Jaroslav Čechura strana 2 z 3

Zatímco tereziánským rebeliím – a hlavně pověstné „bitvě“ u Chlumce – je zasvěcena celá řada knih, studií a článků, největší vzpoura, která proběhla v českých zemích za panování Leopolda I., se dočkala právě v Čechurově práci své první větší monografie.

Renomovaný historik a zkušený popularizátor, vědecký pracovník Národního muzea v Praze doc. J. Čechura se ujal nelehkého úkolu představit čtenářům dobu jednoho z největších rozmachů českého státu za vlády dynastie Lucemburků v letech 1310-1437. Připravované dva svazky se přitom zdaleka neomezují jen na vylíčení českých dějin v evropském kontextu za vlády Jana, Karla IV. (1. díl), Václava IV. a Zikmunda (2. díl), ale všímá si i hospodářství, dobového myšlení a spolu s tím i umění a kultury. Autor zároveň popisuje také středověkou civilizaci včetně života a zvyků jednotlivých vrstev vrcholné feudální společnosti v jejích proměnách.

Jaroslav Čechura se v knize věnuje líčení českého dobrodružství falckého kurfiřta Fridricha V. v letech 1619-1620, který vstoupil do dějin jakožto "zimní král". Tento poněkud tragický hrdina, který se mohl těšit pouhý jeden rok z české královské koruny, nemá dosud u nás vlastní životopis či monografii. Těžiště knihy leží v době Fridrichova nedlouhého vládnutí v Českém království. Soustředí se na okolnosti, za jakých určití čeští aristokraté prosazovali falckého kurfiřta na český trůn, a současně se pokouší zachytit psychické rozpoložení mladého Fridricha, který nesmírně dlouho váhal, zda se má o českou korunu ucházet a zda vůbec má českou nabídku přijmout.

Historická kriminalita má ambici ukázat, jakým způsobem překračovali lidé v minulosti psané i nepsané normy. Zvláštní přitažlivost poskytuje raný novověk, 17. a 18. století, neboť je spojen s řadou základních změn společnosti. Jak je obvyklé i dnes, kriminalita nikdy neprobíhala ve vzduchoprázdnu, ale projevovala se v těsné vazbě ke každodennosti. Tu doslova prostupovala. Těžiště knihy je zakotveno v jižních Čechách, regionu s neobyčejně bohatými prameny. Kniha se pokouší o komplexní analýzu fenoménu kriminality, s důrazem na sexuální delikty a na delikty dotýkající se lidské cti. Hlavními aktéry je zde městské a venkovské obyvatelstvo, i když ke slovu se dostanou i menšiny, jako byli cikáni nebo židé. Mikroregionální pohled optikou historické kriminality prozrazuje mnoho nečekaných momentů obyčejného života v době, jež bývá vnímána poněkud jinak, než je rýsují velké dějiny oné doby.

Rok 1609 patří bezesporu mezi historické mezníky. Po staletí je spojován s klíčovou událostí, která má v roce 2009 kulaté, čtyřsté výročí. Jde o slavný Rudolfův Majestát. Bližší pohled však odkrývá i existenci druhé významné historické události, kterou je nejdelší sněm českých dějin (31. ledna 1609 až 28. února 1610). V politických aktivitách stavovské opozice nepatřilo k častým jevům, aby se odvážila sejít a jednat samostatně, tedy jak bez panovníka, tak bez katolické menšiny, jako se to stalo na počátku května 1609. A jednotlivé momenty tohoto sněmování, z nichž některé se zcela hmatatelným způsobem vztahují k událostem, jichž byla pražská města svědkem za necelou dekádu, v roce 1618, dovolují, abychom o dramatických dnech z počátku května 1609 hovořili otevřeně jako o generální zkoušce českého stavovského povstání. O tom vypráví i nová kniha známého historika Jaroslava Čechury. Navíc poskytuje možná až nečekanou odpověď na otázku, kdo to vlastně všechno platil. Pohlédneme také do tváří klíčových osobností onoho dění: na jedné straně Václava Budovce z Budova a na straně druhé římského císaře a krále uherského i českého Rudolfa II.

