Michel Chion

Audio-vize: pojem, který v prvním vydání tohoto díla v roce 1990 byl ještě novotvarem, ale různými citacemi, parafrázemi a překlady se propsal do obecného povědomí. Měl značit, že se jedná o svébytný vjem, a v důsledku tedy že studovat filmový zvuk či obraz odděleně, samy o sobě, postrádá smysl. A přece i dnes kdekdo stále odmávne kinematografii jako vizuální umění. Říkáváme „vidět“ film, seriál či vysílání, a zanedbáváme změnu vyznění obrazu, danou už samotnou přítomností synchronního zvuku. Anebo se spokojujeme s aditivním schématem: jako by sledování audio-vizuálního představení znamenalo, že dostaneme „obrazovou stopu“, k níž je připojena „zvuková stopa“ (představa, která neodpovídá skutečnosti v žádném ohledu kromě čistě technologického), a jako by každý vjem pokorně zůstával ve svém koutě. Cílem této knihy je ukázat, jak se ve skutečnosti v audio-vizuálním spojení vjemy vzájemně ovlivňují a přetvářejí. Viděné se změní, když jej i uslyšíme; slyšené se změní, když jej i uvidíme.

Chionova kniha otevírá v oblasti filmových studií novou oblast: jestliže filmová teorie nahlíží svůj předmět zpravidla z hlediska vizuality, Chion situuje výchozí bod svých analýz do zvukového aspektu filmu. Uvažuje o potencialitě, kterou hlas ve filmu disponuje, a to zvláště tehdy, když je prezentován jako něco, co není bezprostředně spjato s jednoznačně určitelným nositelem. Tato originální interpretace zvukového filmu uvádí filmovou teorii do kontaktu s dalšími obory: s psychoanalýzou, gender studies, literární teorií či muzikologií.