překladatele. Pět kapitol této knihy, v níž přítel Franze Kafky a vůdčí osobnost pražských německy píšících autorů vypráví a vzpomíná, výrazně přesahuje hranici memoárové literatury a stává se svéráznou literárněhistorickou prací. Je to kniha poutavá a zároveň faktograficky tak bohatá, že pro české čtenáře zůstává neocenitelným průvodcem po pražské německé literatuře. V Pražském kruhu plasticky ožívají lidské a literární osudy nejen nejznámějších protagonistů (Kafka, Werfel, Rilke), ale i osobností, tří, čtyř předcházejících generací (od Marie Ebner-Eschenbachové až po Huga Saluse, Franze Adlera, Victora Hadwigera, Paula Leppina a Oskara Wienera). Je nemalou zásluhou Maxe Broda, že se literární veřejnost seznamuje nejen s Franzem Kafkou, ale i s ostatními pražskými německojazyčnými autory, s tímto malým světem uvnitř velkého českého města. Kniha nyní vychází v revidovaném překladu po více jak 30 letech od prvního českého vydání, s novou předmluvou profesora Manfreda Weinberga, ředitele Centra Kurta Krolopa v Praze, a doslovem profesora Steffena Höhneho. V aparátu knihy rovněž najdete předmluvy ke starším vydáním knihy od Eduarda Goldstückera a Petera Demetze. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.

Vzpomínková kniha Pražský kruh (1966) představuje poslední dílo Maxe Broda, známého německého spisovatele, esejisty a překladatele. Pět kapitol této knihy, v níž přítel Franze Kafky a vůdčí osobnost pražských německy píšících autorů vypráví a vzpomíná, výrazně přesahuje hranici memoárové literatury a stává se svéráznou literárněhistorickou prací. Je to kniha poutavá a zároveň faktograficky tak bohatá, že pro české čtenáře zůstává neocenitelným průvodcem po pražské německé literatuře. V Pražském kruhu plasticky ožívají lidské a literární osudy nejen nejznámějších protagonistů (Kafka, Werfel, Rilke), ale i osobností, tří, čtyř předcházejících generací (od Marie Ebner-Eschenbachové až po Huga Saluse, Franze Adlera, Victora Hadwigera, Paula Leppina a Oskara Wienera). Je nemalou zásluhou Maxe Broda, že se literární veřejnost seznamuje nejen s Franzem Kafkou, ale i s ostatními pražskými německojazyčnými autory, s tímto malým světem uvnitř velkého českého města. Kniha nyní vychází v revidovaném překladu po více jak 30 letech od prvního českého vydání, s novou předmluvou profesora Manfreda Weinberga, ředitele Centra Kurta Krolopa v Praze, a doslovem profesora Steffena Höhneho. V aparátu knihy rovněž najdete předmluvy ke starším vydáním knihy od Eduarda Goldstückera a Petera Demetze.

Výbor z básnické tvorby Maxe Broda (18841968) vzdává hold umělci, jehož lyrika, čítající na pět set básní, je v Čechách téměř neznámá. O pražském židovském německy píšícím spisovateli se u nás mluví především jako o příteli Franze Kafky a uchovateli jeho díla; Brodova vlastní rozsáhlá tvorba však bývá neprávem opomíjena. Z jeho pěti básnických sbírek vyšla v roce 1907 jako první Der Weg des Verliebten (Cesta zamilovaného) a jako poslední, v roce 1966, Gesang einer Giftschlange (Zpěv jedovatého hada). Výbor Touha představuje českým čtenářům Brodovy pestré a mnohovrstevnaté básně v překladu přední české lingvistky Zlaty Kufnerové včetně německého originálu a umožňuje vytvořit si celkovou představu o autorově básnickém díle. Mnohé lyrické texty mají silné autobiografické rysy, reflektují osobní zážitky v jednotlivých obdobích autorova života, vycházejí ze vzpomínek na dětství, mládí, lásky, na rodinu a prostředí, v němž se Brod pohyboval. Pochopitelně nechybí básně s tématem židovství a holokaustu, šoa. Mimořádně přesvědčivě vyznívají silně emocionální verše věnované bratru Ottovi, rovněž spisovateli, který se spolu s rodinou stal obětí nacistického vraždění. Max Brod, povoláním právník, pocházel z pražské židovské rodiny a patřil k nejvýznamnějším osobnostem okruhu pražské německy psané literatury počátku minulého století. V roce 1939 pak před nacisty emigroval do tehdejší Palestiny, kde se podílel na budování samostatného židovského státu. V Tel Avivu pracoval až do své smrti jako dramaturg izraelského státního divadla Habimah, je autorem několika románů a působil také jako překladatel a divadelní kritik.