Paul Claudel

Slovenský výber, ktorý zostavila Michaela Jurovská, prináša Claudelove ťažiskové texty pre divadlo v preklade Karola Strmeňa (Saténová črievica), Ladislava Franeka (Zvestovanie), Jely Krčméry-Vrtelovej (Jana z Arku na hranici) a zostavovateľky výberu (Poludnie životov, Kniha o Krištofovi Kolumbovi). Dopĺňajú ho štúdie Sone Šimkovej a Ladislava Franeka, ako aj Kalendárium Claudelovho života a tvorby z pera Michaely Jurovskej. Paul Claudel (1868 – 1955) patrí k pilierom francúzskeho kultúrneho a duchovného života v dvadsiatom storočí. Hlavný predstaviteľ druhej vlny symbolizmu vo francúzskej poézii s Paulom Valérym, autor Piatich veľkých ód, Kantáty pre tri hlasy, hymnických spevov Corona Benignitatis Anni Dei či básní v próze Poznávanie východu, zároveň predstavuje s Bertoltom Brechtom a Luigim Pirandellom ústrednú trojicu dramatikov – novátorov v svetovom meradle. Strhujúca básnická obraznosť sa uňho spája so zmyslom pre stavebnosť drámy, latinský duch s barbarskou nespútanosťou i s rafinovaným pretavením podnetov východných filozofií a umenia, veľkolepé kozmické videnie a cítenie s komickým. Navzdory bolestným ponorom do konfliktov ľudského srdca, ducha a zmyslov, do zápasov duše s telom Claudelove hry sú sugestívnym podobenstvom o opodstatnenosti našej existencie v stvorenom svete a ľudskej lásky, spájajúcej sa s obetou a láskou k Bohu. Francúzsko gotických katedrál a Panny Orleánskej, španielske Zlaté storočie s objavmi a dobýjaním Nového sveta, utrpenie Afriky, baroková Praha, Čína zmietaná boxerským povstaním začiatkom 20. storočia – Claudelove dramatické texty sa vyznačujú mimoriadnou šírkou a rozmanitosťou záberu a ich dejiskom je celý svet. Minulosť tu nie je oprášená relikvia ani exotické dekórum, ale živá zložka prítomnosti a budúcnosti. Konfrontácia a syntéza rozmanitých kultúrnych a myšlienkových prúdov vyúsťuje do vízie federovanej zemegule v znamení plodného spolunažívania všetkých krajín a národov.

"A színházi szöveget csak akkor tekintjük értékesnek, ha váratlan és - szó szerint - játszhatatlan. A színmű rejtély, amelyet a színháznak meg kell fejtenie. Ebbe néha sok időt fektet. Az elején senki sem tudta, hogyan játssza Claudelt vagy Csehovot, de a színházat, a színészi játékot éppen az változtatja meg, ha a lehetetlent kell eljátszania; a színművészet határozott változásai tehát a drámaköltővel kezdődnek; magányossága, tapasztalatlansága, még a felelőtlensége is fölöttébb becses nekünk. Mi dolgunk az avatott szerzővel, aki előírja a fényeffekteket és a színpad lejtését? A költő viszont nem tud semmit, nem ír elő semmit, az eljátszás a művészek dolga. Így lesz a homályosnak hitt Claudel idővel érthető, a lagymatagnak tartott Csehov e leven és tömör. A színművészet fordítás kérdése: a modell nehézsége, homályossága a fordítótól nyelvi, a színésztől testi és hangi leleményességet követel." (Antoine Vitez: L'Art du thétre, 1985)

