Christophe Charle

Christophe Charle (1951), profesor soudobé historie na pařížské univerzitě a na Ústavu pro moderní a soudobou historii, patří k předním představitelům francouzské historiografie od druhé poloviny 80. let 20. století. V tradicích školy Annales se zabývá sociálními jevy, ale nikoli v duchu ekonomického determinismu, nýbrž v souvislosti se světem kultury. Ve svých pracích, které jsou inspirovány i sociologickými výzkumy, se zabývá především hledáním společenského pozadí kulturního dění, podmínkami, v nichž žijí umělci a intelektuálové, možnostmi uplatnění kulturních fenoménů ve společnosti i politickými tlaky, které podporují či omezují kulturní dění. Význam studií tohoto historika, který je oceňován v celé Evropě, spočívá též v zájmu o novodobé dějiny, na rozdíl od historiků prvních tří generací Annales, kteří se věnovali spíše dějinám středověkým. V novějším, nemarxistickém stylu Charle rozebírá společnost pomocí menších celků, sociálních skupin. Vedle obsáhlejších syntéz k novodobým dějinám Francie (např. publikace Sociální dějiny Francie devatenáctého století) mu největší věhlas přinesly jeho práce o evropských intelektuálech, o jejich existenčním zajištění, cestování, politické orientaci či podílu na společenských změnách.

Autor hledá důvody velké duchovní přitažlivosti Paříže a srovnává ji s druhým nejvýznamnějším intelektuálním a uměleckým centrem Evropy, Berlínem. Popisuje hierarchické členění pařížského uměleckého a intelektuálního světa a osudy jeho hlavních představitelů. Jako reprezentativní vybírá tři konkrétní osudy intelektuálů, kteří se pohybovali na pomezí více oborů - Hippolyte Taine osciloval mezi literaturou, historií a filozofií, historika Charlese Seignobose stejně jako literárního vědce Leóna Bluma zase přitahovala politika. Autor rovněž zdůrazňuje klíčový význam Dreyfusovy aféry a hledá analogii mezi konci 19. a 20. století.