Kniha o Kosti patři bezesporu k nejoriginálnějším dílům české historiografie 20. století. Zdálo se, že o jejím autorovi stejně jako o vzniku této monografie bylo známo bezmála všechno. Ale není tomu tak. Nedávno byla nalezena původní verzi, kterou

Publikace obsahuje 61 ukázek dokumentů zaměřených k novověkým českým sociálním dějinám 16.-20. století. Každý dokument obsahuje název otištěného pramene, dobu vzniku, stručný úvod zařazující text do historického kontextu, vlastní edici dokumentu a poznámkový aparát. Čítanka je určena pro seminární cvičení historických oborů, zejména pro zájemce o obor sociálních dějin.

Kniha si klade za cíl představit širokému čtenářskému okruhu dynastii, která výrazně zasáhla do dějin Evropy čtrnáctého a patnáctého století. Životopisná encyklopedie představující příslušníky rodu v podobě drobných životopisných medailonků. Kniha skrze jednotlivé aktéry mapuje dějiny rodu od rychlého vzestupu mezi nejvýznamnější dynastie Říše zvolením Jinřicha VII. římským králem až po vymření v polovině 15. století. Během několika generací dosáhli Lucemburkové hodnosti římského císaře, českého krále a vládli i mnohým jiným teritoriím. V jejich řádách najdeme i významné církevní preláty nebo mecenáše umění. Encyklopedie popisuje časové období pokrývající více než 150 let: počíná hraběcími rodiči císaře Jinřicha VII. a končí smrtí Alžběty, dcery Jana Zhořeleckého. Celobarevná kniha 150 vyobrazení, 16 stran rodokmenů, tři mapy.

Jagellonská epocha představuje výraznou kapitolu našich dějin, obestřenou řadou mýtů. Autor pozorně sleduje život a činy Vladislava II. a odmítá rozšířenou představu o slabošském králi, neopomíjí jeho dlouholetého soka Matyáše Korvína a poté krále-dítě Ludvíka, který zahynul u Moháče. Líčí vnitřní vývoj království, formování stavovské monarchie, spory šlechty s městy včetně pražského povstání (1483) či svatováclavské smlouvy. Vladislav, ač od roku 1490 panoval i v Uhrách, na české země nezapomínal, jak svědčí i výstavba Pražského hradu. Text dále popisuje hospodářský vývoj (mj. poslední, jáchymovskou konjunkturu stříbra včetně ražby tolarů) a konfesijní proměny, spojené s příchodem německé reformace. K životu ve městech i na venkově patřily i přírodní katastrofy, stejně jako školství, kulturní a umělecká tvorba, kdy se v tzv. vladislavské epoše prolínala pozdní gotika s příchodem renesance.

Život Johany Peřkové (1703–1745), prosté ženy původem z jihočeského Suchdolu nad Lužnicí, se vyznačoval s doslova neklidným pohybem po jihočeském regionu, ale také v Polabí a jinde. Její život, jednání a konání nenaplňovala jen práce, či žebrota. Ale v míře nemenší také dlouhá série drobných krádeží, nejedno sexuální dobrodružství s řadou mužů. Je pozoruhodné, že její kriminální aktivity se vyskytly v několika vlnách. Žena se svými společníky dokonce vykradla několik kostelů, což bylo považováno za smrtelný hřích a těžký hrdelní zločin. Byla odsouzena dokonce k trestu smrti, dostala milost přímo od královny Marie Terezie. To vše dokumentováno soudními spisy, kde najdeme nejednu vlastní reflexi Peřkové na svůj úděl, rodinu, či na kriminální činy, kterých se dopustila. Ale nejen o nich... Podobný příběh prostého člověka nebyl v české historiografii doposud prezentován.

Královská trilogie je souborným vydáním tří knih, napsaných čtveřicí význačných českých historiků, kteří se rozhodli postihnout ty stránky našich dějin, jež donedávna nepatřily mezi obvyklá témata klasické historiografie.

