Ivana Chříbková

Luize je čtrnáct a připadá si jako omyl. Matka ji považuje za přítěž, otec, který od rodiny odešel, se jí jednou ročně připomene narozeninovým emailem. Žije ve městě Hrob a její matka má jasno – musí odtamtud pryč. Když se Luiza ocitne na zásadním rozcestí svého života, je zařazena do programu Recyklace mrtvých osobností, kde i zemřelí mohou být užiteční. Najednou ji začnou provázet Stalin a Němcová – neviditelní pro ostatní, ale s jasným úkolem: pomoci jí najít vlastní cestu mezi dobrem a zlem. Humoristický román o dospívání, rodičích, jejich vlivu (nebo jeho absenci) a o tom, že ani smrt není vždy konečná.

Anna - nosí kabát po babičce, spí ve spacáku ve sklepním bytě, jehož výhled z okna nenabízí víc než kotníky kolemjdoucích a psí zadky. V kufru má svetry proti listopadovému chladu, dopisní papír a srolovaný příbor v utěrce, jako když byla malá a jezdila s rodiči stanovat. Z rodné vesnice do hlavního města přijela proto, aby zjistila, jestli pořád ještě utíká od minulosti, nebo si už plní své vlastní sny. Koupí si mapu Prahy, vydá se poznat hlavní město a najít si práci. Do cesty se jí postaví Bořek, Naďa a Vlasta, ale stojí v ní také někdo z její minulosti, u koho není jasné, jestli půjde s ní, vedle ní, nebo z cesty úplně sejde. Zásadní vliv na směr jejího života má ale neznámá dáma z tramvaje, která, aniž by měla sebemenší tušení, navždy ovlivní její život. Krátké kapitoly rychle posouvají děj, jsou plné obyčejných příběhů s neobyčejnou dávkou sebeironie a humoru. Kniha Když to tam není, tak to tam nehledej je volným pokračováním autorčiny prvotiny Suchý hadr na dně mořském, kterou pozitivně hodnotili nejen čtenáři, ale ocenila ji také kritika.

Neuměla šplhat. Chtěla být prodavačkou jako teta Bedřiška s velkýma prsama. Nenáviděla kostel, do kterého musela chodit, a nechtěla vodit svého bratra do školky, protože byl tlustý a do punčocháčů jí s ním museli pomáhat ostatní. Měla ráda knížky a nechápala, proč ostatní ne. Měla jiné zapínání na školní aktovce a myslela si, že to je ten důvod, proč jí do její oblíbené knížky malují kosočtverce. Krátké kapitoly, vtipně odrážející dění na vesnici, trampoty dospívajícího člověka i těžké soužití s rodiči, kteří se vzali pouze a jenom kvůli vesnickým konvencím, nicméně ukazují, že je možné život brát i z té veselejší stránky. I když si na ten okamžik někdy musíte chvíli počkat. To, co se v jí dětství zdálo jako fakt a v patnácti vypadalo jako špatný sen, v osmnácti přerostlo v něco, kvůli čemu stálo za to sáhnout si na život. Na samotném konci však zjistíme, že na každý problém existují pouze dva úhly pohledu. A ten pozitivní vyhrává.