Michal Charypar

Knížka Máchovské interpretace nově vykládá veršované a prozaické texty K. H. Máchy, které stojí tradičně ve stínu jeho klíčových děl, básnické skladby Máj a povídky Marinka. Výchozím bodem interpretace je vždy textologická problematika. Úvodní rozsáhlá studie, věnovaná drobnějším básním, představuje popis Máchovy poetiky prostřednictvím kontextově propojené motiviky vlasti, světla a smrti. Zaměření nikoli k motivům o sobě, ale k jejich vícečlenným uskupením na ploše jednotlivých textů přináší komplexní a ucelený obraz Máchova básnického myšlení. Navazující stať nazvaná Eschatologická zakončení Máchových básní vnáší do této tématiky vývojový prvek a nabízí nové podněty k chronologizaci básníkova lyrického díla. V druhé části svazku autor pomocí jemné práce s motivy a jejich kombinacemi postihuje konkrétní sémantiku a "dění smyslu" v prózách Pouť krkonošská, Cikáni a Křivoklad. V posledním případě výklad rovněž domýšlí a nově rekonstruuje možný smysl chybějících částí nedokončeného historického cyklu Kat, jež se dochovaly pouze ve zlomcích nebo plánech.

Čtveřice textů v žánrovém rozpětí od krátkého článku po knižní studii nabízí pohled na Alexandra Sticha mj. jako na teoretika textologie, propojované vždy s dalšími disciplínami - s lingvistikou, stylistikou, historií aj. Texty souboru jsou zaměřené autorsky ke Karlu Sabinovi a skrze něj k dalším autorům, zejména ke K. Havlíčkovi Borovskému, B. Němcové a J. E. Sojkovi. Tyto materiálové studie tvoří v rámci Stichova díla samostatný celek, v mnoha ohledech odlišný od autorových prací zařazených do výboru Od Karla Havlíčka k Františku Halasovi z r. 1996. Alexandr Stich (1934-2003) - lingvista, literární vědec a historik, znalec baroka a literatury 19. století, proslul zejména svým lingvoliterárním přístupem k uměleckým a publicistickým textům, v němž se podnětným způsobem kombinuje několik vědních oborů. Ve větší části svého díla se rovněž zabýval textologií, kterou vnímal jako způsob práce s textově ukotveným historickým faktem a možnost nacházení jeho autentické podoby. Připravil řadu edic publicistiky a beletrie (např. J. K. Tyl: Pražský posel 1848, 1966; M. Z. Polák: Cesta do Itálie, 1979; výbor z publicistiky K. Havlíčka Borovského, 1986; J. Kořínek: Staré paměti kutnohorské, 2000). Teoretickou rovinu textologie reflektoval v řadě svých prací, nejdůsažněji patrně v souboru sabinovských statí, publikovaných v tomto svazku.