Kniha předního českého historika Jaroslava Čechury přístupným a čtivým způsobem představuje široké veřejnosti život a dílo jedné z nejvýznamnějších osobností českých i evropských dějin – českého krále a římského císaře Karla IV. Čechurův plastický portrét přibližuje Karlovu osobnost z několika pohledů, které se vzájemně prolínají – z pohledu politicko-historického, kulturního, ale i lidského. Karel IV., první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, byl nejen mimořádně zdatný státník nadaný neobyčejnou politickou jasnozřivostí, budovatel, vášnivý sběratel svatých relikvií, milovník umění a vzdělanosti, spisovatel, ale také živoucí člověk z masa a kostí. Jaký byl člověk, jaké měl vlastnosti, jak se choval v soukromí a ke členům své rodiny, jaké měl sny a zájmy, jakými lidmi se obklopoval na svém dvoře a jak tento dvůr vypadal a čím žil? I o tom, ale i o mnohém jiném vypráví Čechurova kniha, která shrnuje to nejdůležitější, co bychom o "otci vlasti", který se nesmazatelně zapsal do naší historie, měli vědět. Nové vydání publikace vychází při příležitosti 700. výročí Karlova narození. Je doplněno bohatou barevnou obrazovou přílohou čítající 72 stran. "Pojďme si tedy vyprávět o Karlu IV. O princi odtrženém od matky a vychovávaném na jemném francouzském dvoře, o mladíkovi prožívajícím dobrodružství válečná i milostná v horké Itálii, o ambiciózním začínajícím politikovi brzděném vlastním podezřívavým otcem, o obratném diplomatovi a moudrém státníkovi, o hluboce zbožném zakladateli klášterů a kostelů a štědrém mecenášovi, o vášnivém sběrateli ostatků svatých, o milovníku umění a vzdělanosti, ale také rytířských turnajů. Ale i o otci, který až nekriticky zbožňoval a upřednostňoval svého prvorozeného syna.

Kniha pojednává o šlechtickém rodu, který vstoupil na jeviště dějin až před vypuknutím husitské revoluce. Zato výrazně: první Smiřický Jan, původně nezámožný šlechtic z Hradecka, proslul jako husitský hejtman a politik, který získal značné majetky, ale kvůli konspirování proti Jiřímu z Poděbrad přišel o hlavu (1453). Nicméně jeho potomci se mezi husitskou aristokracií už udrželi a jako schopní hospodáři získali v 16. století ve východních Čechách ohromnou majetkovou doménu, tvořenou Škvorcem, Hrubou Skálou, Semily, Českým Dubem, Kumburkem, Jičínem, Náchodem, Kostelcem nad Černými lesy, Dymokury a Uhříněvsí. Svého velkého bohatství dosáhli uvážlivým režijním hospodařením, ale také odvážnými úvěrovými operacemi, kterými se podobali spíše nizozemské finanční buržoasii. Také svým protestantstvím, které je nakonec přivedlo do špiček protihabsburské šlechty. Kletbou rodu byly souchotiny, poslední Smiřičtí se nedožívali ani třicítky. To se také stalo osudem posledního mužského příslušníka rodu Albrechta Jana ( 1618), všestranně nadaného muže, jenž byl jedním z hlavních organizátorů stavovského povstání. Závěrečné dějství rodové historie se neslo ve znamení nelítostného zápasu dvou jeho sester o rodové dědictví, který tak barvitě vylíčil Josef Svátek v románu Pád rodu Smiřických. Jeho plody získal nakonec smutně proslulý Albrecht z Valdštejna, který sám pocházel po matce ze Smiřických.

Po smrti Zikmunda a záhy i jeho nástupce Albrechta Habsburského hrozilo zemi, rozvrácené husitskými válkami, bezvládí a chaos. Nakonec došlo ke stabilizaci a dohodě znesvářených stran, které po smrti mladičkého Ladislava Pohrobka zvolily „zemského správce“ Jiřího z Poděbrad českým králem. Následovalo jeho nelehké panování zpochybňované zvenčí (Matyáš Korvín, papež) i domácí opozicí. Autor nesleduje jen politické a vojenské události, ale věnuje se také hospodářství, kultuře i běžnému životu všech vrstev tehdejší společnosti.