Peter Burke

V jedné ze svých nejslavnějších prací se anglický historik Peter Burke pokouší představit lidovou kulturu raně novověké Evropy jako celek. Z hlediska zeměpisného zahrnuje celou Evropu, od Irska po Ural, od Norska po Sicílii, z hlediska časového tři

Kniha renomovaného cambridgeského historika, předního představitele vlny "nové historie", se zabývá změnami statutu vědění a poznání v raně moderní době. Vychází nejen ze sociologických tendencí v americké historii vědy, ale především z přístupů ovlivněný

Peter Burke, emeritní profesor kulturní historie na univerzitě v Cambridgi, touto knihou navazuje na první díl svého souhrnného zamyšlení nad vztahem Společnosti a vědění a oba svazky souborně podávají přehled o vývoji znalostních a vzdělávacích praktik, institucí a trendů "od Gutenberga po Google". Hranici mezi oběma částmi tvoří rok 1750 a osvícenská Encyklopedie. Éra probíraná v tomto svazku je charakterizována posilováním centrálních vlád a fenoménem moderního totalitarismu, rozmachem pozorovatelské a zaznamenávací techniky a též prostředků kontinentálního a mezikontinentálního transportu, sílící převahou přírodních věd a vznikem ohromných kolektivních projektů. To vše se do sféry vědění či poznání velmi zřetelně promítlo a přeneslo to tendence, jejichž historické pozadí často sahá daleko do minulosti, na novou kvalitativní úroveň, což vedlo k pokroku, ale také ke střetu protichůdných tendencí a k vědomostním ztrátám. Burke ve svém výkladu mimo jiné probírá kontrast specializace a demokratizace, nacionalismu a internacionalismu, vlastnických práv a obecné dostupnosti či užitečného vědění a čistého poznání. Podobně důležitý je kontrast centra a periferie, ať už je centrum obsazeno akademickou sférou, přírodními vědami, moderními metropolemi či evropským Západem.

Throughout history, every age has thought of itself as more knowledgeable than the last. Renaissance humanists viewed the Middle Ages as an era of darkness, Enlightenment thinkers tried to sweep superstition away with reason, the modern welfare state sought to slay the “giant” of ignorance, and in today’s hyperconnected world seemingly limitless information is available on demand. But what about the knowledge lost over the centuries? Are we really any less ignorant than our ancestors? In this highly original account, Peter Burke examines the long history of humanity’s ignorance across religion and science, war and politics, business and catastrophes. Burke reveals remarkable stories of the many forms of ignorance?genuine or feigned, conscious and unconscious?from the willful politicians who redrew Europe’s borders in 1919 to the politics of whistleblowing and climate change denial. The result is a lively exploration of human knowledge across the ages, and the importance of recognizing its limits.