Adam Brožík

V Devíti pokračováních autor navazuje na některé nejvýraznější linky, které rozváděl ve svých předcházejících e-knihách. Tak tu po černobílých fotografiích najdete i barevné snímky. Do samostatných kapitol vyčlenil fotografie zelené přírody a fotky koček. Přes fotografiky s kočkami došel k fotografikám jiným. Dále se zastavil u různých (přestože velmi podobných) verzí jedné fotografiky i u krátké řady obrázků využívajících porůznu motiv jediné drobné kresby hlavy. Také dál experimentoval (v osmé kapitole především s vlastními kresbami samotnými) a nakonec nezapomněl ani na techniku využívající několik fotografií najednou v jediném obrázku. Devět kapitol a devět různých linií jedné vizuální tvorby znamená především proud fotografií i řadu fotografik, z nichž většina je zcela nová. Nejenže nebyly dosud publikovány, ony většinou vznikly až v tomto posledním období, někde mezi pětadvacítkou a šestadvacítkou (na přelomu 2025/2026). Mezi pátou a šestou e-knihou. Devadesát devět obrázků jako Devět pokračování...

Během řady let, kdy jsem se věnoval fotografování a příležitostně též psaní, vzniklo především nepřeberné množství obrázků, které jsem nazval fotografiky. Ne všechny pokusy byly povedené, ne všechny jsem si nechal... Tento výbor zahrnuje naopak to nejlepší, co nejenže stálo za uchování, ale dokonce, domnívám se, i za opakované zveřejnění. Většina z přítomných obrázků se už někde objevila. Pro tento výbor jsem jich sebral 127. Znovu jsem je přehlédl, případně doplnil či doladil a celek rozdělil do šestnácti kapitol (nejčastěji) podle ústředního motivu. Kdyby šlo o hudební album, řeklo by se „best of“, kdyby šlo o výstavu, byl by to „bilancující průřez tím nejlepším“... Ale je to výběr subjektivní, veden nejlepší možnou intuicí autorovou.

E-kniha FOTO je osobní fotografickou výpovědí zachycující více než padesát černobílých snímků pořízených v letech 2012–2024. Autor se vědomě vyhýbá popisům míst či okolnostem vzniku fotografií – klade důraz na samotný obraz jako nositele emocí, nálad a prchavých významů. Snímky nejsou dokumentem, ale vizuální poezií; nesnaží se o doslovnost, nýbrž o tiché připomenutí toho, co běžně míjíme. Vizuální jazyk černobílé fotografie zde slouží jako pocta tradici i jako prostředek k zachycení neokázalé krásy a atmosféry nenápadných míst. Nechybí ani jediný záměrný zásah do abstrahované plochy v podobě Pokusu B, jenž odkazuje k autorovým dřívějším experimentům s fotografikou.

Cloud Bizarre aneb O barvách a obrazech Tato drobná e-kniha je vizuální cestou napříč světem barev, emocí a intuitivní tvorby. Autor představuje dva odlišné, ale souznící světy: experimentální fotografiky a výběr barevných fotografií z pražských zákoutí a krajiny Čech. Úvodní část Cloud Bizarre zaujme souborem čtvercových obrazů, kde se výrazná barevnost střídá s melancholií a hravým využitím textu a kompozice. Druhá část přináší čtyřicet snímků reálného světa, zachycených s důrazem na atmosféru, náladu a barvu. Závěr pak ozvláštňují tři koláže – experimentální úkrok stranou z autorovy foto-grafické rutiny. Kniha není popisem míst, ale náladovým albem, kde hlavní roli hraje barva – jako výraz, myšlenka i pocit. Nechte se vtáhnout.

První díl tetralogie, sestávající se ze tří obrazových publikací a jedné knížky textů, se věnuje třem motivům, které tvoří důležité části našeho života: chůzi, noci a snění. Specifickou formou fotografiky (autorem "dotvářené" fotografie) se tu vyjadřují různé vlastnosti zmíněných motivů. Najdete zde třeba chůzi jako potenciální zdroj zvláštních setkání, oslavu krásy a samoty noci či úplňku a složitého charakteru snů. Kniha se nesnaží 'jen vypovědět své vztahy', ale také povzbudit čtenáře (zde tedy diváka) k pozornějšímu vnímání tří nepostradatelných aspektů našeho života.

Druhá část tetralogie, která mapuje mé snažení ve výtvarné a literární oblasti za posledních několik let. Jak naznačuje název, kniha je složena ze tří částí. Části této knihy „Kniha cest“ a „Kolem soch“ jsou věnovány fotografiím a zbylá část fotografikám. Ta obsahuje většinou starší obrázky tohoto druhu – najdete zde fotografiky, na nichž jsou kočky, ptáci i včely a zachycená různá roční období, obrázky věnované hudbě i literatuře, okořeněné melancholií i humorem. V „Knize cest“ se mimo jiné nacházejí krátké sentence doprovázející jednotlivé snímky. Šlo mi především o to zachytit tu prchavou poetiku, která člověkem pohne, aby se vůbec na cestu vydal. Je tu příroda ve městě – stromy a parky, jsou tu lesy i tiché pěšiny. Vcelku se tato část naklání už ke čtvrtému svazku, který věnuji svým textům. Vznikla totiž jakási esej na mé oblíbené téma (přičemž esejí svého druhu bych nazval už první knihu „Chůzí, nocí, snem“ a to esejí téměř jen čistě obrazovou). Na otázku, proč se vedle cest nacházejí v prostřední kapitole také sochy, je jednoduchá odpověď. Nasbíral jsem jich na snímcích v poměrně krátkém čase tolik, že jsem se rozhodl z nich vytvořit samostatnou kapitolu, ve které nakonec chybí jen černobílé „sošné“ snímky (které budou ve třetím svazku, už plně zasvěceném jen fotografii). Navíc některé mé postavy na obrázcích sochy připomínají a se sochami se nejlépe setkáme právě cestou, čímž vznikl dobrý přechod mezi dvěma natolik odlišnými částmi.