Raymond Carver

Výbor povídek amerického básníka, povídkáře a esejisty.

Třetím svazkem pětidílného českého vydání všech povídek legendárního amerického spisovatele je sbírka Katedrála, Carverova kniha nejuznávanější, a to nejen díky slavné titulní povídce. Autor se v této sbírce z roku 1983 vymanil z vlivu svého redaktora a vymínil si, že se redakční zásahy mohou týkat jen interpunkce. Toto je tedy Carver "nezkreslený vnějšími vlivy". Doslov k českému vydání dodala Tess Gallagherová, druhá Carverova žena, která "byla přitom".

První sbírka slavného amerického povídkáře Raymonda Carvera nazvaná Buď už, prosím tě, zticha vychází česky v úplnosti poprvé a zároveň otevírá pětisvazkový projekt, který přinese všechny autorovy povídky. Raymond Carver (1938–1988) nikdy nenapsal román (byť na něj údajně jednou už vzal zálohu), což se „nepovedlo“ ani tak bytostným povídkářům jako Ernest Hemingway a Bernard Malamud. U Carvera to navíc ani nelze vysvětlit či omluvit tím, že zemřel na vrcholu tvůrčích sil. Daleko pravděpodobnější totiž je, že mu to nebylo dáno a že se prostě v povídkách dokonale našel, i když to u něj zpočátku byla hlavně nutnost. V jednom eseji to sám o sobě říká takto: „…nedokázal jsem udržet pozornost po delší dobu, což velmi souvisí s tím, proč píšu básně a povídky. Začít, skončit. Žádné přešlapování.“

Raymond Carver a 20. századi amerikai irodalom egyik legnagyobb hatású novellistája, a minimalizmusként, ,"mocskos realizmusként" elhíresült irányzat legmarkánsabb hangú képviselője. A Magvető Kiadó 2010-ben indított Carver-életműsorozat harmadik, utolsó Katedrális című kötetében az ,"olcsó kis tragédiák" szűkszavú krónikása kezében whiskey-s pohárral, a tőle megszokott szenvtelenséggel tárja elénk az amerikai hétköznapok légkondicionált lidércnyomását, és mutatja be a rémálmából felébredni képtelen, öntudatlanul vergődő (átlag)embert. Kezdők és a Befognád, ha szépen kérlek? letaglózó erejű, a hétköznapok ridegségéből kibomló, lázálomszerű novellái után ezúttal mintha az alagút végén pislákolna valami halvány fény. De ha nem félünk közelebb merészkedni, láthatjuk, hogy a lámpát továbbra is Raymond Carver tartja. A kötetben szereplő tizenkét írást a kritika a szerző legkiérleltebb művei közé sorolja. Az életmű csúcspontjának számító címadó elbeszélésről pedig túlzás nélkül állítható, hogy a 20. századi amerikai novellairodalom egyik leggyönyörűbb és legfájdalmasabb darabja.

Takto by se v roce 1981 jmenovala a takto by vypadala druhá velká Carverova sbírka, kdyby ji redaktor Gordon Lish autorovi neseškrtal, nepřepsal a nepřejmenoval na "O čem mluvíme, když mluvíme o lásce". Zachovala se korespondence obou pánu, ze které vyplývá, že se Carver velmi snažil své dílo uhájit, ale nebylo mu to nic platné: Lish mu z některých povídek vyhodil čtyři pětiny textu. Carver (1938-1988) ještě za svého života některé původní verze vydal, ale v úplnosti nyní "přepsané" povídky vycházejí poprvé.

Jedině tento čtvrtý z pěti Carverových českých svazků neodpovídá žádné z původních anglických sbírek a zároveň má nejvetší časový i tématický rozptyl. Přináší nejstarší autorovy publikované texty – včetne úplné první povídky, která mu vyšla ve 22 letech – a také pět povídek objevených v pozůstalosti. Knihu uzavírá blok sedmi povídek, které jsou vrcholem Carverova díla a stačily vyjít těsně před jeho smrtí v roce 1988 (tedy zejména ta, jíž Carver postavil pomník sobě i svému oblíbenému A. P. Čechovovi). Z jednadvaceti zahrnutých titulů zde má českou premiéru dvanáct povídek.

This powerful collection of stories, set in the mid-West among the lonely men and women who drink, fish and play cards to ease the passing of time, was the first by Raymond Carver to be published in the UK. With its spare, colloquial narration and razor-sharp sense of how people really communicate, the collection was to become one of the most influential literary works of the 1980s.

Raymond Carver meggyújtja a cigarettát, babrál kicsit a gyufával, előrehajol: "Nem az ember azonos a szereplőivel, hanem ők vele." A szerző mára az amerikai irodalom ikonja, akinek a hatására egyaránt hivatkoznak kortárs szépírók és lektűrgyárosok - legtöbbjük olvasható is magyarul, ellentétben Carverrel, akitől egyetlen válogatáskötet jelent csupán meg korábban. A most közölt írásokat először 1981-ben közölték a "What We Talk About When We Talk About Love" című kötetben, mely az áttörést jelentette Carver számára: egy csapásra az irodalmi minimalizmus hírhozójává vált, ,"amerikai Csehovvá", akinek életszagú történetei és zsigerekig ható mondatai elementáris hatást gyakorolnak olvasóira. A sors fintora, hogy a legutóbbi időkben épp ennek a kötetnek a létjogosultsága kérdőjeleződött meg. Carver özvegye, Tess Gallagher lehetővé tette az eredeti kézirat kiadását, melyből világosan kitűnik, hogy Carver szövegeit egykori szerkesztője és barátja, Gordon Lish alaposan ,"rövidre vágta" - mintha csak a később ezekből filmet rendező Robert Altman (Short Cuts, 1993) keze alá kívánt volna ily módon dolgozni. Az újra kiadott gyűjtemény "Beginners" címen jelent meg Amerikában és Angliában és a Magvető is ezekben a változatukban adja közre Carver gyönyörűségesen fájdalmas novelláit - bevezetve a háromkötetesre tervezett prózai életmű-sorozatot.

Závěrečným, pátým svazkem Carverových povídek je původní sbírka z roku 1981. Přestože znamenala opravdový průlom v Carverově spisovatelské dráze, autor měl původně dost jinou představu: Gordon Lish, redaktor nakladatelství Alfred A. Knopf a Carverův přítel, mu totiž povídky dost neurvale osekal o více než polovinu a prosadil také tento slavný, chytlavý název, jenž se již několikrát stal inspirací (příkladem je Haruki Murakami, autor knihy O čem mluvím, když mluvím o běhání a mimochodem též Carverův překladatel do japonštiny). Carver si Gordona Lishe přesto i nadále vážil a nikdy neopomněl zmínit to, jak se pozitivně podepsal na jeho kariéře. Události kolem necitlivého zredigování sbírky O čem mluvíme, když mluvíme o lásce nicméně znamenaly konec jejich spolupráce.