Vzpomínky francouzského básníka a dramatika Paula Claudela Obejmout minulost (s původním názvem Mémoires improvisés – Improvizované paměti) jsou přepisem 42 rozhovorů, které vedl s Jeanem Amrouchem v letech 1951–1952. Paul Claudel vlastní memoáry nikdy nenapsal. Nahradil je účastí v rozhlasovém pořadu, v němž mohl promýšlet události svého života a díla postupně na mnohahodinové ploše verbální improvizace. Textový přepis rozhovorů respektuje myšlení v řeči i s jejími odbočkami a nedokončenými formulacemi a plasticky zachycuje mluvní charakter rozhovoru. Výrazný podíl na výsledné kvalitě rozhovoru měl spisovatel a novinář J. Amrouche (1906–1962), který dokázal být Claudelovi rovnocenným partnerem. Už dříve ve Francouzské rozhlasu vymyslel pořad na principu dlouhodobého rozhovoru-seriálu. Před Claudelem podobně vyzpovídal i Andrého Gida (34 setkání, 1949), později ještě Françoise Mauriaca (40 rozhovorů, 1952–1953) a Giuseppa Ungarettiho (12 rozhovorů, 1955–1956). Amrouche se na interview s osmdesátiletým Paulem Claudelem, „největším žijícím francouzským básníkem“, velmi zevrubně připravil. S důkladnou znalostí pramenů a literatury, s respektem, ale i jistou neodbytností, se snaží přimět Claudela, aby se rozpomínal na konkrétní okolnosti vzniku svých her, vyptává se na vnitřní příbuznost Claudelových dramatických postav a otisk autora v nich, provokuje a naléhá, aby zpovídaný nezamlčoval nepříjemná témata. Paul Claudel se tak postupně vrací do dětství v Tardensku, vzpomíná na pařížské dospívání, dobu studia a své náboženského probuzení. Připomíná si chvíle, kdy se seznamoval s dílem Rimbauda, Danta, Shakespeara a Aischyla, mluví o odloučení, které zažíval v době svého diplomatického působení v Číně i jinde. Vzpomíná na své přátele Romaina Rollanda, Jacquese Riviera, Philippa Berthelota, Daria Milhauda, na své umělecké kolegy Andrého Gida, Jeana-Louise Barraulta, Andrého Suaresea další. Zamýšlí se nad vlnou zájmu divadel o jeho hry – v roce 1951 teprve nedávnou. Bylo by omylem očekávat od knihy Obejmout minulost dokumentární, jevový popis událostí a okolností. Paul Claudel neklouže po povrchu. Snaží se dobrat podstaty, vypráví příběh svého duchovního a myšlenkového zrání, jeho otisk v osobních vztazích i umělecké tvorbě. Paradoxním závěrem je Claudelovo poznání, že v podstatě jde o to, dělat, co můžeme, aniž máme jistotu, že jsme kdy plně uspěli. Právě v případě Paula Claudela se ovšem nesporný umělecký úspěch prověřuje v neustávající recepci jeho díla i více než šedesát let po jeho smrti. Rozhovory původně odvysílal Francouzský rozhlas ve dnech 21. 5. – 12. 7. 1951 a 1. 10. 1951 – 14. 2. 1952. Poprvé knižně vyšly v pařížském nakladatelství Gallimard ještě za Claudelova života v roce 1954 a znovu v revidované verzi Louise Fourniera v roce 1969. Poslední, čtyřicátý druhý rozhovor nebyl vysílán a do knihy jej zařadil až Fournier ve druhém vydání. Český překlad se opírá o třetí vydání knihy v Gallimardu z roku 2001. Zvukové záznamy rozhovorů vyšly na 12 CD ve vydavatelství Fremeaux v roce 2009 (čtyřicátý druhý ve zvukovém vydání chybí, v archivu Francouzského rozhlasu se magnetofonový pásek nepodařilo dohledat). České vydání je doplněno bibliografií přeložených textů Paula Claudela do češtiny a slovenštiny a dále soupisem českých divadelních, rozhlasových a televizních inscenací Claudelových děl. Paul CLAUDEL (6. 8. 1868 ve Villeneuve-sur-Fere – 23. 2. 1955 v Paříži), francouzský básník, dramatik a esejista, po studiu práv a politických věd nastoupil v roce 1893 dráhu diplomata, v různých funkcích působil v USA, Číně, Německu, Rio de Janeiru a mimo jiné též v Praze (1909–1911), ve dvacátých a třicátých letech pak byl postupně vyslancem v Tokiu, Washingtonu a Bruselu. Poezii Rimbaudových Iluminací, která ovlivnila především jeho básnické začátky, Claudel označuje za „jitřenku své konverze“ v roce 1886. Pro jeho básnické a dramatické dílo je charakteristická osobitá veršová forma a rytmická modulace. Claudelova dramata přivádějí na scénu síly celého světa – „nadpřirozené síly, historické síly a síly intelektuální“ – a umožňují divákovi pokoušet se „vesmír vysvětlit a najít své místo v koncertu sil, které v něm působí a spolu zápasí“ (J. Amrouche). Claudelovo dílo tvoří velkorysé vyústění symbolistických východisek ve francouzské literatuře.

Nádherná básnická skladba francúzskeho básnika v novom preklade Jána Švantnera vyšla pri príležitosti 150. výročia založenia Spolku svätého Vojtecha. Obľúbená pobožnosť krížovej cesty sa tak doslova stáva umeleckým zážitkom nielen vďaka meditatívnemu textu, ale aj pôsobivým ilustráciám akademického maliara Miroslava Cipára.